Hlavní navigace

Rozvod: Vše co byste měli vědět, než se rozhodnete ukončit manželství

16. 7. 2010
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Manželská recidiva trestná není, ani pověra „Třikrát a dost!“ se nezakládá na pravdě. Sňatků a rozvodů můžete zažít, kolik jen zvládnete.

Manželské a předmanželské smlouvy příliš neulehčí a neurychlí případný rozvod. Majetková dohoda dává volnost počínání s majetkem během trvání manželství. Avšak společné jmění manželů se bude po rozvodu vypořádávat podle zákonem stanovených pravidel, tedy v zásadě na polovinu, bez ohledu na smlouvu. Starosti a výdaje ušetří především vzájemná vstřícnost a ochota se dohodnout a rozejít v dobrém.

Manželé, kteří už spolu nechtějí žít, by si měli  vyjasnit tři otázky. Kdo a jak se bude starat o děti a přispívat na jejich výživu. Zda a jak budou dále společně bydlet a jak si rozdělí společný majetek,  resp. převezmou závazky. Důležité je také vyřešit případné vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu. Pak se mohou bez traumatizujících zážitků rozvést za pomocí smlouvy.

Podle smlouvy, když oba souhlasí

Rozvodové řízení je procesem (řízením z povahy věci) sporným – jeden z manželů proto žaluje  návrhem na rozvod druhého (a to i když jsou schopni se dohodnout a uzavřít příslušnou smlouvu). Jestliže se však druhý manžel k návrhu na rozvod připojí  a současně jsou splněny dvě podmínky (jimiž se brání ukvapeným rozvodům), soud  nezjišťuje  příčiny rozvratu a manželství rozvede. Těmito podmínkami jsou: trvání manželství alespoň po dobu 1 roku a že spolu manželé nejméně 6 měsíců nežijí (rozumějme především ve sféře intimní; sdílení bytu nebo domu na překážku není).  Čtěte také: Život „na hromádce“ stát trestá vyššími odvody a chybějícími právy

V tom případě je nutné soudu předložit písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro  dobu po  tomto rozvodu  vypořádání vzájemných  majetkových vztahů,  práva  a  povinnosti  společného  bydlení  a případnou vyživovací povinnost. A také pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů   nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.

K sestavení „rozvodové smlouvy“ (na rozdíl od případné majetkové smlouvy manželské) notáře netřeba. Sepíše ji také advokát nebo jiný právník, anebo se o to mohou manželé pokusit dokonce sami; avšak přinejmenším předchozí konzultaci s člověkem práva znalého musíme doporučit. Manželé nesmějí zapomenout na ověření svých podpisů pod „rozvodovou smlouvou“! Legalizaci podpisu provede především úřad notářský nebo příslušný úřad obecní (újezdní) či městský nebo krajský. Čtěte také: Žalujte své děti, rodiče, manžela, milence. Musejí se o vás postarat

Běžný rozvod

Snadno a rychle se lze rozvést i bez písemné dohody, a tudíž i bez současného vypořádání majetkových záležitostí. Soudce je pak ale povinen, aby dostál liteře zákona, zkoumat příčiny rozvratu manželství (a zjistit, že „rozvrat je natolik hluboký a trvalý, že nelze očekávat obnovu manželského soužití“). Manželé se proto v soudní síni nevyhnou odpovědi na nějakou tu intimnější  otázku… 

Pak vypořádání společného jmění není součástí rozvodu, nýbrž k němu dochází samostatně a následně mezi již rozvedenými manžely. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Při  vypořádání společného jmění  se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou zásadně stejné. (Rovněž závazky obou manželů, vzniklé za trvání manželství, jsou povinni manželé splnit rovným dílem.) Při vypořádání společného jmění  se ovšem přihlédne jednak k tomu, jak se kdo zasloužil o nabytí a udržení společného jmění (a proto v konkrétním případě nakonec nemusejí být podíly manželů na majetku náležejícím do zaniklého společného jmění stejné), ale také se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zvláště o nezletilé děti, a jak pečoval o domácnost (a proto je opodstatněné, aby právě ten manžel, který získá nezletilé dítě do své výchovy, nabyl konkrétní věci sloužící potřebě nezletilého dítěte). Péče o děti a starost o domácnost je postavena na roveň výdělečné činnosti druhého manžela. Čtěte také: Manželé společně na pracovišti? Zákon to někdy zakazuje

Obvykle půl na půl

Výjimečné přiznání většího podílu při vypořádání společného jmění manželů by nebylo možné odůvodnit většími zásluhami o vytvoření majetku, jestliže jeden z manželů měl k tomu lepší předpoklady (vzhledem ke svému vzdělání, schopnostem, profesi, zdraví, apod.) než druhý manžel, jemuž však nelze vytknout, že při nabývání a udržování společných věcí, při péči o rodinu a děti a při obstarávání společné domácnosti nevyužíval svých schopností a možností. Výjimečné přiznání většího podílu by přicházelo v úvahu v případech, kdy jeden z manželů nevyužíval při nabývání a udržování společných věcí, při péči o rodinu a děti a při obstarávání společné domácnosti svých možností a schopností a své povinnosti neplnil řádně, anebo v případech, v nichž manželé žili odloučeně a nabývali věci do společného jmění např. ve svých oddělených bydlištích.

Každý z manželů je zároveň oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na  společný  majetek,  a  je  povinen  nahradit, co ze společného majetku  bylo vynaloženo  na jeho  ostatní majetek. 

K vypořádání společného jmění manželů může dojít trojím způsobem:

  • dohodou,
  • rozhodnutím soudu,
  • uplynutím tříleté lhůty.

Dohoda  o vypořádání  společného jmění  manželů musí  mít písemnou formu.  (Jestliže do společného  jmění manželů náleží  též nemovitost,   nabývá   dohoda   účinnosti   vkladem   do  katastru nemovitostí.)

Neprovede-li se  vypořádání dohodou, provede  je na návrh některého z manželů soud. Řízení o vypořádání společného jmění manželů se zahajuje podáním žaloby jednoho z manželů. Návrh na vypořádání je nutno podat nejpozději do 3 let po zániku společného jmění manželů.

Nedojde-li do 3 let  od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebude-li  do 3 let od jeho zániku podán návrh  na jeho vypořádání  rozhodnutím soudu, platí  ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich  věci ze  společného jmění  manželů pro  potřebu svou,  své rodiny  a  domácnosti  výlučně  jako  vlastník  užívá. Pro movité věci tedy platí, že jsou ve vlastnictví toho manžela, který je na konci tříletého období po zániku společného jmění užíval pro potřebu svou či své rodiny.  O ostatních movitých věcech a  o nemovitých věcech platí, že  jsou v podílovém spoluvlastnictví  a  že  podíly  obou  spoluvlastníků jsou stejné; totéž   platí   přiměřeně   o ostatních   majetkových   právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

Nejprve však o dětech

Mají-li manželé nezletilé potomky, musí soud vždy nejprve upravit poměry těchto dětí pro dobu po rozvodu, ať už rozvod probíhá jakýmkoliv způsobem – především jejich hmotné zabezpečení (alimenty) a způsob výchovy (zda budou svěřeny matce, otci či do výchovy společné nebo střídavé; styk dítěte s rodičem, kterému nebylo dáno do péče).  Soud (rozvodový) manželství nerozvede, dokud nenabude právní moci rozhodnutí (opatrovnického) soudu o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Podobné téma: Co může svobodná matka žádat po otci dítěte?

Kdo má nezletilé děti, podává soudu dva žalobní návrhy a také absolvuje dvě soudní řízení – nejprve o úpravě vztahů k dětem a potom o vlastním rozvodu. U bezdětných manželů nebo s odrostlými potomky probíhá jen řízení rozvodové.

Žalobní návrh na úpravu vztahů k dětem se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu má nezletilý bydliště. (V Praze k jednotlivému, místně příslušnému, obvodnímu soudu, v Brně k Městskému soudu.) Žalobní návrh na rozvod manželství se podává k okresnímu soudu, v jehož územním obvodu měli manželé poslední společné bydliště, není-li takového soudu, pak k okresnímu soudu, v jehož obvodu má bydliště manžel, který je žalován, tedy proti kterému žaloba na rozvod manželství směřuje.

Na kolik dětí platíte výživné?

  • Na jedno
    29 %
  • Na dvě
    31 %
  • Na tři a více
    11 %
  • Jsem bezdětný
    11 %
  • Nejsem rozvedený
    17 %

Před  rozhodnutím,  kterým  se  rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví tedy soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu  po  rozvodu,  zejména určí:

  • komu (zda matce či otci) bude dítě svěřeno do výchovy (event. zda bude dítě svěřeno do společné nebo střídavé péče obou rodičů, mají-li rodiče o takovou výchovu zájem, je-li to v zájmu  dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby) a
  • jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

(Rozhodnutí o úpravě  výkonu rodičovské zodpovědnosti může být  nahrazeno dohodou  rodičů, která  ke své  platnosti potřebuje schválení soudu.)

Společná nebo střídavá výchova?

Společná a střídavá výchova dítěte jsou relativně novými záležitostmi – co to tedy je společná a střídavá výchova? Soud v praxi nerozhoduje o společné výchově dítěte, ale schvaluje dohodu rodičů o společné výchově; poměry dítěte pak zůstanou v podstatě stejné jako před rozvodem, když dítě není svěřeno do výchovy jen jednomu z rodičů. Střídavá výchova zase představuje vlastně střídavý pobyt dítěte u každého z rodičů po určité časové období. Čtěte také: Alimenty musí platit i podnikatel vykazující ztrátu

A jaká pravidla stanoví zákon o rodině? Při rozhodování  o svěření dítěte do  výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti  a vývojové možnosti,  a se zřetelem  na životní poměry  rodičů. Dbá,  aby bylo  respektováno právo  dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého  rodiče,   jemuž  nebude  dítě   svěřeno,  na  pravidelnou informaci  o dítěti.  Soud  přihlédne  rovněž  k citové orientaci a zázemí  dítěte,  výchovné   schopnosti  a  odpovědnosti  rodiče, stabilitě  budoucího  výchovného  prostředí,  ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte  s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a  další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. Soud  vždy  vezme  v úvahu,  kdo  dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní. (Připomeňme také, že dítě, které  je schopno s ohledem  na stupeň svého vývoje vytvořit  si  vlastní  názor  a  posoudit  dosah  opatření jeho se týkajících,  má právo  obdržet  potřebné  informace a  svobodně se vyjadřovat  ke všem  rozhodnutím rodičů  týkajících se podstatných záležitostí jeho  osoby a být slyšeno  v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.)

Otec nemá mnoho šancí

A jak je tomu v praxi? Soudy rozhodují paušálně, podle tradičního schématu, že „dítě patří matce“. Drtivá většina otců tak již dopředu rezignuje na možnost žádat svěření dítěte do své péče… Handicapuje je rovněž skutečnost, že to jsou většinou oni, kdo odchází ze společné domácnosti a kdo tedy má po jistou dobu obvykle výrazně horší materiální podmínky pro výchovu a péči o děti. V praxi je proto stále přes 90 % dětí  svěřováno soudem po rozvodu do péče matky.

Pro soudobou českou společnost je stále nepřijatelné, aby tomu bylo jinak. Pakliže dítě není svěřeno matce, počíná okolí matky – a to paradoxně především ženy – hledět na matku jako na sociálně patologickou osobu, protože „jinak by přece děti dostala“. Ani vysvětlování matky, že se s otcem dohodli na jiném, pro ně vhodnějším uspořádání, nebývá okolím akceptováno. V případě, že děti jsou svěřeny do péče otcům, matky jsou často nuceny změnit zaměstnání, bydliště či obojí, aby se vyhnuly společenským tlakům – odsudkům, posměškům…

Ztížený rozvod

Oproti rozvodu smluvnímu – ulehčenému a rozvodu klasickému však existuje i třetí typ rozvodu, a to rozvod tzv. ztížený, kdy se prokáže, že rozvod představuje nespravedlivou tvrdost do pokračujících osobních těžkostí jednoho z manželů.

skoleni_15_4

V případě, že s návrhem na rozvod nesouhlasí ten z manželů, který se porušením manželských povinností na rozvratu svazku převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena závažná újma, soud návrhu nevyhoví a manželství nerozvede, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Ani procedura ztíženého rozvodu však absolutně nezabraňuje realizaci rozvodu manželství. Výjimkou je proto případ, kdy manželé spolu nežijí po dobu delší než 3 roky. Potom soud manželství rozvede i přes nesouhlas jednoho z partnerů, je-li splněna podmínka hlubokého a trvalého rozvratu. „Nevinnému“ manželovi pak vznikají alimentační nároky. Čtěte více: Alimenty na studenta vezmou čtvrtinu platu, více dětí se „prodraží“ 

Svatby v kostele se při rozvodu ničím neliší

Právo církve (rozuměj západokřesťanské – katolické; příslušníci ostatních církví a náboženských společností, jejichž věrouku v tomto článku nezohledníme, nechť přijmou naši omluvu) pojem rozvod vůbec nezná. Manželství uzavřené před bohem (tedy církevní sňatek) je pro ně nerozlučitelné. Pokud dojde k civilnímu rozvodu, je podle kanonického práva (rozuměj  práva křesťanů církve římsko-katolické) za manžela rozvedeného stále považován ten člověk, s nímž byl poprvé oddán v kostele. A proto další sňatek, který by následoval po civilním rozvodu, nemůže být proveden církevní formou a i když je proveden formou světskou (občanský sňatek), podle církve se tím křesťan dopouští hříchu, neboť s novým partnerem  vlastně cizoloží – je nevěrný svému prvnímu partnerovi, s nímž je dle božích zákonů spojen až do smrti. Uzavřít další sňatek může křesťan podle kanonického práva až jako vdovec či vdova… Znalci zabývající se křesťanskou věroukou nebo jiným náboženstvím by jistě poskytli obšírnější vysvětlení, než autor tohoto pojednání (jenž sám je bez vyznání); my však na jednoduchou otázku jednoduše odpovídáme: Podle právního řádu České republiky se můžete rozvést, i když jste manželství uzavřeli církevním sňatkem.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).