Skončí dlužníci ve vězení?

Za rozmařilý život do vězení

Myslíte si, že do toho, kolik a za co utrácíte, nikomu nic není? Máte pravdu. Ale jen do té doby, než svým jednáním někoho poškodíte. Třeba tak, že ohrozíte splacení půjčky, kterou vám poskytl. Kromě občanskoprávního sporu o zaplacení dluhu a náhradu škody se v tomto případě můžete dočkat i trestního stíhání.

Novelou trestního zákona v roce 2000 se do něj dostal nový trestný čin předlužení. Podle § 256c se ho dopustí mj. ten, kdo si byť i z vědomé nedbalosti přivodí předlužení tím, že činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům. Potrestán může být odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

Pobyt ve vězení se mu však může ještě prodloužit. Vznikne-li totiž v důsledku uvedeného jednání značná škoda, horní hranice trestní sazby se prodlužuje na tři roky. V případě vzniku škody velkého rozsahu je to dokonce pět let. Nesplácet úvěr a zároveň si žít na vysoké noze tedy nakonec může vyjít docela draho.

Nevytloukat klín klínem!

Vězení hrozí i lidem, kteří se pokusí vyřešit problémy se splácením dluhů tím, že si vezmou další půjčku nebo zastaví svůj majetek. Dostat se do dluhové pasti, z níž není úniku, je docela snadné. Stačí podlehnout všudypřítomným reklamním nabídkám slibujícím snadnou dostupnost půjček, odklady splátek, nízké poplatky atd.

Pokud si člověk splácející hypotéku přibere spotřebitelský úvěr na vybavení bytu, k tomu si pořídí auto na leasing a zvykne si používat kreditní kartu, lehce se může dostat do situace, kdy nakonec nebude schopen všechny své dluhy řádně splácet. Důvodem může být nemoc, úraz nebo třeba ztráta zaměstnání, což může potkat každého.

Nespokojený věřitel pak může dlužníkovi zkomplikovat život podáním trestního oznámení. Na rozdíl od vymáhání pohledávky ho to nebude stát nic, jen chvíli času. Stačí, když oznámí policii nebo státnímu zastupitelství své podezření ze spáchání trestného činu předlužení. Policie sice nakonec možná nic nezjistí, ale může dlužníka docela potrápit.

Pro dobrotu na žebrotu

Jedna lidová moudrost praví, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Opletačky s policií kvůli předlužení může mít nejen ten, kdo rád utrácí a nadmíru se zadlužuje, ale i člověk, který naopak půjčky jiným osobám poskytuje. Přivodí-li si poskytováním půjček předlužení, dopustí se trestného činu.

Ať už člověk půjčuje peníze z křesťanské lásky, nebo ze zištných důvodů, vždy by se měl starat o to, jaké záruky řádného splacení mu je schopen dlužník poskytnout. V opačném případě by se měl raději dopředu smířit s tím, že své peníze už nikdy neuvidí. Alespoň pak nebude zklamán, až se přiblíží termín splatnosti půjčky a dlužník nebude nikde k zastižení.

Dostane-li se věřitel kvůli nespláceným půjčkám sám do finančních problémů takového rázu, že je lze považovat za předlužení, není mu co závidět. Podle § 256c trestního zákona mu hrozí trestní stíhání úplně stejně jako marnotratníkům utrácejícím z cizího ve velkém nebo zoufalcům řešícím svou finanční krizi dalším zadlužováním.

Pozor na pomluvy a vydírání

Předlužení je trestným činem. To ale neznamená, že je v praxi skutečně postihováno. V opačném případě by ve vězení skončily tisíce lidí. Hlavním důvodem nejspíš je, že skutková podstata tohoto trestného činu není v zákoně jednoznačně vymezena. Je tak ponechán až zbytečně velký prostor pro subjektivní hodnocení okolností každého případu.

Pro orgány činné v trestním řízení například může být značný problém posoudit, co jsou a nejsou „vydání hrubě nepřiměřená majetkovým poměrům”. O mnoho lepší to nebude ani s prokázáním přímé příčinné souvislosti mezi těmito vydáními nebo přijímáním či poskytováním půjček a vznikem předlužení.

Samotný pojem předlužení je ostatně poněkud nejasný. V trestním zákoníku totiž vysvětlen není. Podle zákona o konkursu a vyrovnání jde o předlužení tehdy, jestliže má dlužník více věřitelů a jeho splatné závazky převyšují jeho majetek. Přehled o svých majetkových poměrech a závazcích však asi žádný dlužník dobrovolně nesdělí.

Pro usvědčení ze spáchání trestného činu předlužení je navíc třeba vždy prokázat buď přímo úmysl, nebo alespoň vědomou nedbalost pachatele. To znamená, že dlužník si byl vědom toho, že postupuje protiprávně, ale bez přiměřeného důvodu doufal, že vše dobře dopadne. Úplně tedy stačí, bude-li tvrdit, že o protiprávnosti svého jednání neměl potuchy.

Na závěr ještě jedno varování pro věřitele. Podávat trestní oznámení se vyplatí s rozmyslem. V případě, kdy policie trestní oznámení odloží jako nedůvodné, se mohou role obrátit. Dlužník může obvinit věřitele z trestného činu pomluvy. Obě strany se pak při vzájemném vyhrožování si podáním trestních oznámení snadno mohou dopustit trestného činu vydírání.