Spočítejte si...

Zavřít

Rozdělení bohatství: kapitalismus má vážné nedostatky

Má kapitalismus ještě smysl, když bohaté dělá ještě bohatšími? Po celém světě se v současnosti vede debata o společenské nerovnosti, která může přivodit pokusy o reformu kapitalismu.

Finanční krize uvrhla západní svět řídící se pravidly kapitalismu do nejistoty. Skutečně je možné počítat s tím, že když roste globální bohatství, znamená to, že roste bohatství všech, nebo jen horních deseti procent? A nebohatne extrémním způsobem nakonec pouhé jedno procento těch, co už stejně mají tolik, že to nikdy nedokáží utratit? Dosud šlo spíše o akademické debaty, kdy jeden na základě časově omezené studie tvrdil to a druhý zase ono. Nakonec se ale objevila kniha poskytující opravdové odpovědi. Že na ní něco je, dokazuje už skutečnost, že se k jejím čtenářům přihlásili americký prezident Barack Obama, papež František, nositel Nobelovy ceny Paul Krugman nebo prezidentka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde.

V kapitalismu je něco špatně

Globální dílo má na svědomí dosud nenápadný ekonom Thomas Piketty, který je profesorem na Paris School of Economics. Piketty se celé roky zabýval příjmovými statistikami z minulých tří stovek let a získaná čísla překlopil do poutavé knihy, ze které plyne zásadní zpráva, o níž se ve světě stále více diskutuje. Ta zpráva zní: v kapitalistickém systému je něco špatně a symptomy problémů se stále více prohlubují, protože krizové časy výrazně zvýhodňují movité lidi.

Pikettym potvrzená hypotéza je přitom logická: pokud hospodářství roste pomalu, narůstá nerovnost ve společnosti, protože již existující majetky se nadále zvětšují, zatímco platy stagnují nebo dokonce klesají. Netýká se to přitom jen velmi bohatých a velmi chudých. Skutečnost je taková, že v krizových dobách, ve kterých se západní svět posledních pět let nachází, se bohatí rychlým tempem vzdalují střední třídě. Kniha nese název „Kapitál 21. století“ (Capital in the Twenty-First Century) v narážce na slavné dílo Karla Marxe. Na průlomové dílo by ale provokativní název nestačil. Důležité je to, k čemu autor dochází. Jako vůbec první nabízí dostatečně podložené důkazy podporující heslo „Kdo má, tomu bude dáno“.

Majetková nerovnost

Obrovskou majetkovou nerovnost, která ve světě panuje, dokládá zpráva organizace Oxfam, která spočítala, že 85 nejbohatších lidí, kteří by se vešli například do jednoho dvoupodlažního autobusu, má takový majetek jako chudší polovina lidstva, tedy přibližně 3,5 miliardy lidí.

Nejbohatší 1 % lidí na světě má potom 65krát tolik, co chudší polovina lidstva. Koncentrace ekonomických zdrojů přitom může vést k sociálním nepokojům.

Podle Oxfamu nejde o náhodu. Bohatí podle organizace využili svou moc, aby si přizpůsobili politický proces a ekonomická pravidla tak, jak to jim a jejich majetku vyhovuje.

Podle Pikettyho dat činil hospodářský růst v minulých třech stoletích v průměru jedno až jeden a půl procenta. Oproti tomu majetky rostly v průměru o čtyři až pět procent ročně před zdaněním. Kdo je dostatečně bohatý, může svůj majetek rozprostřít tak široce, že i při nízkém riziku dosáhne jeho nadprůměrného růstu. A protože majetek v drtivé většině případů putuje v dědictví na potomky, zakořeňuje se nerovnost napříč generacemi.

Řešení? Zdanit majetek i vysoké příjmy

Důležité je, že Piketty v knize upozaďuje vlastní názor a nechává za sebe mluvit čísla. To mu přináší zastánce z jinak znepřátelených táborů. Americká levice ho trochu unáhleně nazvala „Marxistou nového tisíciletí“, ale prakticky ve stejné době knize složil poklonu nositel Nobelovy ceny Paul Krugman. Téma rostoucí sociální nerovnosti přišlo na přetřes také při setkání amerického prezidenta Baracka Obamy a papeže Františka. Dokonce Mezinárodní měnový fond, svého času bašta globálního kapitalismu, ve své studii poukázal na to, že příjmová nerovnost v posledních desetiletích vzrostla jak ve vyspělém světě, tak v rozvojových zemích. MMF dokonce došel k přesvědčení, že čím rovnoměrněji je bohatství ve společnosti rozdělené, tím rychlejší a udržitelnější je hospodářský růst země. Pro MMF je překvapivé jistě i jeho vlastní zjištění, že přerozdělení bohatství prostřednictvím daní hospodářský růst nezpomaluje.

widgety

Pikettym popisované symptomy se dají velmi přesně vyčíslit. V roce 1978 vydělával typický americký zaměstnanec 48 078 dolarů hrubého ročně. Vrchní procento si pak ročně přišlo v průměru na 390 000 dolarů. Dnes zaměstnanec obdrží už jen 33 000 dolarů, zatímco příjmově špičkový jedinec se může ročně těšit na 1,1 milionu dolarů. A ještě zřetelněji: 400 nejbohatších Američanů má dnes takové bohatství jako chudší polovina (150 milionů lidí) jejich země. Budoucnost tak patří těm, kteří budou dědit, nikoliv těm, kteří vytvářejí hodnoty. Podle Pikettyho jde o kontinuální vývoj posledních tří set let, který byl přerušen pouze devastací kapitálu ve dvou světových válkách a následně rostoucími příjmy.

Fakta jsou tedy jasná, ale co proti rostoucí nerovnosti podniknout? Podle Pikettyho nepomohou oblíbené recepty jako vyšší investice do vzdělávacího systému nebo snad dokonce zřeknutí se hospodářského růstu. Opravdu efektivní by pravděpodobně byla jen radikální opatření. Předně by to byla daň z majetku, která by začala přibližně na 5 milionech korun  jedním procentem, v případě majetku nad 25 milionů korun by stoupla na dvě procenta a u miliardových majetků by činila až 10 %. Čtěte více: Daň z úspor a majetku se přiblížila. Navrhuje ji MMF i Bundesbanka Druhým opatřením by bylo zvednutí daně z příjmů pro nejlépe vydělávající až na 80 %. To zní nepřijatelně, ale podobně vysoké zdanění platilo po druhé světové válce v řadě zemí. Pokud by k tomu došlo, svou troškou do mlýna by musel přispět i samotný Thomas Piketty. Jeho kniha se totiž už přes dva měsíce drží mezi nejprodávanějšími na americkém internetovém obchodě Amazon.

53 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 6. 2014 22:19