Názory k článku
S miminkem letadlem po Evropě – ano či ne?

na kolik takovy vylet nakonec vysel?

Litej si s Emirates, tam budes mit zajiste klid…

si moc drsná ne

podle mého názoru (podpořeného zkušeností) se podmínky pro cestování letadlem s dětmi s různými společnostmi velmi liší, doporučuji tedy nedělat si obrázek z tohoto jednoho případu. kromě toho se také velmi liší přístup dětí k cestování : )

přesně tak, zejm. u nízkonákladových přepravců je situace výrazně odlišná a je potřeba to pořádně zjistit pro každou konkrétní společnost

„pokud jsou mu teprve 4 měsíce, tak potřebujete samozřejmě standardní hluboký kočárek“ – nechci rýpat, ale co se může jevit jako samozřejmé pro autora článku, nemusí být nutně samozřejmé pro všechny čtenáře. Synovi teď bylo 6 měsíců a kočárek viděl za celý svůj život jenom párkrát na návštěvě u konzervativních prarodičů.

jinak vzkaz pro toho pána, co ho obtěžují děti:
gratuluji všem co se narodili rovnou jako dospělí.
ti ostatní se rodí jako děti a postupně nabývají zralosti, včetně vědomosti jak neřvat

Se ctyrmesicnim ditetem se cestuje dobre, potrebuje jen pliny, porad spi, a neprotestuje proti programu. Lepsi nez kocarek je nejaky zaves, nebo nevim, jak se tomu v Cechach rika, a s nim se pak po schodech s takhle malym prckem beha hrave.

Jeste doplnim, 10 procent tarifu, ale casto taky vsechny dalsi (letistni, atd.) poplatky, takze treba s dospelou letenkou za $1500 jsme platili temer pres $300 za kazde z deti. Porad lace, kdyz jim je 2 roky a jeden den, je uz to tech $1500, ale zase ma clovek volny klin.:-)

Co má autor z cestování s tak malým miminem?
Mimino z toho nemá nic, matka má víc starostí, jen autor navštívil římské památky… Když ho to baví…

Já bych osobně tak malé dítko po světě nevláčela, hlavně z důvodů zdravotních. Malé dítě prostě nemá niak zvlášť vyvinutou imunitu. Něco jiného je převoz dítka na delší dobu (třeba poletíme navštívit rodiče druhého manžela v případě smíšených manželství, strávíme tam třeba měsíc), něco jiného letět s ním na prodloužený víkend. Když z toho má autor potěšení, je to jeho problém. Já bych to osobně nedělala, a to cestování miluju. Já bych prostě šetřila to dítě.

Co by z toho asi mel mit? Ne vsem rodicum se holt chce sedet zadku doma az do XY let veku ditete. A ono cestovat s dvouletym ditetem bude pro to dite paradoxne horsi nez cestovat s miminem.

Nemyslím si, že by matka z cestování nic neměla, záleží na přístupu, pokud si člověk chce výlet vychutnat, tak si jej užije. Sedět doma taky není pro maminku to pravé ořechové, a když je dítě i matka v pohodě, tak proč ne:) A navíc, i dítě tím pozná jiné prostředí a už od malička si zvykne na změnu a nebude závislé jen na své postýlce.

Matka na zadku sedět nemusí. Může jet autem, což je pohodlné pro ni i pro dítko, navíc sebou pohodlně vezmou tu horu věcí, co je pro dítko i rodiče potřeba.
Autor popisuje, jak cestoval naEurovíkend. Tedy v Pá tam, v Ne zpět. Táhne sebou mimino, postýlku, kočárek, plíny, oblečení pro mimino, oblečení pro sebe… To bych si spíš připadala jako soumar, ne že si chci přes víkend odechnout a taky něco vidět. Navíc 4-měsíční dítko by mělo být v lepším případě kojené. Líp se fakt kojí doma než někde v kabince veřejných záchodků. Dítěti je navíc naprosto šumák, jestli dýchá zplodiny italských aut na břehu Tibery nebo aut českých na břehu Vltavy.
Leč každému, co jeho jest. Autor se prostě cítí in, že zvládnul Eurovíkend s tak malým miminem.

Taky létám jako matka s malým dítětem, aktuálně 6 měsíčním (plně kojeným). A nikdy jsem na veřejných záchodcíh nekojila. Je to věc názoru a rozhodně nevidím důvod odsuzovat někoho, že někam letí letadlem a nejede autem. Není to spíše něčí závist? :) Je vidět, že jsme stále v Česku :)

Ano, jsme v Česku. Jak totiž někdo projeví jiný názor než stádo, tak je za tím nepochybně závist, že?

Díky, Béďo, vzal jste mi to z klávesnice :-)

Já osobně jako matka dávám přednost jistému pohodlí dítěte. Nejde o to, že by vůbec nemohlo cestovat, ale v tak útlém věku to beru spíš jako výjimku. Takhle malému dítku totiž obvykle nevysvětlíte, že by mělo zavřít svou krásnou pusinku, nedej bože když se mu třeba udělá šoufl a silně se potentočkuje. To jsou věci, které se absolutně nedají předvídat, stane se to i dospělému (jen s tím rozdílem, že ten aspoň nebrečí). V autě to může vadit maximálně rodičům, z autobusu nebo vlaku se dá vystoupit, akorát v letadle nejde nic, leda si s brečícím miminem sednout na WC. Řvoucí dítě se pár minut poslouchat dá, za půl hodiny už Vás spolucestující vynesou v zubech. Vám dítě nikdy neřvalo? To jste teda šťastná matka. Mně teda ano, a to nebylo nijak rozmazlované, spíš jsem ho držela hodně zkrátka.

Tak o tom cestovani v utlem veku, to mi rikala maminka taky. Ale spokojeni rodice ↔ spokojene deti. Oni uz si jedny druhe vycvici. Let do Rima je jiste neco pres hodinku, za tu dobu se dite nestaci ani rozervat, takze starost o spolucestujici je zbytecna. Na zaoceanskem letu, kde lidi tvrdou treba pres deset hodin, spi, atd. uz to je drobet slabsi, ale v kazdem letadle je tech mimin nekolik, a snad jen jednou pamatuji opravdu usilovneho rvouna, jindy se po dvaceti minutach vyrvou a pak tri ctyri hodiny spi… Narocnejsi dokazou byt tak rocni az dva a pul rocni, ktere uz tolik nespi, a zaroven se nedaji lehce dlouhodobe zabavit. Pokud jde o autobusy ci vlaky, moc si to vystupovani nedovedu predstavit, kdo vi kdy a jestli pojede dalsi.

A cestovala jste někdy s tak malým dítětem letadlem? Já ano a z vlastní zkušenosti říkám, že je to totéž, jako jet autobusem či vlakem. I v letadle se můžete s dítětem projít. A malý letání bere úplně v pohodě, nebrečí a nevzteká se. Samozřejmě, kdyby se mu létání nelíbilo a prořval každý let, asi bychom cestování omezili. Ale proč to nezkusit? A pohodlí dítěte? Nevím, proč by nemohlo zůstat zachováno i při výletě do zahraničí, pokud mu zachováte jeho režim a přizpůsobíte se mu tady v tomto, je výlet jak pro rodiče, tak pro dítě příjemným zpestřením. Pochopitelně pokud rodiče cestování berou jako zlo a jsou z toho ve stresu, tak ať jsou radši doma, to pak opravdu nemá smysl.

Já už to potěšení nemám, moje dítě si už létá samo :-))

Ono je to individuální. Někomu to nevadí, a to ani jako dítěti, někdo z toho má stres nebo nemá rád takové změny. Taky jsem to psala z vlastní zkušenosti, hlavně to o řevu. Naše dítě třeba řvalo zásadně večer. Začalo to někdy ve dvou měsících a trvalo taky skoro dva měsíce. Denně 1,5 hodiny. Proč, to dodnes nevíme, ale řev byl naprosto přesně načasovaný: začátek v 19,30 konec přesně ve 21.00, mohli jsme si podle toho řídit hodinky. Mohli jsme dítě obracet na záda a zase na bříško, přebalit, napít, rozbalit, zabalit, všechno marné, prostě se konalo 1,5 hodiny ničím absolutně nepřerušitelného řevu, až jsme z toho už byli na mrtvici. Ani doktoři neznai příčinu. Bylo úplně šumák, jestli má dítě spokojené rodiče nebo nespokojené, řičelo a řičelo jako když se podřezává podvinče.
A jak to naráz začalo, tak to po dvou měsících zase naráz skončilo. (a nikdy se to už neopakovalo).
No, jiné děti holt zase mají jiné mouchy. Některé si zas prošly bouřlivým obdobím vzdoru, jiné hodně bouřlivou pubertou. Každý jsme prostě jiný.

Ale proč to píšu: u malých dětí, tak do nějakých 2 let věku se spouštěčem nevhodného chování (jakým je třeba řev) může stát něco naprosto neznámého, něco, co se nedá ovlivnit. A bohužel dítko v tomto věku nemá sdostatek rozumu, aby se s ním dalo rozumně komunikovat. Tudíž mu ani nevysvětlíte, že jeho chování ty ostatní otravuje (ono to otravuje rodiče taky, ale jen někteří si to přiznají) a že by bylo namístě přestat.

Pane Přádko, nevím komu dokazujete,že máte finance na cestování. Jsem dětská psycholožka a podle dlouholetých zkušeností vím,že dítě má už od mala rádo klid, systém a řád, aniž si to uvědomuje. Dítě je klidnější, spokojenější. Pokud chcete cestovat,neměl jste si dítě pořizovat.Teď se nedá už nic dělat, a tak raději nechte cestování na pozdější věk dítěte. Užijete si toho víc. Dítěti zhruba do 10 let je úplně jedno, kde se svými rodiči je. Bude mu dobře i na dvorku nebo na zahradě,či na Mácháči. Hlavně že je s vámi rodiči. A ještě jednu poznámku. Neustálými změnami,buzením,pře­nášením apod.dítěti jen ubližujete! Nechci být špatným prorokem,ale Vaše dítě může být ve školním věku neurotickým. Tyto děti mají zejména poruchy soustředění, a tudíž jsou neposedné a školu hůř snášejí, i když mají inteligenční předpoklady ke zvládnutí učiva.

Tak souhlasim, ze soucast ucelu toho clanku, je ukazat, ze na to autor ma (zadny spinavy hotel…). A nejsem detska psycholozka. Ale pamatuji si dovolene s rodici zhruba od peti let, zanechali na me ohromne stopy, vztah k horam, fotografii, cestovani atd mam uz od te doby. Jedno z nasich deti se od tri let pta pred kazdym vikendem, jeslti pojedeme na vylet, jelikoz na vylet jet chce. Druhe by sedelo doma porad. Takze je to individualni, nekdo z toho vytezi, nekdo z toho mozna bude neuroticky. A samozrejme miminu je to jedno, a na dvorku je mu jiste skvele.

Mno, cestovat se dá s dítkem už cca tříletým, i to z toho něco má, pokud vybereme vhodný cíl. I tříleťák je schopen absolvovat celodenní výlet do ZOO, sledovat kdejaké zvíře a utahat přitom i rodiče. Dá se s ním cestovat na kolech, chodit pěšky, jen se musí vhodně motivovat. A řekla bych, že cestováním si navíc rozvíjí znalosti a duševní obzory víc, než při pobytu na dvorku. :-))
V 10 letech už by mohlo klidně cestovat i samo, třeba na dětský tábor nebo na lyžařský výcvik. Ale zase je to individuální, někdo chce, jiný to nepotřebuje a nejlépe se cítí právě na tom dvorku.