Sázkařská horečka spojená s mistrovstvím světa ve fotbale před pár týdny naplno propukla i na českých serverech a jasně ukázala, že sázení přes www stránky patří budoucnost. Klienti dnes nemusí chodit s platebním příkazem do banky a rychle poznali, že když si chtějí vsadit, tak také nemusejí zajít do klasické sázkové kanceláře a mohou si vsadit přes internet.
Ministerstvo financí vyvíjelo na podzim roku 2005 a na počátku roku 2006 snahy směřující k zakázání on-line sázení. Výsledek byl podobný jako snaha zakázat větru, aby foukal. Reklamy na on-line sázení na zápasy na MS ve fotbale byly vidět na vyhledávačích, zpravodajských i odborně zaměřených serverech.
V letošním roce se reklamy na servery provozující on-line sázení objevily i na dresech prvoligového klubu FC Slovan Liberec (FC Barcelona, Juventus Turin) nebo na lyžích skokana Jakuba Jandy. Tyto příklady názorně ukazují, že on-line sázení je zde a žádné nástroje použitelné v demokratické zemi jej již nezastaví. Proto se domnívám, že některé postupy, které v oblasti regulace on-line sázení podniklo Ministerstvo financí, připomínají spíš jednání C. K. byrokrata než postupy úředníka z 21. století.
Internet je celosvětová síť, která nezná a nemá hranice, tedy pokud pominu blokování určitých podle státních úředníků nevhodných stránek v Číně a dalších podobně zaměřených zemích. Všude jinde je třeba otevřenost Internetu přijmout jako fakt, a tak s tím pracovat.
Otevřenost internetu je sice komplikace, ale i v takových podmínkách je možné rychle vypátrat podvodníka nebo odhalit podezřelé finanční transakce, ale je nutné pro takovou práci používat nové metody. Dnes některá rozhodnutí úředníků, která se týkají internetu a dalších moderních technologií, připomínají Anglii na konci 19. století, kde platila povinnost, že před automobilem musel běžet běžec s červeným praporkem, který měl okolí upozorňovat na projíždějící automobil.
První neúspěch s regulací on-line sázení utrpělo ministerstvo v okamžiku, kdy jeho regulaci zahrnulo do novely loterijního zákona společně s úpravami, které mají zamezit praní špinavých peněz přes herny a casina, a minulá poslanecká sněmovna tuto novelu odmítla.
Ministerstvo financí ČR chtělo ještě v zimě loňského roku zakázat sázení přes internet. Dokonce v říjnu a listopadu 2005 podalo MF ČR trestní oznámení na provozovatele sázkových kanceláří, kteří v ČR propagovali své služby. Obrat přišel na jaře 2006.
V květnu řekl náměstek ministra financí Tomáš Prouza, že sázení přes Internet bude umožněno, ale sázející se budou muset povinně registrovat. MF ČR chce tímto opatřením zamezit nebezpečí, že budou přes web sázet děti a mladiství.
To je určitě ušlechtilá myšlenka, kdyby to bylo stávajícím způsobem vyloučené. Jistě, zákon i dnes zakazuje sázení dětem a mladistvím a příjemce sázenky se vystavuje nepříjemným postihům, pokud toto omezení poruší. Jenže to platí pouze v případě, když jsou on a nezletilý sázkař přistiženi. V současné době je odpovědnost na rodičích a především na tom, kdo má sázenky přijmout. Funguje to a nikoho nenapadne, aby se sázkaři pro sázení v kamenných pobočkách povinně registrovali.
Podle mých informací byla Fortuna jednou z prvních českých kanceláří, které chtěly provozovat sázení přes internet. Její žádost ministerstvo zamítlo s odůvodněním, že není schopna zabránit sázení osobám mladším 18 let. Absurdní na tom je fakt, že Fortuna byla podle předložené žádosti ochotna ustoupit archaickému požadavku MF ČR a chtěla zavést povinné osobní registrace klientů na pobočce sázkové kanceláře včetně kontroly jejich věku podle průkazu totožnosti. Ministerstvo financí Fortuně ani jiné české sázkové kanceláři zatím sázení nepovolilo.
Nerozumím tomu, proč je rozvoj jedné formy sázení, která se ještě ke všemu v zahraničí bouřlivě rozvíjí, omezován a diskriminován. Možná několik úředníků nedokáže přijmout fakt, že prokazování toku peněz je v případě bezhotovostních plateb používaných na síti internet, a tedy i při on-line sázení, průkaznější něž při hotovostních platbách na pobočkách sázkových kanceláří. To tedy znamená, že je možné identifikovat podle bankovního účtu nejenom konkrétního sázejícího, ale v případě potřeby i jeho věk.
Jak dokazuje sázkařská horečka spojená s MS ve fotbale, sázkaři si již cestu k on-line sázení našli. A když si nemohou vsadit u českých sázkových společností, tak si vsadí na zahraničních serverech, které se rychle přizpůsobily a nabízejí své služby i v českém jazyce. Internet prostě nezná hranic, a to je jeho velké kouzlo. Mimochodem i samotné MF ČR připustilo ve své zprávě, že Češi přes internet na zahraničních serverech již prosázeli téměř 1,8 miliardy korun.
Podle mne má MF ČR v případě on-line sázení přes internet v podstatě jedinou možnost, tedy když pominu bláhové snahy on-line sázení zakázat nebo jinak výrazně regulovat. Tou možností je sázení přes web povolit za stejných nebo velmi podobných podmínek, jaké jsou nastaveny pro klasické sázkové kanceláře, a současně mít připraveny funkční nástroje pro kontrolu nových forem sázení. To na první pohled může vzbuzovat obavy, nebo dokonce hrůzu u úředníků, kteří se někde doslechli, že jsou na internetu hackeři, počítačové viry a pornografie, na druhou stranu takové řešení zastaví odliv českých sázkařů k zahraničním serverům.
V opačném případě, v případě dalšího zakazování on-line sázení, který se bude vztahovat pouze na české sázkové kanceláře, budou sázkaři čím dál více využívat zahraniční sázkové servery. To bude znamenat, že zisky on-line sázek budou tyto sázkové kanceláře odvádět také v zahraničí. Již dnes podle některých výzkumů sází přes Internet 4 – 5 % českých sázkařů (podle výzkumu agentury International Business and Research Services (IBRS) pro rakouskou firmu BWIN, dříve betandwin) a s dalším rozšiřováním internetu toto procento dál poroste.
On-line sázení s sebou přináší spoustu nových úkolů a problémů, které nebylo nutné v případě klasických sázkových kanceláří řešit nebo v jejich případě tyto problémy neexistovaly. Jenže další snahy zakazovat nebo jinak výrazně omezovat on-line sázení budou v průběhu několika let znamenat výrazný propad tržeb českých klasických sázkových kanceláří, a tedy i propad příjmů do státního rozpočtu a na sport a charitu.
