Hlavní navigace

Skončí státní podpora?

6. 12. 2002
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Přituhuje. Ke změnám státní podpory stavebnímu spoření a hypotékám je zřejmě blíže než kdykoliv předtím. Je to rozumné? Co nás asi čeká? Jak se nás mohou dotknout chystané změny?

Sbor ekonomických poradců kolem ministra Sobotky připravil komplexní návrh změn, které by měly významně ovlivnit životy většiny občanů České republiky. Důvodem je hledání úspor ve státním rozpočtu a výsledkem pravděpodobný konec pohodlného finančního života řady nadšených investorů. Mezi jiným se totiž uvažuje o rázném omezení statní podpory stavebního spoření a dokonce o úplném zrušení podpory hypoték.

Zatím se jedná o návrh ministerstva, který musí projednat vláda a poté schválit parlament. Přesto jde o varovný signál pro všechny, kteří dosud využívali podpor státu ve všech možných podobách – zpřísnění podmínek se totiž dotkne sociálních dávek, penzijního připojištění, daní, ale i stavebního spoření a hypoték. Posledním dvěma se budeme věnovat hlouběji.

Stavební spoření
Podle ministerstva by měla být státní podpora stavebního spoření efektivnější. Kritici dosavadního systému dlouhodobě poukazují na to, že většina lidí stavební spoření využívá jen jako pouhé spoření, které neslouží k pořízení či zlepšení vlastního bydlení. Stát přitom jen za letošní rok stavební spoření zadotoval 11 miliardami korun, což je pozoruhodná částka.

Možností, jak celý systém upravit, se nabízí celá řada. Zatím to vypadá tak, že nejpravděpodobnější změnou bude podmínění nároku na státní podporu prokázáním použití spoření (v jakékoliv jeho fázi) na bytové účely.

V současné době se použití naspořených prostředků musí dokládat pouze ve chvíli, kdy čerpáte úvěr, ovšem s vklady samotnými (pokud úvěr nečerpáte) můžete naložit dle libosti, jestliže splníte elementární podmínku a na vklady alespoň pět let nesáhnete. To by se mohlo změnit, protože záměrem ministerstva je donutit klienty, aby dokládali i použití naspořených vkladů, a to i v případě, že si nebudou brát úvěr. Tímto způsobem by se ze spoření eliminovali všichni, kteří dosavadní podmínky „zneužívají“ a spoří jen kvůli zhodnocení peněz.

Proti tomu však protestují obhájci dosavadního systému, především samotné spořitelny – podle nich totiž řada klientů uzavírá smlouvu o stavební spoření bez toho, aby věděli, zda peníze na bydlení využijí či nikoliv, a to i v případě, že je k bydlení nakonec opravdu použití.

Tímto způsobem by mohlo dojít k odstrašení tzv. „přátelských klientů“, kteří jen spoří, ale neberou si úvěr. Přitom určitý počet přátelských klientů je nutný k tomu, aby z jejich naspořených a dlouhodobě držených vkladů spořitelny mohly poskytovat úvěry. Když přátelští klienti zmizí, nebude z čeho půjčovat – odhadem se takto hovoří o třech (na Slovensku o šesti) spořících klientech, kteří „drží“ jednoho úvěrového klienta.

Svým způsobem mají pravdu obě strany, ovšem mohli bychom si vzít ponaučení ze Slovenska, kde celý systém po podobném neuváženém kroku zkolaboval a podpora pro všechny klienty se musela zavádět znovu.

Slovenské stavební spoření
Ono Slovensko by vůbec mohlo být takovým zajímavým referenčním bodem pro naše úvahy o věcech příštích – tamní systém stavebního spoření se od toho našeho docela liší a rozhodně není tak výhodný. Princip kombinace vlastního spoření, úroků od spořitelny a podpory od státu je podobný, ovšem podmínky pro získání státní podpory a určování její výše nejsou stejné.

Maximální státní podpora se totiž určuje každý rok znovu v rámci schvalování státního rozpočtu a podle jeho možností. Až do roku 2000 byla 6.000 Sk a od té doby se každým rokem snižuje: v roce 2001 byla 4.500, letos je 4.000 Sk a nedávno byla snížena pro příští rok dokonce jen na 3.500 Sk (můžete tedy dostat 20 % maximálně ze 17.500 Sk). Co se týče výše státní podpory, ve srovnání se Slovenskem si tedy můžeme docela výskat (dovedete si představit, že by vám někdo každý rok měnil dnešní zavedenou částku 4.500 Kč?).

A je tu ještě jeden faktor, ve kterém se slovenské spoření liší od českého. Zatímco u nás se použití naspořených prostředků nekontroluje už po pěti letech spoření, na Slovensku je tato doba o jeden rok delší, s vklady nesmíte nakládat celých šest let. Nicméně, systém má jednu výhodu v tom, že už po dvou letech můžete s vklady disponovat (a nebrat si přitom úvěr) a nepřijdete přitom o státní podporu, pokud ovšem prokážete jejich účelové použití na bytové potřeby.

Kdo ví, zda by něco podobného nešlo zavést i u nás. Prodloužením minimální doby pro nenakládání s vklady bychom se nezbavili přátelských klientů úplně a zároveň bychom všem, kteří peníze skutečně investují do bydlení, usnadnili k jejich penězům cestu. Je dobře známo, že máme nejštědřejší stavební spoření v Evropě a že by mohlo být více efektivní, ale neuvážené „vylepšovací“ kroky by mohly celý systém nabourat.

Kolaps systému by byl tím nejméně vhodným výsledkem, zvláště v situaci, kdy naprostá většina občanů nemá jinou startovací možnost k cestě za vlastním bydlením než právě stavební spoření, protože hypotéky jsou a ještě dlouhou dobu nebudou masově dostupné. To, že by se v účasti razantně zabránilo všem, kteří se v systému jen vezou, by tak mohlo být vykoupeno tím, že by ho nemohli využívat ani ti, kteří ho skutečně potřebují.

Hypotéky
Poněkud znepokojujícím faktem je i to, že s omezením státní podpory stavebního spoření se uvažuje o snížení či dokonce zrušení podpory hypotečním úvěrům. Znepokojující je to v tom, že systém hypotečního úvěrování ještě není příliš rozvinutý a nevydává se na něj tolik peněz. Zatímco stavební spoření spolyká více než 11 miliard ročně, podpora hypotékám stát stojí jen něco přes půl miliardy (připočteme-li ještě podporu bydlení mladých, pak tři čtvrtě). A tak případná úspora by nebyla nijak závratně výrazná.

Osobně si naopak myslím, že státní podpora hypotečním úvěrům by mohla být vyšší, než je v současné době. Byla rozhodně efektivnější než u stavebního spoření (protože žádní přátelští klienti nejsou potřeba a účel použití prostředků je jasný) a lidi by motivovala k větším investicím, které by se v bytové výstavbě projevily zřetelněji než investice pomocí stavebního spoření.

skoleni_15_4

Po dobu paralelního spolužití stavebního spoření a hypotéky u nás zatím existovala vždy zřejmá a zbytečná nerovnováha mezi podporou státem ročně vydávanou na stavební spoření a na hypotéky – a to v neprospěch hypoték. Omezením státní podpory stavebního spoření a zrušením podpory hypoték by se však tato nerovnováha nezmírnila.

Jedinou výhodou, která by snad měla zůstat zachována beze změny, by měla být možnost zaplacené úroky z úvěru odčíst z daňového základu daně z příjmu. Tímto způsobem se však pomáhá hlavně bohatším vrstvám obyvatelstva, které mají z čeho odčítat. Finančně slabší občané vítají spíše dotační pomoc státu. A bohužel ji potřebují, protože otázka bydlení není jen čistě individuálním statkem. Uvidíme, jakou cestu vláda zvolí, a jestli jí parlament dovolí, aby se po ní vydala.

Myslíte, že je správné zpřísnit poskytování státní podpory?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. Je absolventem FF UK Praha. Profesně se věnuje marketingu, internetovému prostředí a financím.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).