Smluvní sankce – záludnost v úvěrových smlouvách

Co je psáno, to je dáno

Je s podivem, jak malou pozornost lidé věnují různým dokumentům, které podepisují. Klidně se svým podpisem zaváží k plnění závazků, jejichž podstata jim je nejasná nebo u nichž si nejsou jisti svou schopností je splnit. Když po nich potom někdo požaduje smluvní pokutu nebo jiné sankce, považují to za do nebe volající nespravedlnost.

Častou chybou je, že lidé smlouvy uzavírají ve spěchu. Příslušných ustanovení si buď vůbec nevšimnou, nebo se spokojí s ujištěním, že sankce jsou ve smlouvě jen „pro jistotu“ a jejich uplatnění za běžných okolností nehrozí. Slepě věří tomu, že případné problémy se řeší individuální dohodou s klientem, a smluvních sankcí se tedy není třeba obávat.

Jenže na žádné sliby, o nichž neexistuje písemný doklad, nelze spoléhat. V případě problémů se jich nejspíš bude dlužník marně dovolávat. Skutečnost, že byl při podpisu smlouvy uveden v omyl, pak bude v případě sporu jen těžko prokazovat, zvláště je-li text smlouvy srozumitelný a jednoznačný.

Podepisovat smlouvu, ve které klient něčemu nerozumí nebo s něčím vysloveně nesouhlasí, je holý nerozum. Jestliže protistrana sporná ustanovení uspokojivě nevysvětlí a nebude souhlasit ani s jejich vypuštěním nebo textovou úpravou, smlouvu by žadatel o úvěr neměl podepisovat. Pokud to udělá, musí být připraven nést veškeré následky.

Na co si dát pozor?

Text celé smlouvy je nutné přečíst od začátku do konce. Totéž platí i pro všechny dokumenty, na které se smlouva odvolává. Většinou se jedná o sazebníky poplatků nebo smluvní, úvěrové či obchodní podmínky. Na názvu nezáleží. Od jejich pozorného přečtení nesmí odradit ani jejich velký rozsah nebo drobné písmo.

Kromě kontroly věcné správnosti ve smlouvě uváděných údajů by měli lidé věnovat pozornost hlavně ustanovením, která je budou k něčemu zavazovat a stanoví sankci pro případ, že některý z těchto závazků poruší. Může se jednat o nedodržení splátkového kalendáře, ale také třeba o nedodání podkladů, neposkytnutí informací nebo vyžádané součinnosti.

Například standardní součástí úvěrových smluv bývá sankcí zajištěný závazek dlužníka neprodleně oznámit věřiteli změnu svých osobních údajů, finanční a majetkové situace (mj. čerpání dalších úvěrů a půjček, vznik ručitelského závazku atd.) anebo změny týkající se zajištění úvěru. Lidé tuto povinnost často neplní, protože o ní nevědí.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat sankcím, které hrozí při opožděném zaplacení některé ze splátek. Velké komplikace může způsobit zejména ustanovení o tom, že při prodlení, byť jen s jedinou splátkou, se celý úvěr stává ihned splatným. Pro tento případ pak může být smlouvou stanovena i vysoká sankční úroková sazba anebo smluvní pokuta.

Co se stane, když …

Absolutní prioritou pro většinu žadatelů o úvěr bývá jeho rychlé získání. U hypotečních úvěrů soustředí žadatelé svou pozornost ještě tak na výši úrokové sazby. V případě spotřebitelských úvěrů často ani to ne. Smluvní podmínky si pročtou jenom letmo a závěrečným ustanovením obsahujícím sankce pro případ porušení závazků nevěnují pozornost.

Důvod je jasný: vždyť nesplácení úvěru u nich přece nehrozí. V budoucnu se ale může ledacos změnit. Splácení úvěru může zkomplikovat nemoc, ztráta zaměstnání, živelná pohroma a spousta jiných nepříjemných událostí, které v době uzavírání úvěrové smlouvy nebylo možno očekávat.

Každý, kdo si bere půjčku, by si měl připustit možnost, že se jeho budoucí finanční situace zhorší. Před podpisem úvěrové smlouvy by si měl spočítat, jaké sankce mu při prodlení se splátkami hrozí. Jsou-li nepřiměřeně velké, neměl by smlouvu podepisovat. Nebo by měl alespoň uvažovat o krizovém scénáři pro snížení ztrát v případě finančních problémů.

Vzniku obtížně řešitelné finanční situace lze také do značné míry předejít sjednáním úvěrového pojištění. Zejména u velkých a dlouhodobých úvěrů se vyplatí se o něj zajímat, i když ho sama banka nepožaduje. Jen je třeba pečlivě vybírat. Zdaleka ne každé úvěrové pojištění totiž nabízí dobrý poměr ceny a pojistné ochrany.

Problémy je třeba řešit včas

Dostane-li se už dlužník do zapeklité situace, kdy se blíží termín další splátky, a on nemá z čeho ji zaplatit, měl by se k problému postavit čelem. Nejhorší, co může udělat, je nedělat nic a nechat věci plynout samospádem. Pokud navíc přestane s věřitelem komunikovat a nebude nikde k zastižení, musí se připravit na to, že se s ním rozhodně nikdo mazlit nebude.

Ještě hůř zpravidla skončí dlužník, který si na zaplacení splatné půjčky znovu vypůjčí. Obvykle totiž získá horší podmínky v podobě vyšších úroků a vyšších sankcí pro případ nesplacení půjčky. Dluh se tak nezmenší, ale může narůst do nezvládnutelných rozměrů. Od věřitelů ochotných půjčit problémovým klientům lze navíc očekávat i drsnější zacházení.

Skoro každý věřitel naopak ocení, pokud ho dlužník na finanční problém neprodleně upozorní a projeví ochotu hledat pro obě strany schůdné řešení. Bude-li dlužník spolupracovat, dodrží-li vše, na čem se s věřitelem dohodne, a dluh v prodloužené lhůtě splatí, možná věřitel od vymáhání alespoň části sankcí nakonec upustí. Spoléhat na to se ale nedá.

Dojde-li k soudnímu sporu, může dlužník zkusit namítat, že nebyl před uzavřením smlouvy dostatečně informován o jejích podmínkách, nebo že ho věřitel dokonce uvedl v omyl. Bude to ale muset prokázat. Větší šanci na úspěch má, pokud by úvěrová smlouva nebyla dostatečně určitá a srozumitelná, obcházela by zákon nebo by se příčila dobrým mravům. Odhadnout předem, jak soud nakonec rozhodne, je však vždy velmi obtížné.