Šikana na pracovišti a jak se jí bránit

Zjevnému porušování pracovněprávních (např. bezpečnostních) předpisů na pracovišti se lze bránit poměrně snadno a s úspěchem, ať už s pomocí odborů, státních orgánů (inspekce práce) či soudní cestou. O poznání těžší je obrana v případě tzv. mobbingu a bossingu. Čtěte více: Zaměstnavatel neplatí? Pracovní poměr zrušte okamžitě, dostanete až sto tisíc

Co je mobbing a bossing?

Mobbing a bossing je jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování zaměstnance. U mobbingu kolegy, v případě bossingu dokonce nadřízeným. Nepřátelské chování má zpravidla směřovat k tomu, aby postižený zaměstnanec ukončil pracovněprávní vztah. Čtěte také: Za špatné výsledky v práci může přijít výpověď

Oběť je v těchto případech systematicky znejišťována a vyřazována z kolektivu. Součástí takového jednání je rovněž postih či znevýhodnění zaměstnance za to, že se zákonným způsobem domáhá svých práv, která vyplývají z pracovněprávního vztahu.

K otázce definování šikany resp. mobbingu a bossingu v odborné literatuře můžeme uvést např.:

• Borská, I.: Mobbing a bossing – jak se bránit, Linde – PSK č. 11/2005, Linde nakladatelství s.r.o.,
• Kocábek, P.: Jak „přežít“ šikanu na pracovišti?, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 25. 2. 2008,
• Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti?, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 4. 1. 2010 (Materiál je ukázkou z knihy Syndrom vyhoření od nakladatelství Portál. Vedle dalšího především popisuje fáze šikany v praxi a poukazuje na její absurdnost.)

Šikana se definuje jako cílevědomé a dlouhodobé zejména psychické ubližování, které provádějí konkrétní osoby na pracovišti. V literatuře je ale možné najít různé definice, každopádně jde o jednání v rozporu s pracovněprávními předpisy a dobrými mravy. V praxi jde o jednání dlouhodobé a soustavné. Šikanující používají různých, zpravidla rafinovaných, intrik, které navenek vypadají banálně a neškodně. Takové jednání je proto těžko dokazatelné. Čtěte také: Kdy vás neuchrání před výpovědí ani nemoc?

Mobbing může mít celou paletu podob a různou intenzitu. Může jít o ponižování, osočování, ironizování, podceňování, obviňování a jiné rušivé a závadné jednání.

V případě bossingu jde v podstatě o shodný scénář, který je ovšem, s ohledem na poměrně značné pravomoci nadřízeného, jež mu dávají právní předpisy a jichž může zneužít, o to nebezpečnější. Vedoucí může oběť přetěžovat prací nebo jí zadávat úkoly, které objektivně není schopna zvládnout. Poměrně časté je naopak i pověřování činnostmi, které jsou hluboko pod úrovní kvalifikace postiženého. Vše pochopitelně doprovází příslušné, zpravidla ironické, zdůvodnění. Pak většinou následuje kritické a degradující hodnocení vykonané práce. Čtěte více: Za nepravdivý pracovní posudek můžete chtít odškodnění

Šikanování se podle P. Kocábka projevuje pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, ústrky, finanční újmou atd.

Znevýhodňování zaměstnance může mít, při zvláště bossingu, ale i při mobbingu, také jiné podoby a projevovat se kupř. v oblasti odměňování, kdy oběť šikany přichází o různé nenárokové složky příjmu. Čtěte více: Snižování platu: co si může zaměstnavatel dovolit?

Při poskytování mimořádných odměn a jiných hmotných výhod, na něž není přímý právní nárok, vzniká v praxi velký prostor pro protiprávní diskriminaci nebo naopak pro protekční zvýhodňování určitých zaměstnanců, pro něž nemusí být odměna ohodnocením přínosu jejich práce ale prémií za servilitu, pochlebování, donášení na spoluzaměstnan­ce atp.

Obrana je obtížná

Obrana proti mobbingu a bossingu je v praxi velmi obtížná. Vyžaduje vedle dalšího notnou míru osobní statečnosti a také vytrvalosti. Zaměstnancům lze spolu s I. Borskou preventivně doporučit zejména:

• neuzavírat pracovní smlouvy (nebo dohody o pracích konaných  mimo pracovní poměr), které obsahují příliš široce vymezený a  neurčitý druh práce,
• odmítnout vykonávat úkoly, které nespadají do jejich pracovní náplně, jestliže se o jejich uložení nadřízený pokusí,
• konzultovat urychleně problém s orgány inspekce práce nebo právníkem zkušeným v oboru pracovního práva (pokud se již zaměstnanci stanou obětí mobbingu nebo bossingu).

 Lze však s politováním konstatovat, že nejúčinnější obranou oběti obvykle skutečně je, když pracoviště, kde je psychicky týrána, opustí. Čtěte také: Krach firem nemusí být pro jejich zaměstnance problém

P. Kocábek a Ministerstvo práce a sociálních věcí nabízejí sice jistě dobře míněný, leč poněkud naivní návod, jak se bránit šikaně:

 Především odolat nátlaku a nedovolit jednotlivcům ovládat celý pracovní kolektiv. Nebýt lhostejný k tomu, co se děje na pracovišti. Je nutné najít v kolektivu kvalitní a čestné lidi. Na šikanu je třeba upozornit personální odbor a vyššího nadřízeného, protože jde o velice nebezpečnou záležitost, která může mít pro oběť i fatální následky. Oznámit šikanu na pracovišti má povinnost každý pracovník. Potom se skutečně projeví ta pravá kultura organizace. nebo: Člověk není nikdy sám, čestní a slušní lidé se vždy najdou. S nimi získáváte víru, že má smysl bojovat. A nakonec je i legrace, protože šikanující smečka servilních kolegů je ve své ubohosti neskutečně komická. 

Takovým doporučujícím návodům řešení musím oponovat a zdůraznit, že šikanování opravdu není žádná legrace. Přestože se pachatelé nebo přihlížející opravdu mohou jevit komicky, jejich oběť zpravidla a pochopitelně smích přejde velmi brzy a veškerý smysl pro humor vůbec. Navíc podobné návody jsou nepoužitelné, když šikanujícím je právě šéf a jedná se o bossing. Čtěte také: Ručí zaměstnavatel za pracovníkův kabát na věšáku?

Stres způsobený šikanou zvyšuje stres pracovní, může způsobit stres celkový, narušit i soukromí, včetně rodinného zázemí, postiženého. V neposlední řadě může vyústit také ve zdravotní obtíže. Objevit se mohou zejména psychosomatické potíže jako např. trvalé bolesti hlavy, potíže se žaludkem a s trávením, chronická únava, poruchy spánku nebo srdeční potíže. Ruku v ruce s nimi obvykle přicházejí také poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty a z toho plynoucí sociální izolace.

Posléze přece i P. Kocábek a Ministerstvo práce a sociálních věcí konstatují fakta střízlivěji: Ve velké většině případů je oběť mobbingu stejně propuštěna z pracoviště, například z organizačních důvodů, pro nadbytečnost. K tomu je však třeba dodat, že to v lepším případě odchází oběť s odstupným; mnohdy je však nucena iniciovat ukončení zaměstnání sama. Čtěte také: Co s vaším zaměstnáním během vězení nebo výkonu trestu?

Rozumnější a účinnější strategii řešení přináší nově Ministerstvem práce a sociálních věcí prezentovaný materiál (Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti, 4. 1. 2010), nicméně takové víceméně psychoterapeutické metody, jež se v něm prezentují, řeší spíše až následky šikany a z ní plynoucího stresu, nikoliv její příčinu a směřují převážně k návratu oběti do „běžného pracovního života“.

Použitá literatura:

Borská, I.: Mobbing a bossing – jak se bránit, Linde – PSK č. 11/2005, Linde nakladatelství s.r.o.,

Kocábek, P.: Jak „přežít“ šikanu na pracovišti?,MPSV,

Jak se vypořádat s mobbingem na pacovišti?, MPSV