Ručí zaměstnavatel za pracovníkův kabát na věšáku?

Jako zaměstnanec máte právo na ochranu svých osobních věcí během vykonávané práce. Ve kterých případech máte nárok na náhradu za zcizené nebo poškozené věci a co je lepší do zaměstnání nenosit?

Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Proto také zaměstnanci odpovídá, a to v plné výši, za škodu na těchto věcech. Odpovědnost se vztahuje na věci, které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Věci musí být odloženy na místě, které se k tomuto obvykle používá nebo je pro to přímo určené.

Oproti dřívější právní úpravě však již nový zákoník práce neukládá zaměstnavateli povinnost zajistit bezpečnou úschovu dopravních prostředků, pokud je zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět. Další změnou je, že za věci, které pracovníci obvykle do práce nenosí a které nebyly převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do částky 10 000 korun namísto někdejších 5000 korun.

Objektivní odpovědnost vůči všem zaměstnancům

V případě odpovědnosti za škodu na odložených věcech nerozhoduje, zda se jedná o zaměstnance v pracovním poměru nebo pracovníka činného na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

Odpovědnost zaměstnavatele je objektivní. To znamená, že přetrvává bez ohledu na zavinění, a to i v případě, že neporušil žádnou právní povinnost a škoda byla způsobena jinými pracovníky nebo třetími osobami, jimiž mohou být hosté nebo klienti.

Odpovědnosti se zaměstnavatel nemůže zprostit ani jednostranným prohlášením, že například neručí za věci odložené na věšáku, neodpovídá za ztrátu nebo poškození odložených věcí nebo, že odpovídá za věci, jen do určité hodnoty. Takové prohlášení nemá právních důsledků a nijak ho nezbavuje jeho odpovědnosti.

Věci obvykle nošené a obvykle nenošené

Z hlediska rozsahu odškodnění rozlišuje zákoník práce odpovědnost za věci, které pracovníci do zaměstnání obvykle nosí (ta limitována není), a věci, které obvykle do práce nenosí (ta zásadně limitována je). Při posuzování těchto věcí, se bude přihlížet k tomu, zda běží o věc, která je obvyklá u většiny ostatních zaměstnanců. Rozhoduje druh věci, nikoliv její hodnota.

Obvykle nošenými věcmi jsou proto samozřejmě oděvy a obuv jak pracovní, tak civilní. Dále se za ně dají považovat například hodinky, mobilní telefony, tašky, kabelky, běžné osobní předměty, včetně prstenů nebo náušnic. Nejsou jimi naopak klenoty nebo šperky mimořádné ceny nebo ojedinělé umělecké hodnoty, které jsou určené spíš k užití při zvláštních událostech. U kategorizace těchto věcí rozhoduje i místo a charakter pracoviště, zařazení zaměstnance, ale též třeba roční období.

Větší peněžní částky je třeba posuzovat zásadně jako věc, kterou zaměstnanci obvykle do zaměstnání nenosí. Ovšem v den, na který připadá výplatní termín a část nebo celá mzda je provedena v hotovosti, je nutno hledět na sumu do výše této vyplacené mzdy, jako na částku obvyklou. V jiné dny již jako na částku neobvyklou.

Zákoník práce předpokládá připravenost zaměstnavatele převzít do úschovy věci, které se do práce obvykle nenosí, ale jako povinnost to zaměstnavateli neukládá.

Za věci, které se do zaměstnání obvykle nenosí, odpovídá zaměstnavatel jen do částky 10 000 korun. Jestliže by je však zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy či vyšlo najevo, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným pracovníkem, hradil by zaměstnavatel škodu bez omezení, stejně jako při poškození věcí obvykle nošených – tedy v plné výši.

Pokud tedy do práce přinesete nějakou cennost nebo větší částku peněz, požádejte zaměstnavatele o uložení do úschovy a vyzvedněte je až po skončení směny.

Při plnění pracovních úkolů

Nezbytným předpokladem odpovědnosti za škodu na odložených věcech je, že k odložení došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Odložil-li pracovník věci u zaměstnavatele z jiných důvodů, např. v době, kdy si přišel o dovolené pro mzdu, nebude přicházet tato odpovědnost v úvahu.

Za škodu na věcech, které pracovník ponechal v zaměstnání po skončení pracovní doby, by zaměstnavatel odpovídal jen v případě, kdy nutnost tohoto ponechání byla způsobena plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jinak odpovědnost přichází v úvahu jen za předpokladu, že ke škodě došlo porušením právních povinností. Podobné téma: Neomluvená absence: Čím vás zaměstnavatel může potrestat?

Místo určené nebo obvyklé

Také splnění podmínky odložení věcí na místě k tomu určeném, resp. místě obvyklém, je třeba hodnotit případ od případu. Zaměstnavatel například neodpovídá za věci, které jsou odkládány pracovníky zcela libovolně. Věci musí zaměstnanec odložit na místě k tomu určeném, například v šatně, uzamykatelné skříni či zásuvce psacího stolu, nebo využít místo, kam se obvykle odkládají, například na věšák v zasedací místnosti, ale také třeba do ledničky nebo mrazáku.

Pokud mají pracovníci k dispozici uzamykatelné skříňky či zásuvky, pro nárok na náhradu škody je musí zamykat, aby případný pachatel musel překonat překážku. Není možné vymáhat náhradu ani za zapomenuté osobní věci ve veřejných prostorách jako je umývárna.

Újmu je nutno ohlásit do 15 dnů

O vzniku škody musí pracovník uvědomit zaměstnavatele bez zbytečného odkladu, nejpozději však ve lhůtě 15 dnů, počítané ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. V opačném případě totiž nárok na náhradu škody zcela zanikne, a to i když mu v ohlášení bránily objektivní nebo subjektivní překážky, například pracovní neschopnost.

Uplatnit nárok na náhradu škody může zaměstnanec eventuelně i později, při dodržení promlčecí doby dle občanského zákoníku. Rozhodně je ale pro pracovníka lepší, aby neotálel a o náhradu žádal současně s ohlášením vzniku škody.

Důkazní břemeno nese zaměstnanec. Pokud svůj nárok na náhradu prokáže, zaměstnavatel odpovídá za škodu i v případě, že neporušil žádnou právní povinnost a byly z jeho strany dodrženy všechny předepsané povinnosti stanovené právními předpisy.

Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození nebo ztráty, tzn. z ceny obvyklé v místě a čase vzniku škody, snížené o částku připadající na případné opotřebení věci.

Anketa

Stalo se vám, že vám na pracovišti někdo ukradl nějakou věc?