Spočítejte si...

Zavřít

Rozvod - pohroma pro rodinný rozpočet?

Sňatek i rozvod jsou událostmi, které normální člověk zažije nejvýše párkrát za život. Vždy však dokáží zacloumat psychikou i majetkem všech zúčastněných. Kamenem úrazu bývá zejména uspořádání vzájemných majetkových vztahů. Jak problémům předejít?

Manželství je velmi rizikový podnik. Lidé se žení a vdávají čím dál míň a většina z těch, kteří do manželství vstoupí, se dříve či později bohužel zase rozvede. Někomu jedna zkušenost stačí na celý zbytek života, ale najdou se i borci, pro něž se cesty do obřadní a posléze soudní síně stávají skoro rutinní záležitostí.

Každý sňatek i rozvod je však spojen se změnami majetkových poměrů. Dobře se vdát či oženit je těžké, ale dobře se rozvést bývá ještě složitější. Majetkové vypořádání mezi rozhádanými partnery totiž není jednoduchou záležitostí. Začněme ale pěkně od začátku.

Svatbou se hodně změní

Před vstupem do manželství musejí oba snoubenci shodně prohlásit, že mj. zvážili úpravu svých budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Toto prohlášení je součástí písemné žádosti o uzavření manželství.

Ať už se pak svatební obřad odehraje na obecním úřadě, v kostele nebo na nějakém romantickém místě, změní se jím nejen příjmení nevěsty (nebo ženicha, popř. ani jednoho z nich), ale také majetkové poměry snoubenců. K jejich dvěma osobním vlastnictvím přibude ještě společné jmění manželů. Do něj budou patřit třeba i svatební dary tvořené tradičně většinou něčím praktickým do domácnosti.

Dříve a dnes

Až do začátku minulého století společné vlastnictví statků v rámci manželství vlastně neexistovalo. Pokud snoubenci neuzavřeli svatební smlouvu, mělo se za to, že každý z nich si i v manželství ponechává svůj majetek. Přitom platilo, že majetek, u něhož nebylo jasné, kterému z manželů patří, připadl manželovi. Ten koneckonců vykonával i správu manželčina majetku. Pro dnešní emancipované ženy by takovýto stav byl naprosto nepřijatelný, ale leckterý z mužů, který majetkově vykrvácel při rozvodu, jen povzdechne – zlaté časy!

Ženy si postupem času vydobyly rovnoprávné postavení ve společnosti i v manželství. Majetkovými poměry v manželství se začala zabývat oblast tzv. manželského majetkového práva. V české, bohužel jako obvykle málo přehledné právní úpravě je třeba hledat ustanovení, která se manželského majetkového práva týkají, v občanském zákoníku a zákonu o rodině. Jejich samostudium lze doporučit spíše jen pro získání orientace v problematice, protože všechny detaily a souvislosti určitě laik nepostihne.

BSM nebo SJM

V manželství může být majetek ve vlastnictví jednoho z manželů nebo v jejich vlastnictví společném. Až do roku 1998 to bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů, dnes máme společné jmění manželů. V občanském zákoníku lze nalézt, co do SJM patří a co nikoliv.

Společné jmění manželů je tvořeno movitým i nemovitým majetkem nabytým některým z manželů nebo oběma společně v době trvání manželství s výjimkou majetku, který měl jeden z manželů ve vlastnictví již před uzavřením manželství, majetku vydaného mu v rámci restitucí nebo který získal dědictvím nebo darem, dále věcí sloužících osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví. Do společného jmění manželů dále patří závazky, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Rozsah společného jmění manželů lze smlouvou rozšířit či zúžit nebo se dohodnout na jeho správě. Lze ji uzavřít v době trvání manželství nebo už před jeho vznikem, kdy snoubenci v tzv. předmanželské smlouvě upraví své budoucí majetkové poměry a určí třeba i způsob vypořádání majetku v případě rozvodu. Smlouvu může připravit advokát, ale sepsat ji musí notář formou notářského zápisu.

Obsah smlouvy je v podstatě omezen pouze tím, že nesmí být v rozporu se zákonem o rodině a dalšími platnými právními předpisy. Nemůže tak například společné jmění manželů zcela zrušit. Podmínkou platnosti smlouvy je, aby její obsah nejen neodporoval zákonu, ale ani jej neobcházel, nepříčil se dobrým mravům a právní úkon byl učiněn „svobodně, vážně, určitě a srozumitelně“. Uzavřenou smlouvu lze kdykoliv v budoucnu opět formou notářského zápisu zrušit nebo změnit její obsah, pokud se na tom oba manželé dohodnou.

Kdy uzavřít (před)manželskou majetkovou smlouvu

Majetkovou smlouvu se vyplatí uzavřít především podnikatelům, společníkům veřejných obchodních společností, komplementářům komanditních společností a členům statutárních orgánů, tedy osobám, které za určité závazky ručí celým svým resp. i společným majetkem. Předmanželská smlouva má asi své opodstatnění především u sňatků z rozumu a tehdy, když budoucí manželé s sebou do manželství přinášejí výrazně různě velké majetky (nebo třeba dluhy) a chtějí se vyhnout tahanicím o majetek v případě, že jejich manželství ztroskotá.

Někdy však jen notářský zápis nestačí. V případě nemovitého majetku nabývá smlouva účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Zejména podnikatelé by také neměli zapomenout na to, že odvolávat se na majetkovou smlouvu při řešení závazků mohou jen tehdy, pokud o její existenci i obsahu byl věřitel prokazatelně informován už při vzniku závazku. Určitě tedy například nelze až při vzniku problémů převést na jednoho z manželů majetek a na druhého dluhy.

Rozdělení společného majetku soudem

Ze závažných důvodů může rozsah společného jmění manželů zúžit také soud až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Učiní tak na návrh jednoho z manželů v případě, že druhý z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti, stal se společníkem obchodní společnosti s neomezeným ručením nebo i z jiných závažných důvodů (např. patologické hráčství). Důvod je nasnadě – chránit druhého z manželů před jím nezaviněnými dluhy. Rozšířit soudem zúžené společné vlastnictví může na návrh jednoho z manželů opět jenom soud.

Rozvod – klasicky, nebo rychle

Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství, tedy smrtí jednoho z manželů, nebo rozvodem. Rozvodovým řízením však ještě vše nekončí, protože společné jmění manželů je třeba vypořádat.

Hladký průběh rozvodu a dělení majetku si prý žádá úsměv ženy a velkorysost muže. V běžném životě se však obojího nedostává. Úsměvy a velkorysost jsou většinou to poslední, čeho se lze v podobných situacích dočkat. Problémy bývají tím větší, čím větší je nevraživost mezi rozvádějícími se manžely i majetek, o který běží.

Rozvést se lze buď klasicky nebo i relativně velmi rychle. Předpokladem rychlého rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství je splnění všech zákonem stanovených podmínek: manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí, k návrhu na rozvod se připojí i druhý manžel a jsou k němu přiloženy písemné smlouvy upravující vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případné vyživovací povinnosti a dále také pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.

Tři možnosti, jak vypořádat majetek

Společné jmění manželů lze vypořádat třemi způsoby. Nejrychlejším z nich je uzavření zmíněné písemné smlouvy o tom, který majetek komu připadne, popř. který připadne do podílového spoluvlastnictví obou bývalých manželů (např. nemovitost). Podstatné je, že se dělí nejen majetek, ale i dluhy, přičemž platí, že dohodou nesmí být dotčena práva věřitelů. Není-li dohoda možná, provede vypořádání na návrh některého z manželů soud.

Soud přitom vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění i na závazcích vzniklých za trvání manželství jsou stejné. Při vypořádání soud přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění, přičemž péče o děti a domácnost je postavena na roveň výdělečné činnosti druhého z manželů. Každý z manželů je přitom oprávněn požadovat úhradu toho, co ze svého vynaložil na společný majetek, a zároveň je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.

Není-li uzavřena dohoda nebo podán návrh na vypořádání společného jmění k soudu nejpozději do tří let od zániku manželství, nastoupí zákonná domněnka, že movité věci patří tomu z bývalých manželů, který je pro potřebou svou a své rodiny či domácnosti výlučně jako vlastník užívá. U ostatních movitých věcí a nemovití se má za to, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž se týká i společných pohledávek a závazků bývalých manželů.

Co doporučit na závěr?

Především se bezhlavě nevrhat do manželství ani z něj ukvapeně neutíkat. Panuje-li mezi manžely oboustranná zodpovědnost, tolerance a vzájemná úcta, je navzdory statistikám o rozvodovosti velká pravděpodobnost, že informace o tom, jak vypořádat společný majetek, nebudou nikdy potřebovat.

Když už k rozvodu dojde, bývá nejlepším řešením nejprve se pokusit na majetkovém vypořádání dohodnout. Pokud to není možné, nezbývá než si vzít dobrého rozvodového advokáta a zpytovat svědomí, kde se stala chyba.

Anketa

Kolik rozvodů jste zažil/a na vlastní kůži?

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 2. 2012 18:36