Spočítejte si...

Zavřít

Samoregulace pojišťoven. Příručka pro klienta, jak se vyznat v pojištění

Zprostředkovatelé pojištění vypráví báchorky, za které by se nemuseli stydět ani nejslavnější pohádkáři, co kdy po Zemi chodili. Pojišťovny budou proto v informování transparentnější. Má to ale háček, je to dobrovolné.

Před nedávnem představily pojišťovny svoji iniciativu zaměřenou na zlepšení informovanosti klientů při sjednávání a v průběhu platnosti pojistné smlouvy na investiční životní pojištění. Je založena na čtyřech základních principech, kterými by se měly pojišťovny začít řídit od začátku roku 2015. Veřejnost s nimi byla již několikrát seznámena, ale pro jistotu je připomeňme:

  • rozšíření rozsahu předsmluvních informací,
  • modelace vývoje pojištění,
  • zavedení standardizovaného ukazatele nákladovosti (SUN),
  • rekapitulace stavu pojistné smlouvy ve výročních dopisech.

Patřit by mezi ně měl však ještě jeden princip, který nebývá explicitně uváděn, ale z okolností vyplývá. Tím je dobrovolnost. Pojišťovnám totiž poskytování těchto informací zatím nikdo nenařizuje.

Některá pravidla budou ovšem zakotvena v připravované novele zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, o evropské legislativě nemluvě. Z tohoto pohledu se může tato iniciativa jevit jako zbytečná. Není tomu tak. V řadě ohledů jde totiž nad rámec připravované novely a nelze opomenout ani její symbolický význam. Pojišťovny tím totiž jasně deklarují svůj zájem na kvalitě poskytovaných služeb a vůli řešit často neuspokojivou situaci, které jsme svědky především v oblasti zprostředkování. Při sjednání pojištění jsou totiž potenciální klienti až příliš často nedostatečně, nebo chybně zprostředkovateli informováni o podmínkách daného pojištění. Oprostěme se pro tuto chvíli od spekulací, nakolik je to dáno jejich neznalostí a nakolik jde o úmyslné jednání. Dopad je vždy stejný – nespokojený klient. Pojďme se podrobněji zabývat jednotlivými principy z pohledu zákazníka.

Pojištění je hodně složitý produkt a jeho fungování v řadě případů zkrátka nelze jednoduše a pro každého srozumitelně vysvětlit.

Rozšíření rozsahu předsmluvních informací

V rámci předsmluvních informací by se měl zájemce o pojištění dozvědět,

  • jaká rizika produkt kryje,
  • co ovlivňuje rizikovost investice,
  • o rozdílech mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek,
  • o možnostech dalšího připojištění a nárocích plynoucích z pojistné ochrany.

Asi nejvíce ocení potenciální klienti informace o úskalí produktu (včetně často skloňovaných výluk z pojištění) a důsledcích předčasného ukončení smlouvy. Neinformovanost v této oblasti je totiž velmi častou příčinou jejich pozdějšího rozčarování.

Od tohoto opatření se očekává, že zájemce o pojištění získá možnost porovnávat jednotlivé parametry pojištění a vybrat si tak nejvhodnější produkt. Tato ambice však nejspíš nebude u většiny z nich naplněna. Informací sice není nikdy dost, ale důležitá je i jejich srozumitelnost. A v tom je právě „kámen úrazu“. Pojištění je hodně složitý produkt a jeho fungování v řadě případů zkrátka nelze jednoduše a pro každého srozumitelně vysvětlit.

A co tedy v souvislosti s tímto opatřením potenciálním klientům doporučit? Pokud jim ani po předložení rozšířených smluvních informací nebude jasné, k čemu dané pojištění slouží, co všechno kryje, jaké plnění a za jakých podmínek od pojišťovny dostanou, tak by si měli uzavření smlouvy pořádně rozmyslet.

Pojištění sjednávají v drtivé většině případů prostřednictvím zprostředkovatele, takže je na něm, aby jim vše vysvětlil. A tady může nastat další potíž. Pokud totiž nebude takový zprostředkovatel člověkem pevných mravních zásad, může tyto informace zneužít jako další nástroj manipulace. Jestliže tedy bude například obsah předsmluvních informací zpochybňovat, bagatelizovat, nebo je vůbec nepředloží, měl by se s ním potenciální klient co nejrychleji rozloučit. 

Pokud nebude zprostředkovatel člověkem pevných mravních zásad, může informace zneužít jako další nástroj manipulace.

Modelace vývoje pojištění

Toto opatření by mělo vést k tomu, aby se zájemce o pojištění ještě před uzavřením smlouvy seznámil s předpokládaným vývojem kapitálové hodnoty pojištění (tedy kolik bude mít kdy naspořeno) a výšce odkupného v čase (tedy kolik dostane, když pojištění předčasně ukončí).

Znáte to. Některé „modelace“ slibovaly tak rychlý růst hodnoty investice, že se křivka málem ani nevešla na papír. A když mělo dojít na výplatu naspořených prostředků, tak zažíval klient nejednou rozčarování. To bylo o to větší, o co dříve po sjednání k výplatě docházelo, nebo o co byla slibovaná křivka strmější. Proto budou modelace dělány s několika reálnými variantami zhodnocení (maximální má být 7 % p.a.) a počítá se i s variantou nulovou (tedy bez zhodnocení). Ne, že by se tímto opatřením vyplácené částky zvýšily, ale klient alespoň bude vědět, „do čeho jde“. Což není nikdy na škodu.

Takže pokud bude zprostředkovatel předkládat modelaci založenou na podezřele vysokém zhodnocení (za dosažitelné maximum se považuje zmiňovaných 7 % p.a.), nebo pokud bude říkat, že předložený odhad vývoje pojištění je hodně konzervativní a ve skutečnosti bude zhodnocení mnohem vyšší, měl by zájemce o pojištění zbystřit a dobře vážit další kroky. Velmi pravděpodobně mu totiž ten člověk vypráví báchorky, za které by se nemuseli stydět ani nejslavnější pohádkáři, co kdy po Zemi chodili.

Rekapitulace pojistné smlouvy

Jde především o sjednocení informací poskytovaných klientům v rámci tzv. „výročních dopisů“. O tomto opatření platí do jisté míry to samé, jako o rozšíření předsmluvních informacích. Tedy není jich nikdy dost, ale nesmí se zapomínat na jejich srozumitelnost.

Z pohledu klienta se pak jako nejužitečněji jeví údaj o výši odkupného. Jeho výše (nebo spíše „nevýše“) by ho totiž mohla odradit od nějakého nepředloženého kroku, jako například předčasného ukončení smlouvy.

V souvislosti s tím bychom se mohli dočkat ještě jednoho pozitivního efektu. Pojišťovny by se totiž mohly začít snažit rozložit svoje náklady v čase tak, aby hlavně v prvních letech pojištění nebyly v kolonce „odkup“ částky blížící se nule. Což přeloženo do češtiny znamená především rozložení výplaty provizí do delšího období a tím snížení motivace nepoctivých zprostředkovatelů tzv. „obracet smlouvy“. 

Pokud některá z pojišťoven nezačne informace poskytovat ani v průběhu roku 2015, měl by klient zbystřit, protože pak není něco v pořádku. Buď informace poskytovat nechce, nebo toho není schopna. Obojí je špatně.

Standardizovaný ukazatel nákladovosti (SUN)

Tento indikátor bývá někdy přirovnáván k ukazateli RPSN známému u úvěrových produktů. Není to úplně přesné srovnání. Ani obsahově, ani strukturou, a tedy ani vypovídací schopností. SUN je trojsložkový ukazatel obsahující podíl pojistného určený na náklady (včetně provizí), na rizikovou složku a na investiční složku. RPSN oproti tomu určuje roční sazbu nákladů úvěru.

V oblasti investování se mu tak více blíží ukazatel TER vypovídající o tom, jak velká část kapitálu fondu připadne na jeho správu. Takže zatímco u RPSN (TER) platí, že čím je jeho hodnota nižší, tím je to daný produkt pro klienta výhodnější, v případě SUN to takto jednoduše nefunguje. A v tom se také skrývá jeho největší nebezpečí. Interpretovat jej bude totiž zpravidla zprostředkovatel, a pokud jeho úmysly nebudou úplně čestné, může pomocí tohoto ukazatele zájemcem o pojištění opět manipulovat.

Co z toho tedy pro potenciálního klienta vyplývá? Bude asi platit jednoduchá poučka: čím více bude zprostředkovatel zdůrazňovat výhodný SUN, tím by měl být klient ostražitější. Ona totiž věta“ „SUN dělá jen 10 %“ může být hodně zavádějící. Bez dalších souvislostí se totiž nedá říci, jestli je oněch 10 % hodně, nebo málo. Vše totiž závisí například také na tom, jak vysoký bude podíl rizikového pojistného, jaká bude délka trvání pojištění, a to už vůbec nezohledňujeme takovou záležitost, jako je kvalita pojistné ochrany. Tedy jaké riziko má klient kryté za jaké pojistné, respektive jaká rizika má vůbec krytá. Zkrátka hodnotit pojištění jako „výhodné“ nebo „nevýhodné“ hlavně na základě SUN by mělo být pro potenciálního klienta signálem pro to, že se někdo snaží jeho rozhodování neférově ovlivňovat. A to by mělo pro něj být podnětem s takovým člověkem urychleně přestat jednat.

Dobrovolnost

Tento princip nebývá zpravidla zmiňován. Je však jedním z nejdůležitějších. Pokud totiž nějaká pojišťovna, nebo zprostředkovatel nebude tyto rozšiřující informace klientům sdělovat, je to určitý signál.

Asi bychom neměli být úplně přísní na ty, kteří nezačnou hned 1. 1. 2015. Novinek je poměrně dost a není úplně jednoduché připravit všechny dokumenty a doladit je tak, aby byly co nejsrozumitelnější. Navíc každá pojišťovna je v jiné výchozí situaci. Někdo už něco podobného poskytuje a stačí, když provede jen drobné úpravy, jiný začíná takříkajíc „od nuly“. Kromě toho mají letos na podzim pojišťovny postaráno o „zábavu“ i kvůli nutnosti realizovat změny vyplývající z novely zákona o daních z příjmů a lze tak pochopit, že ne všechno stihnou.

Ale pokud některá z nich nezačne tyto informace poskytovat ani v průběhu příštího roku, měl by klient zbystřit. Protože pak není něco v pořádku. Buď informace poskytovat nechce, nebo toho není schopna. Obojí je špatně.

Co bude dál

Zavedení samoregulačních opatření je určitě krok správným směrem. Ovšem před pojišťovnami je ještě velmi dlouhý kus cesty. Jestli povede k očekávaným efektům, se teprve ukáže. Bude hodně záležet na tom, jak srozumitelně budou informace podávané, nakolik se podaří eliminovat snahy některých zprostředkovatelů tato opatření zneužívat a zda je vůbec klienti budou přijímat. Přestože tento krok pojišťoven působí velmi sympaticky, hrozí nebezpečí, že veškerá snaha přijde vniveč. Zkrátka přijetím těchto opatření nic nekončí. Spíše začíná.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 11. 2014 23:15