Názory k článku
Šikana na pracovišti a jak se jí bránit

Bossing je nepochybně prasárna. Jenže co má dělat šéf, když někoho nechce? Český zákonník práce fakticky neumožňuje dát výpověď člověku, se kterým nejste spokojeni, ale který nedělá velké kiksy. Takže zbývá ho přesvědčit k dohodě.
Připadá mi to podobné, jako když majitelé domů dělají hnusné prasárny svým nájemníkům (vypínání vody, plynu), kterým nemohou legálně dát výpověď z nevýhodného nájmu.
Běda tomu, koho se stát rozhodne chránit…

Co to je za blbost? Když ho nechce, proč ho nechce? Protože pro něj nemá práci? Tak normálně propustit pro nadbytečnost? Protože na práci nestačí? Tak se s ním normálně dohodnout a rozejít se buď dohodou, nebo, chce-li být hodný, propustit opět pro nadbytečnost. Bossing přece není nutný. A nebo se mu prostě nelíbí, protože je ošklivý nebo protože mu nepodlézá? Pak tam nemá co dělat ten „šéf“.

Protože na práci nestačí. Nepracuje tak, jak si zaměstnavatel představuje. Nevěří mu. A zaměstnanec na dohodu přistoupit nechce.
Co teď? Propustit pro nadbytečnost? Haha. Soud o neplatnosti propuštění pro nadbytečnost (pokud se opravdu nejednalo o skutečnou nadbytečnost) ten zaměstnanec vyhraje celkem snadno.
Takže co zbývá kromě bossingu?

V případě, že zaměstnanec na práci nestačí (má neuspokojivé pracovní výsledky), lze mu z tohoto důvodu dát výpověď (po předchozím písemném upozornění). Ovšem je-li šéfem blb, začne ho místo toho buzerovat.

Napsal jsem celkem tři důvody. Vy jste zareagoval jenom na jeden. Předpokládám, že pro druhé dva neznáte korektní řešení.
Ano, když jsou zaměstnancovi pracovní výsledky neuspokojivé objektivně, tak lze postupovat vaší cestou. A co když jsou neuspokojivé jenom subjektivně? Ono to hodně prolíná s tím, když zaměstnanec pracuje, ale ne tak, jak chce šéf.

Protože Vám asi dobře nerozumím. Jako co dělat, když výsledky práce objektivně uspokojivé jsou, ale subjektivně ne? No, to je tedy otázka, spíš proč se šéfovi zdá, že výsledky jsou neuspokojivé.
Ale abychom se tu spolu nedohadovali: Je možné, že má šéf nějaký pocit a prostě určitého zaměstnance nechce, aniž by k tomu měl objektivní důvod. S normálním zaměstnancem by asi stačilo promluvit a brzy by se na odchodu dohodli (málokdo chce být zaměstnán pod šéfem, který je proti). S někým by třeba dohoda možná nebyla a pak máte pravdu v tom, že chybí nástroj, jak takového zaměstnance propustit. Ale využívat k tomu bossing mi prostě přijde nefér už proto, že šéf se v tu chvíli opravdu opírá jen o své pocity.

Slovem objektivně jsem myslel – tak objektivně, že to uzná i soud. I soudce, který nikdy v životě nepracoval v systému, kde se vytváří hodnoty.
A rozhodně to není jenom o pocitech. Co uděláte s pracovníkem, který vždy, když se blíží konec nějakého projektu, tak onemocní (a donese korektní neschopenku). Na takového člověka se nemůžete spolehnout a nechcete ho. Soud vám maximálně přezkoumá ty neschopenky. A shledá, že jsou v pořádku – to víte, záda, to chytne člověka hned… Ale podporu ve věci neuspokojivých pracovních výsledků tam fakt nečekejte.

No takže jsme se shodli, že existuje situace, kdy člověka, kterého potřebujete propustit, propustit nemůže.

No já psal už v prvním příspěvku, že bossing je prasárna. Ale taky je to reakce na to, na současný stav v pracovním právu. To je moje pointa.

Jojo, ne každá přáze se dá změřit / zvážit / znormovat.

Krasna pointa, so zaujmom som si toto precitala… Dufam ze sefov s takymto zmyslanim je malo, ked je niekto na manazerskej pozicii, tak ma mat aj urcite predpoklady… vyuzit bossing na to aby sa zbavil zamestnanca je naozaj ubohe a myslim ze 95% pripadov nema nic spolocne s popisanou situaciou… zbytok, ok, beriem ze je to zlozite niekedy cloveka ukocirovat, kto to ale nevie nech nerobi sefa…

Nevím, kdo si v dnešní době lajskne simulovat a hodí se marod. Naopak, lidé se k lékaři bojí chodit a jdou tam až když je pozdě, léčba se pak velice prodražuje. Nemoc občana nezatíží jen v podobě almužny (a první dny vůbec zdarma), ze které nepokrýje základní platby domácnosti (nájem či hypo, elekřina, plyn, topení, jídlo …), ale třeba i krácení dovolené, nenárokových odměn atd. Jo, pokud vás vystříhají z auta a ležíte půl roku na Aru, tam se asi neschopence nevyhnete a dovolenku na ni i se zpětnou platností nevypíšete.

Znám dost lidí, co skončili poslední dobou díky neustále stoupajícím a hlavně nesmyslným nárokům zaměstanavatelů v blázincích, v lepším případě dali výpověď sami. Ono když např. pracujete s kvalitními polistopadovými zákony a každý si zákon vykládá po svém nebo aby v Praze mohli vykazovat nějakou činnost, tak neustále vymýšlejí často vyloženě nesmyslnou práci těm dole na venkově, tak ten člověk dole je fakt za zcvoknutí. Nebo ve velkých společnostech levá neví co dělá pravá, někde se udělají personální audity s předem daným cílem vyházet 20 % lidí, aniž by se tam tito lidé flákali, pak se zbytek firmy svíjí v křečích, aby pak nabrali 25 % lidí, aby to mohlo jakž takž fungovat jako to fungovalo před auditem. Někdy mi připadá, že pravice tu chce dokázat, že po socialisticku to zkrátka nejde, že vše se musí dělat zbytečně složitě, i když by to šlo jednodušeji.

Občas si na netu něco objednám. Následuje telefon, jestli uvedené opravdu chci. Ano chci. Po nějaké době další telefon, že to nemá ani dodavatel, i když na netu byla informace „skladem“. Tak vybírám něco jiného. Další telefon či mail, že to posílají. Když to dlouho nejde, ptám se na osud. Jé, ono nám to tady někde zapadlo, ještě dnes to odesíláme. Po nějaké době mne ráno budí telefonem jakási přepravní společnost, že mají pro mne zásilku, kterou jsem ale požadoval dodat poštou, protože se přes den v místě bydliště nevyskytuji, tak abych si ji mohl vyzvednout až budu doma. V určenou dobu čekám, nic se neděje. Odjíždím tedy z domu a večer mám lístek, že mne nezastihli. Volám tedy na sdělené tlf. číslo, nikdo to tam nebere. Zkouším opakovaně, dívám se i na web přepravce, žádný kontakt pro náš region tam nemají, nová, „uživatelsky přívětivá podoba“ Zlatých stránek ví taky prd. No, po nějaké době se tam dovolávám a dohaduji se na osobním vyzvednutí v depu, ještě se ujišťuji, že zásilku nevrátí odesilateli, i když by měli. Po všech těhle peripetiích zásilku skutečně přepravce nevrátil a já ji mám! Doma ji rozbalím a obsahauje něco jiného! Píšu mail, je to už měsíc a žádná odpověď. Naštěstí šlo jen o cca 250,– Kč za zboží a přes 100,– Kč za přepravné. Něco ze zásilky se využít dá, příště zkusím jiný obchod.
Další věc: potřeboval jsem něco k topení a něco k splachovači. Výrobci náhradní díly vedou, ovšem neobchodují s „normálními“ lidmi. Musím se tedy obrátit na velkoobchod, který je schopen dodávku zboží zprostředkovat. Ještě se vyjadřuji, že takovéto prostředníky nemám moc rád, že to zbytečně prodražují a hlavně po převratu tyhle socialistické mezičlánky byly velice kritizovány a odsuzovány. Tentokrát zboží dorazilo v pořádku, dostávám jej v krabicích s dodejkami přímo od výrobců, kteří jej nemohli zaslat přímo mne. Jaký je v tom rozdíl, napsat adresu na mne nebo na obchod? Chápal bych, když v zásilce bude zboží ještě pro 5 dalších zákazníků, ale šlo o náhradní díly, které obchod normálně neodebírá a tak v obou obchodních případech šlo jen a jen o vykrytí mých požadavků.
Když vídávám, jak mnohé obchody jsou zásobovány kusovými zásilkami od jednotlivých přepravních společností, „nepřijde zboží“ v podobě celého náklaďáku, jak tomu bývalo za socíku, pak se nedivme, že je všechno tak drahé. To jsem ale odbočil, ale je to stále o novodobém bordelu, proč to dělat jednoduše (a levně), když to jde složitě (a draze). A v takových podmínkách pracovat …

Pro experta Jezevce: Otrokářství již bylo zrušeno. Jsme (nebo bychom rádi byli) civilizovaná společnost 21. století a nějakou Ameriku si strčme kamsi. . O jejich úrovni snad hovoří jejich zdravotní pojištění, kdy miliony lidí nejsou pojištěny. Dá se vůbec mluvit o vyspělé společnosti? Domnívám se, že až budou mít i pracovní právo na úrovni civilizovaného světa, bude to za sto let a budou tomu tleskat, jako kdyby objevili Ameriku. Tím se nezastávám nemakačenků, ale dovolí si dnes v práci někdo nemakat? Spíš je otázkou, zda někdo produkuje něco hodnotného a to po něm zůstane nebo zda vyrábí tabulky, hlášení a statistiky či jinak ničí hlavně papír a toner, které se brzy skartují a nikdo tuto „důležitou“ práci postrádat nebude.

S Váším příspěvekem nemohu, kromě posledního odstavce, jinak než souhlasit a sám bych to nenapsal lépe.

Jenže, co má společného s Vaším příspěvkem Amerika?
Proč bychom si jí měli strkat kamsi?
Bossing/Mbing je americké slovo, protože byli první, kdo s tím něco začali dělat, a ne, že by v Americe byla nejdříve či největší. Obávám se, že takový mobing je nejtypičtější pro pro kancelářské prostředí a z toho nejvíc pro střední evropu. Bossing je rozšířený po celém světě, zřejmě bez rozdílu.
Ten poslední odstavec naprosto změnil smysl celého Vašeho příspěvku, na útok proti USA. Mně se moc věcí DNES v USA moc nelíbí, bohužel. Stále však úroveň praktické politiky a schopností občanů USA domoci se svých práv daleko, daleko přesahuje úroveň politiky a dovolání se práv občanů v ČR.

Mimochodem jak jste zmínil otrokářství, tak z něho bossing nepocházi. Nebudu přece bossovat svůj majetek. Vůbec, představy otrokářství z filmů, dobrodružných knih nebo učebnic jsou zkreslené. Otroci byli MAJETEK, a to dost drahý majetek. To nebylo jako třeba pes za pár šupů, byli o dost dražší než kráva nebo dokonce luxusní kůň, a to je co říct. O takovou věc přece nechceš přijít, svůj majetek naopak pečuješ, aby ti vydržel co nejdéle a třeba se i rozmnožil. Takže bossování je nesmysl. Co se týče mobingu mezi otroky, nevím, ale nemá-li smysl, tj. nezbaví-li se ho bude omezený jen na určité případy boje o přízeň otrokáře nebo "šéfotroka".

Bossing je prasárna .A také je to věc celé společnosti .Vemte si jen politiky ti hrají bossing s námi .Žijeme v nevědomosti někteří se brobouzí a i tak cítí bezmoc .Žijeme v archetypálních vzorcích chování jak z toho ven, začít u sebe ,ale není to jednoduché .Zatím likvidujeme sami sebe .aja

Pokud někdo onemocní vždy před předáním nějaké práce, je potřeba postavit hodnocení na výsledek práce a ne na sezení na pracovišti. Pak si rozmyslí, jestli bude nemocný a práci za něj nejenom dodělá někdo jiný, ale i dostane zaplacenou někdo jiný. Většinou proto aby dostal peníze, bude raději tahat práci domů nemoc nenemoc. Peníze jsou nejlepší páka na světě a funkční. Šikana je stupidita, mám kamarádku která se s tímto nyní potýká a opravdu je to marný boj. Není jí co poradit, aby to fungovalo. Malí lidé jsou i na vysokých postech. L.

Vaše názory se mi líbí, jsou konstruktivní. Také sedím na managerském místě a takovému jednání jsem nikdy nemusela sáhnout.

jste mimo mily Flasi, resit odchod nekoho mobingem ci bossingem, nebo jak jste uvedl ze "chudacek "majitel musi vypinat vodu aby se najemnika zbavil...svedci vazne o vasi hlouposti.

I já si myslím, že zaměstnavatel má dost regulerních způsobů, jak se s nevyhovujícím zaměstnacem slušně rozloučit. A dlouhodobé neuspokojivé pracovní výsledky můžou zahrnovat i vámi zmíněné problémy se zaměstnancem – prostě má dlouhodobě neuspokojivé pracovní výsledky – tím je řečeno vše. Ovšem znamená to také,že nadřízený má opravdu schopnosti svoji funkci nadřízeného plnit a tím pádem i schopnost slušného chování k podřízeným (i těm méně výkonným) a to v rámci zákonných norem. Není nic jednoduššího než na neuspokojivé pracovní výsledky několikrát písemně upozornit a poté jednat dle zákoníku práce – výpověď dohodou či výpověď s odstupným.
Ovšem hlavně to odstupné, bývá většinou hlavním jádrem problému -než by zaměstnavatel vyplatil odstupné, tak to raději bude někomu systematicky několik měsíců ničit život a ještě si k tomu za „mimořádné prémie“ sjedná patřičně tvárné nádeníky z řad spolupracovníků. To mu není peněz navíc líto!!

Krasne napisane… Vystihol si vsetko :-)

Máte pravdu, že existuje určitě spoustu případů, kdy bossing je prováděn proto, aby se ušetřilo na odstupném i když by se zaměstnance dalo zbavit jinak (jenže s odstupným).
Nicméně, jak jsem popsal, existují situace, kdy to prostě podle zákona nejde.

Cituji:
„Není nic jednoduššího než na neuspokojivé pracovní výsledky několikrát písemně upozornit a poté jednat dle zákoníku práce – výpověď dohodou či výpověď s odstupným.“

To může být někdy pravda. Ale pokud ten zaměstnanec nedělal opravdu velké kiksy a pokud jeho práce není nějak objektivně normována (což mnoho typů práce prostě není), tak zase není nic jednoduššího pro toho propuštěného, než takovou výpověď zpochybnit u soudu a uspět.

A mimochodem výpověď dohodou neexistuje. Ale to je formalita.

je zajímavé, že „bossing“ pochází z ameriky – tento styl jednání i jeho pojmenování.
přitom v usa je obvyklá výpovědní doba 0–3 dny a k výpovědi nemusí být důvod, prostě fujfujfujnechcitě je dost dbrý důvod pro zrušení pracovního poměru.

Bossing pochází z Ameriky? Máte nějaké důkazy tohoto tvrzení? Netvrdím, že to tak není, jenom nevím odkud to pochází, intuitivně jsem předpokládal, že to nepochází odnikud, že se to existovalo všude. Možná z Ameriky pochází ten název, nebo se tam o tom začalo nejdřív veřejně mluvit.

Nicméně já píši o bossingu jako prostředku donucení zaměstnance k odchodu v případě, kdy se ho nelze zbavit výpovědí. To pochopitelně nepokrývá všechny formy bossingu, to je pouze jedna jeho výšeč.
Spousta lidí má nějaké mindráky a mnoho z nich je i šéfy. A spousta šéfů s mindráky prostě šikanují své podřízené, protože je baví zneužívat moc.
Pak je spousta lidí, kteří sice mají přímé podřízené, ale nemají kompetence někoho z nich propustit (maximálně poslat návrh výš). A někdo se jim nelíbí třeba proto, že chápou, že je schopnější než on, nebo se bojí, že jim ten podřízený přijde na nějakou levotu.

Nikdy to nedělám, ale musím reagovat.
Jsem sama v situaci, kdy se kolem mne začíná roztáčet sspirála bossingu. Ač odvádím dobrou práci (podotýkám, že v mé profesi je to těžké, protože nic „nevyrábím“, ale mám podněty od lidí zvenčí, kteří si mé práce cení) jsem svou nadřízenou „týrána“. Zatím to je „jen“ neodpovídání na pozdrav, kradmé pohledy, přesouvánní na jinouu práci, krácení odměn… To vše „jen“ pro to, že si nechci nechat líbit překračování práva, omezování vlastního rozhodování a také proto, že osmítám podlézat a donášet na své kolegy.
Docela by mne zajímmalo, jaký problém se svým zaměstnance máte vy, protože má šéfová by s vámi asi souhlasila. Objektivně dobrá jsem, ale subjektivně se mne potřebuje zbavit…

Přesně to je trefené, jsou prostě šéfové ,kteří si libujou v ponižování lidí,aby zakryli svou neschopnost .A rady které tady dáváte jsou ubohé- dejte výpověď. Na toto ti jmenovaní hřeší a jednou to někde špatně skončí.Zde se prostě nikdo nezajímá o lidi a nikdo neřeší ,aby se tohle nemohlo stávat.Na takových pracovištíš většinou lidi dlouho nevydrží, jen ti co jsou na tom špatně finančně se drží co jim síly stačí.Zajimavé je,že se nikdo na vyšších místech na takových pracovištích nezajímá ,proč tam mají stále málo lidí.Je velká nezaměstnanost a není možné ,aby lidé takhle odcházeli.Prostě vaše rady jsou k ničemu.

Pročetla jsem si všechny příspěvky a jejich reakce a nemůžu jinak než reagovat.
Jsem vedoucí jednoho obchodu a mám pod sebou 4 podřízené. Dnes jsem se dozvěděla informace o jednání jedné své podřízené a musím říct, že jsem byla v šoku. Nejednalo se o žádné donášení, spíše svěření se s nespravedlivým a odsouzeníhodným chováním. A tak hledám na internetu dostupné informace, než začnu situaci řešit s mou nadřízenou.
Zajímavé je, že se zde dočtu o mobbingu a bossingu, ale neexistuje nic jako šikana ze strany podřízeného. Výsledky práce i vztahy s ostatními zaměstnanci jsou výborné. Nejsem člověk, který by se snížil k bossingu, ikdyž se takové „řešení“ přímo nabízí.
S danou osobou byly problémy již dřív, několikanásobná napomenutí a řešení problémů však byla jen ústní – bez výsledků! A dnes jsem zjistila, že situace dále graduje.
Neprosím vás o radu, jen jsem se chtěla přiklonit i k „druhé straně mince“. Ne vždy je šéf člověk, který si dělá, co se mu zachce… ale dělá to, co má v pospisu práce, snaží se, dosahuje úspěchu a objeví se někdo, kdo se rozhodne mu to zkazit..

Šikana od podřízeného zřejmě nemá svoji kolonku, zřejmě prot, že nadřízený přece jen má nějaké možnosti. Bohužel ale není nijak vzácná: donášení na nadřízeného nadřízeným nadřízeného je běžným českým sportem; pomlouvání nadřízeného mezi podřízenými i jinde, je snad základní povinností podřízeného na celém světě. To je řekněme nic proti tomu, když máte za podřízeného "chráněnce/kyni" nějakého Vašeho nadřízeného a dovolíte si po něm/ní chtít normální práce a nedejbože odpovědnost. To je v podstatě kombinace bossingu a mobingu, nebo spíš násobek, něco jako super-mobossing :-(.

Slušné řešení, stejně jako u ostatních forem šikany není.

Napadají mne jenom tři způsoby, bohužel nutně extrémní:

1) Stát se (aspoň zpočátku) totálním rektálním alpinistou vůči nadřízeným a podplácet (aspoň některé) podřízené.
2) Objevit původce a důvody, ostranit původce a následně důvody.
3) Co nejrychleji vypadnout, dokud nenabude účinnosti nový zákoník práce.

Mě zas kolega zapřel 14 dní dopředu nahlášenou dovolenou, pomluvil mě u ředitele, již 7 neděl mě ignoruje, nepromluví na mě, dovolání nemá člověk nikde, ředitel věří pomluvám. Snad boží mlýny dokáži to co lidé ne...

Existuje cesta jak podřízeného donutit k odchodu bez prasáren: hodnocení, premie, osobní pohovor.

Moje kolegyně mě šikanovala na pracovišti 6 let. Všichni to věděli, ale nikdo se mně nezastal. Za jejími zády ovšem ano – to jsem slyšela i názor, že „takové lidi je třeba řezat bičem“. Když jednou prohlásila, že jí někdo dělá zásahy do jejich programů a že si dovede představit, kdo to je, to už jsem nevydržela ani já a řekla jí, že nikdo z nás to rozhodně nebyl. Nic se pochopitelně nevyřešilo, protože se tenkrát nevedly logy. Ona říkala – „vidíte, já jsem to říkala, že se na to nepřijde, kdo to byl“. Vyhodili nás obě při reorganizaci.
Nový šéf byl můj známý, ale myslím, že dost trpěl mindráky. Strašně rád předváděl, jak je výborný programátor a se mnou jednal tak, že mi např. předhodil 1000 stránkovou knihu s Excelem a řekl mi,ať se naučím dělat makra. Obzvláště rád mi dával akutní úkoly ke konci pracovní doby, a musela jsem s ním sedět třeba do deseti v práci. Nebo v pátek, kdy jsme měla odjet z Prahy s mojí zahraniční návštěvou a on to věděl, mi dal úkol, který jsem nemohla splnit – vytisknout mzdové lístky pro jinou firmu na tiskárně, kterou bylo nutno přeštelovat, sledovat, zda se nezasekává a ještě to tisknout vzdáleně, bez možnosti cokoliv opravit, když se lístky v tiskárně pomuchlají. Všichni IT technici si odešli domů a já zůstala v pátek ve firmě jako poslední. Samozřejmě to dopadlo tak, že se to nedalo vytisknout a já jsem odešla. Když jsem to telefonovala šéfovi,řekl mi, že bych si měla uvědomit, kdo mě platí,apod. Vrchol byl, když po mně chtěl napsat program, kompatibilní s aplikací jiné firmy, přitom věděl, že to neumím. On se mi chlubil, že on nemá problém to zařídit se šéfem oné firmy, aby to někdo udělal u nich, a když jsem se ptala, proč to neudělá, řekl mi, že chce, abych to udělala já. A na závěr mi dal šibeniční termín. Dala jsem výpověď, přestože se všemi ostatními zaměstnanci firmy jsem měla výborné vztahy a práce mě bavila..

Thyme, na Vaši kolegyni bych připravil past, nebo aspoň, jak jste psala tehdy neběžnými logy. Pokud to nebylo ještě v době děrných štítů/pásek, tak logovat její činnost samozřejmě šlo (pokud sama nebyla hacker).

O novém šéfovi zpočátku píšete: dal vám "1000 stránkovou knihu" - to je normální, programítor takové knihy čte do druhého dne (tajemmství je, že přeskakuje jemu již známý balast), dával Vám akutní úkoly před koncem pracovní doby, akutní úkoly vždy přichází koncem pracovní doby, to je prostě nějaký "přírodní zákon". Z toho bych na bossin' neusuzoval.

Potom se to zřejmě změnilo. Napadá mně, jestli jste si to zpočátku(!) trochu nezavinila sama. Třeba čekal, vzhledem k tomu, že byl Váš známý, větší vstřícnost či pomoc v řešení pro něj problémových úkolů nebo zejména pomoc s jeho problémy s ukočírováním kolektivu. Píšete, že byl nový, tak pro něj byla pomoc mimořádně důležitá. Jistě udělal (jako každý) na začátku spoustu bot, z toho mohl mít ty mindráky, protože mu nikdo nepomohl.

Není důležitější konec než začátek či průběh. Dokonce bych řekl, že konec je to nejméně důležité. Ti co tvrdí opak lžou a skončí špatně, neboť zemřou.
- To jenom tak, pro obveselení.

Děkuji, opravdu jste mě pobavil :-)
Asi hlavně proto, že už to mám za sebou :-)
Věřte nebo nevěřte, ale vlítla jsem do toho znova :-)
Když jsem psala svůj příspěvek, netušila jsem, že dojde k x-té změně na pozici šéfa a ve snu mě nenapadlo, jakým šéfem bude můj ruský kolega:-).
Nevím, čím jsem si naběhla tentokrát.
Psala jsem technickou dokumentaci v angličtině, a šéf mi zakázal opravovat gramatické chyby ve stávající dokumentaci, jestliže to není v zadání úkolu - dokonce mi to dal písemně :-). Zato jestliže jsem popisovala aplikaci, a na obrázku z aplikace byla hrubka, měla jsem to ve Photoshopu odstranit :-). Protože firmu ovládli Rusové, byla skoro všechna zadání ve firemní TFS aplikaci v ruštině, a protože kromě mě neuměl nikdo z kolegů rusky, všechny úkoly šéf přiděloval mě, a všechny pochopitelně měly tu nejvyšší prioritu.
A zase jsem nestíhala, a tak mě neustále dělal kázání, jak jsem neschopná, nedůsledná, nerozumím zadání, a že on má kromě mě na starosti další podřízené,...A kolega se nudil a nabízel se, že mi pomůže, tak jsem mu jeden úkol přeložila a dala ke zpracování. Dostala jsme vynadáno, že mu přiděluji úkoly. A pak mi dal šéf úkol napsat 4 dokumenty v ruštině za jeden týden. A to jsem si měla sama zjistit, o čem mám psát a kdo mi v Moskvě dodá v daném termínu potřebné informace.
Odmítl moje argumenty, že neumím tak dobře rusky, a že nevím, na koho se mám obrátit a nerozumím tomu, o čem mám psát.
Takže jsem mu dala výpověď. Šéf nejdřív oněměl, pak jsme se pohádali.
A druhý den se přišel zeptat, komu má teda ty moje úkoly dát:-)
Nevím, kdo tu práci za mě dělal, já jsem odmítla a kolegové to nepsali.
Pustil mě do měsíce a naštěstí v tom měsíci byl tři týdny na dovolené a zbytek já.

A myslím, že máte částečně pravdu. Za mnohé si můžu sama svojí možná přehnanou ochotou a vstřícností. Ale ne za všechno. Náhodou jsem se potkala se svým, teď už bývalým kolegou, který pracoval pod mým ruským šéfem 4 měsíce. Měl s ním podobné problémy.

Měla jsem obrovské štěstí, že jsem celkem rychle sehnala pohodové zaměstnání. A šéfa mám až v Liptovském Mikuláši, heč! :-)

melas stesti na kokoty.. nastesti vzdycky se da najit jina prace

Reaguji po delší době. Tenkrát prý opravdu nebyla možnost z logu vyčíst změny v programu, nehledě na to, že jí do toho programu nikdo nelezl. Šéf despota je despota i nadále, ale raději ho povýšili a odsunuli do Polska. Já jsem změnila zaměstnání, dá se říci, že dva a půl roku bylo vše báječně, pak jen dobré, pak jakž takž, šéfové se velmi rychle střídali, všichni byli v pohodě, až na posledního. Bývalý kolega, Rus, neunesl tíhu zodpovědnosti a tvrdé, absurdní nároky kladené nejen na něj. Jak postupně odcházeli další kolegové, chtěl po mně více a více práce, a nešlo o kvalitu, ale množství "splněných" úkolů. Místo psaní dokumentace pro zákazníky v angličtině jsem opravovala ubohou dokumentaci psanou Rusy, s hrubkama, a nesměla jsem ty hrubky opravovat, protože to nebylo v zadání. Vždy jen opravit část, které si někdo všiml, že není v pořádku. Zadání byla v ruštině, ale šéf je nepřeložil kolegům, kteří rusky neuměli,raději všechny úkoly přiděloval mě a buzeroval mě, že nestíhám a že ho obtěžuje mě neustále poučovat, jak mám pracovat. Obvinila jsem ho před kolegy ze šikany, nepomohlo. Když mi dal napsat 4 dokumenty v ruštině v šibeničním termínu, a měla jsem si sama zjistit, kdo mi podá informace a o čem mám psát, dala jsem mu výpověď. Nejdřív oněměl, ale pak jsme se pohádali a já mu řekla, ať mě pustí co nejdřív, že pro něj už nic dělat nebudu. Naštěstí měl pak celý měsíc dovolenou - mě nechtěl pustit ani na týden, a to jsem měla dovolenou včas naplánovanou a zaplacenou - a bez něj firma mohla být celý měsíc.
Měla jsem štěstí jako hrom. Byla jsem nezaměstnaná jen měsíc a teď mám báječnou práci, kolegy i šéfa a ten je ještě daleko, takže ho vidím jednou za měsíc.

Po 25 letech u jedné firmy se stal mým šéfem bývalý důstojník armády – skutečně zelený mozek až na půdu. O práci nevěděl nic, ale velel. Pro své dokazování si své moci si vybral mne, asi proto, že mne zaměstnaci pro mé zkušenosti uznávali. Později se zjistilo, že ve spolupráci s mou kolegyní, která byla jeho milenkou a chtěla se dostat na lepší pozici. To v té době nikdo nevěděl. Navenek se tvářila, že je hrozné, co mi šéf provádí, na druhou mu donesla každé slovo.Paradoxem je, že jsem ji zapracovávala, neuměla nic. Výsledek jejich „práce“: onemocněla jsem těžkým zápalem plic, po návratu nová šikana, další nemoc, ve které jsem to vzdala a raději z firmy odešla. Zdraví především. Kolegyně se ze strachu stáhly, Odbory – táhly s vedením.Srážka s blbcem je to nejhorší, co může člověka potkat. Podala jsem žalobu, ale mocní firmy dokázali vše tak natahovat, protože věděli, že dojde k reorganizaci, že byla nakonec zamítnuta s tím, že tito lidé nemají s mou věcí nic společného. Ať žije spravedlnost.....

Taky přišel nový šéf,vybral si nejhloupější kolegyni která donášela za každého vedoucího a ona mu pak pěkně esemeskovala co jsme která řekla.Nastalo zadávání horší a špatně placené práce,izolování od kolektivu,kdy mě vytvořili pracoviště na samotě v bývalém kravíně.Nevydržela jsem a šla marodit s nervama.Po návratu,opět na samotku,opět horší práce,atd.Jsem zoufalá,dovolat se pravdy nikde nemůžu.

Ano taky jsem si tím prošla naše Šéfová byla arogantní a měla ráda donašečku já byla sice nejlepší pracovnice po pracovní stránce ale ona nesnášela blondýnky a když má starší žena dlouhé vlasy každý jsem jsem slýchala čím starší tím kratší a dala mi ultimátum prý se nechám ostříhat a dám melír nebo do té doby nebudu chodit na kasu prý jsem jak čarodějnice přesto že jsem prodávala v oděvech a vlasy nosila sepnutý krátila mi odměny protože jsem odmítla a peníze bohužel mi nezbylo nic jiného než odejít ze zaměstnání protože mi udělala ze života peklo kdykoliv se na mě obrátili lidé o pomoc a radu mě pak vynadala že ona je tam vedoucí ne já a kde se člověk dovolá pomoci nikde ano slyšíte změňte pracoviště ale kde tu práci najít to už nikdo neřekne a v dnešní době se člověk stane bezdomovcem ani neví jak a díky státu protože nemáte na zaplacení bytu a podobně s pozdravem PAM36

I mě se bossing týká, a jak vidím, u lékaře je stále více lidí na nervy.
Vyhrát nad ním je strašně těžké, zvlášť když kolegové strkají hlavu do písku, anebo ještě hůř,věří pomluvám a chovají se už taky "podivně, neboť jsou časem nakaženi. Ryba smrdí od hlavy- ministři, poslanci,rádoby podnikatelé si dělají ,co chtějí, takže i šéfové na nižších místech si také dělají, co chtějí.Jsem zvědavá, jak dlouho tohle vydrží.

je strašné chodit do zaměstnání s pocitem strachu co opět bude. Jakou práci Vám šéf přidělí i když Vaše mašimna jede Vás dá na jinou s problémi a své koničky dosadí na Vaši mašinu. Pak máte dost starostí sprovoznit druhý stroj , který nemá nikdo přidělen a problém je na světě. Šéfa nic nezajímá a své miláčky upřednostňuje nenechá si nic vysvětlit prostě má jednu odpověď s opovržením s nadřazeností „mě to nezajímá“ i když u každého se zastaví pokecá a Vás při pohledu propíchne očima. Nedělat si hlavu a kdy ž odejí tak s plnou parádou dát mu přes hubu přímo na pracovišti když už tak už. S parchantem nikdy nevídete když nechcete být lesprdelka.

No, bude to trvat do té doby, než někomu rupnou nervy, ale tím myslím „opravdu“ rupnou, vezme do ruky zbraň a půjde to tam vystřílet. Jen si vzpomeňte na managery H – Systému, když jim domů přišlo pár celkem neškodných dopisových bombiček, které jen tak lehce začmoudili, jak si najednou začali uvědomovat, že nejsou nedotknutelní a začali se sami hlásit na policii a žádat o ochranku a podobně. Najednou dostali strach.....

Pracovala jsem u neskutečně zlého člověka. Jeho manželce jsem se nelíbila a tak mi dělala neschvály. Třeba mi smazala comandru soubory a on je druhý den chtěl a já je nenašla. V textech měnila slova atd. Bylo to strašné. Bála jsem se chodit do práce. V noci jsem nemohla spát. Nemohly se mě zbavit, vše jsem vydržela. Nakonec mě vyhodil na hodinu s připomínkou, že jestli proti němu půjdu, udělá mi pořádnou ostudu. Bohužel žijeme na malém městě. Takže jsem zticha.

Jo mě zase tak dlouho znepříjemňovali život měla jsem zkrácený úvazek ve smlouvě, 2 roky jsem pracovala měsíčně 160-180 hodin potom prý nemám na tyto hodiny nárok ,vytýkací dopisy s dobou napravy 9-14 dní což je podle zákona neplatné po 5 měsících jsem nemohla pracovat o víkendu(s příplatkem),in­spektorát práce.....další instituce pro umělá pracovní místa nikdo neporadil ,víc jsem si našla na internetu nakonec jsem byla donucena 20.12. 2010 podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru k 28.2.2011 a ještě mě budou trestat na pracovním úřadě sníženou podporou no spravedlnost jak má být......

mám dotaz: je normální, aby nadřízený kontroloval šuplíky zaměstnance, kvůli tomu, aby zjistil, že má pořádek v šuplíkách? naše vedoucí nám toto na pracovišti dělá a vůbec se mi to nelíbí, je to pro mě zásah do soukromí. má na to právo vůbec?

http://czmobbing.wordpress.com/

Zažila jsem šikanu na pracovišti. Vzhledem k tomu, že stále jsem v 3-měsíční zkušební lhůtě, dala jsem výpověď. Teď ale nevím, co mám uvádět na dalších pohovorech. Všude se mi totiž zeptají, proč jsem odešla ze zaměstnání, které mě tolik bavilo. Říct pravdu? U pohovoru se nemá přeci říkat o bývalé firmě nic negativního.

Mám osobní zkušenost s mobbingem v práci. Před půl rokem se u nás zněmilo vedení a s ním se zněmilo chování mých spolupracovníků, Začali se bát o svá místa, lezli vedoucímu kamsi. Mně to přišlo velice hloupé, jsem jaká jsem a tak se budu chovat i dál. To byla ale ode mně velká chyba. Velice brzy jsem se stala obětí šikany a to dost kruté, donášení, obviňování ze zpronevěry peněz, z alkoholismu atd..Brala jsem to s nadhledem, ale neustále se tlak stupňuje a já právě zítra podávám výpověď.
Dostala jsem nabídku na skvělou práci, ale mnoho lidí nemá to štěstí.
Necítím se poražená, našla jsem odvahu odejít na pracovat v jiném oboru.
-)

Jsem denně šikanovaná v práci. Klienti naší firmy si toho již všimli a otevřeně o tom mluví. Vedoucí mi řekla, že v našem městě žádné místo neseženu ( jsme maloměsto a již více lidí s ní má tyto zkušenosti). Je mi naprosto špatně, jsemna pokraji nervového zhroucení a nevím jak dál. jsem samoživitelka a nesmím být bez práce, ale je to neúnosné.

odejděte a to hned bez ohledu na následky!!Právě jsem byla odejita po dobu pěti let jsem se snažila vyřešit bossing za pomoci všech dostupných informací, pomoci odborů a různých poradců i personálního odboru neúspěšně a napsala jsem i magisterskou práci na toto téma, ale nic nepomohlo. Nyní budu pracovat za půl platu v profesi kterou jsem nikdy nedělala. Utečte okamžitě dokud nejste pacientem na psychiatrii.

V současné době píši bakalářskou práci na téma mobbingu. Prosím o pomoc v podobě vyplnění dotazníku na této adrese:
http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/nezadouci-jevy-v-pracovnich/
Předem děkuji za Vaši ochotu a Váš čas.