Názor k článku
Šikana na pracovišti a jak se jí bránit

Reaguji po delší době. Tenkrát prý opravdu nebyla možnost z logu vyčíst změny v programu, nehledě na to, že jí do toho programu nikdo nelezl. Šéf despota je despota i nadále, ale raději ho povýšili a odsunuli do Polska. Já jsem změnila zaměstnání, dá se říci, že dva a půl roku bylo vše báječně, pak jen dobré, pak jakž takž, šéfové se velmi rychle střídali, všichni byli v pohodě, až na posledního. Bývalý kolega, Rus, neunesl tíhu zodpovědnosti a tvrdé, absurdní nároky kladené nejen na něj. Jak postupně odcházeli další kolegové, chtěl po mně více a více práce, a nešlo o kvalitu, ale množství "splněných" úkolů. Místo psaní dokumentace pro zákazníky v angličtině jsem opravovala ubohou dokumentaci psanou Rusy, s hrubkama, a nesměla jsem ty hrubky opravovat, protože to nebylo v zadání. Vždy jen opravit část, které si někdo všiml, že není v pořádku. Zadání byla v ruštině, ale šéf je nepřeložil kolegům, kteří rusky neuměli,raději všechny úkoly přiděloval mě a buzeroval mě, že nestíhám a že ho obtěžuje mě neustále poučovat, jak mám pracovat. Obvinila jsem ho před kolegy ze šikany, nepomohlo. Když mi dal napsat 4 dokumenty v ruštině v šibeničním termínu, a měla jsem si sama zjistit, kdo mi podá informace a o čem mám psát, dala jsem mu výpověď. Nejdřív oněměl, ale pak jsme se pohádali a já mu řekla, ať mě pustí co nejdřív, že pro něj už nic dělat nebudu. Naštěstí měl pak celý měsíc dovolenou - mě nechtěl pustit ani na týden, a to jsem měla dovolenou včas naplánovanou a zaplacenou - a bez něj firma mohla být celý měsíc.
Měla jsem štěstí jako hrom. Byla jsem nezaměstnaná jen měsíc a teď mám báječnou práci, kolegy i šéfa a ten je ještě daleko, takže ho vidím jednou za měsíc.