Rovná daň - ale jak?

Čtyřřádkové daňové přiznání jako symbol politické kampaně je stejně tak atraktivní, jako zavádějící, protože ani v případě zavedení rovné daně takto daňové přiznání vypadat nemůže. Ekonomičtí odborníci však říkají, že rovná daň pomůže úplně všem. Proč ne, ale za jakých podmínek?

Jak už to tak bývá, ke škodě nás všech, politická rétorika s populistickým nádechem zase jednou zatemnila racionální diskusi. Myšlenka rovné daně paradoxně do budoucna doplatí už jen na to, kdo a především jak ji reprezentuje. Redukovat rovnou daň na čtyřřádkové daňové přiznání možná znamená voličské hlasy, ale zároveň to poskytuje velmi snadný terč případným kritikům. Přitom rovná daň je schopná obstát jako legitimní symbol určité životní filozofie, i když ve své čisté verzi v našich současných podmínkách asi není uskutečnitelná.

Na tom, že současný daňový systém je složitý, neprůhledný a neefektivní, se shodnou úplně všichni. Rovná daň je jednou z variant jeho razantní a komplexní přeměny – ovlivnila by daně z příjmů fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty. Ideálním stavem pro obhájce rovné daně by bylo nalezení takové výšky daně, která by mohla být ve všech třech případech stejná – např. často zmiňovaných 15% (ale lze třeba 18 % či jiná), ovšem možná je také úprava každé daně zvlášť a postupně.

Argumenty pro její zavedení jsou – kromě jednoduchosti – také spravedlnost, větší motivační efekt a větší příjmy pro státní rozpočet. Argumenty proti ní jsou spravedlnost (ale z jiného úhlu pohledu), experimentátorství a nižší příjmy pro státní rozpočet. Zdánlivá paradoxnost hodnocení je pochopitelná a hned uvidíme proč.

Spravedlnost
Postoj každého z nás bude zřejmě nejvíc ovlivněn tím, zda považuje za správné a spravedlivé, aby se větší příjmy zdaňovaly větší daňovou sazbou než příjmy nižší. Prakticky na celém světě se to považuje za normální, progresivní daň je běžná. Inu, takový podnikatel s příjmem 80.000 se jistě snadněji vzdá 25 % příjmu (zbude mu 60.000), než se učitel zbaví 10 % (zbude mu 9.000). Mnozí to považují za projev solidarity a také spravedlnosti. Pokud si však myslíte, že by podnikatel i učitel ze svého platu měli odvádět stejný podíl (třeba 10 %, takže jeden by měl 72.000 a druhý 9.000), pak jste taky spravedliví, ale jinak. A na oba pohledy má každý své nezpochybnitelné právo.

Přičemž je nutné zdůraznit, že při rovné dani nezaplatí každý stejnou daň – stejná bude pouze její sazba, ale konkrétní výše se bude měnit v závislosti na výši příjmu.

Skutečná výše daně
Procentní sazba daně není jediný faktor, který ovlivňuje, kolik vlastně na daních zaplatíte. Druhou nezbytnou složkou systému jsou odečitatelné položky – v ideálním případě jedna jediná. Až z nastavení výše odečitatelných položek a výše fixní sazby můžete zjistit, kolik procent vašeho příjmu bude zaplacená daň činit. Vyjdeme-li z nejčastěji zmiňovaných čísel, tedy z daně 15 % a roční odečitatelné položky 72.000 (měsíčně 6.000), tak např. člověk s příjmem 100.000 daňovému úřadu odvede 4.200 na daních, což ale není 15 %, ale jen 4,2 %. Zato člověk s příjmem 300.000 zaplatí 34.200, tedy 11,4 %. Toto kouzlo způsobují odečitatelné položky, díky nimž se určitá část příjmu vůbec nedaní.

To ale znamená, že ani systém rovné daně neměří všem úplně „rovně“, i v něm skutečně odvedený podíl daně stoupá s výší příjmu. Tento nárůst je ovšem výrazně menší než v dosavadním systému (kdy jsou oficiální sazby u fyz. osob od 15% do 32 %).

Naše situace


Zatím jsme stručně mluvili o obecných principech, na jakých rovná daň stojí. Co by její zavedení ale znamenalo konkrétně? Je vůbec uskutečnitelná v našich podmínkách?

Komu navrhovaná změna prospěje?
Konkrétní výše sazby a výše odečitatelné položky je věcí diskuse. Na tom, jak budou oba faktory nastaveny, pak také záleží, kdo si změnou pomůže a kdo nikoliv. Když vezmeme v úvahu sazbu 15 % a odečitatelnou položku 72.000, pak sazba odpovídá nejnižším současným sazbám a souhrnná odečitatelná položka odpovídá přibližně součtu dnešních nejčastějších odečitatelných položek (poplatník (38.040) + dítě (23.520) + úroky z úvěru ze stavebního spoření (např. 10.000)).

U lidí s nižším a středním příjmem je přínos daně sporný – součet jejich odečitatelných položek může být dnes vyšší nebo nižší než navrhovaná jednotná položka. Mohou tedy zaplatit na daních více nebo méně, ale rozdíl nebude příliš výrazný (ačkoliv každé zatížení navíc bude pro tyto rodiny velmi nepříjemné a menší zatížení hodně pomůže).

Komu však rovná daň pomůže výrazně, jsou vyšší střední a bohaté vrstvy – při platu v této kategorii nijak závratném 40.000 a vysokých odpočtech na sebe, dítě, stavební spoření, hypotéku, penzijní připojištění a životní pojištění (38.040, 23.520, cca 10.000, cca 40.000, max. 12.000, max. 12.000) dnes zaplatí 73.537; při rovné dani by to bylo 61.200. V případě vyššího příjmu či menšího využití odečitatelných položek by byl rozdíl ještě větší. Spravedlivé, nespravedlivé? Opět věcí osobního názoru a diskuse.

(Když ale rovnou daň obhajuje poslanec, není od věci si uvědomit, jaký je přitom jeho příjem, a jak se daní teď a jak by se danil při rovné dani).

Daňové přiznání jednoduché či složité?
Říká se, že daňové přiznání je pro všechny příliš složité. Většina lidí s tím souhlasí, přesto to není celý kus pravdy. Za zaměstnance, který vedle svého hlavního pracovního poměru nepodniká, vyplňuje daňové přiznání zaměstnavatel. Fyzické osoby nepodnikající, které si občas něco přivydělají, třeba formou autorských honorářů, brigády nebo pronájmem bytu, také příliš velké starosti s vyplňováním formuláře nemají – zajímá je jen málo kolonek, většinou jde o mechanické opisování z jedné do druhé. K tomu se přidá několik odečitatelných položek (jiné odečty než na sebe, děti, manželku, studium nebo stavební spoření valná většina lidí neuplatňuje) a přiznání je hotovo.

Skutečný problém mají podnikatelé a firmy. Obhájci rovné daně poukazují na to, že tyto subjekty se kvůli současným vysokým daním vyhýbají daňovým odvodům jako čert kříži, a pokud by byly daně nižší, jednodušší a průhlednější toto složité kličkování mezi zákony by se jim nevyplatilo. Jenže tak to není a v tom spočívá jedno z největších úskalí rovné daně.

Je možná pochopitelné, že se dnes firmy vyhýbají daňové povinnosti umělým zvyšováním nákladů (proč by stočlenná firma nemohla protelefonovat, projíst a projezdit víc než okresní město?), ale ani ten nejvýřečnější obhájce rovné daně nenajde důvod, proč by to neměly dělat i nadále. Lépe než 30 %, se platí 15 %, to ano, ale ještě lépe se neplatí nic. Vyzkoušená praxe. Tak, jako si dnes může zabezpečený podnikatel dojít pro sociální dávky, protože má nulové zisky (vím o takových případech), bude si pro ně moci chodit i při rovné dani. Jeden z nečastějších a nejjednodušších způsobu vyhýbání se daňové povinnosti, tedy neoprávněné účtování nákladů, návrh nové daně stejně neřeší.

Argument zjednodušení odečitatelných položek také příliš neobstojí – ty samy o sobě příliš složité nejsou – v daňovém přiznání typu B se masově využívá jen jejich malá část. Rozlišenost stávajících odečtů do různých položek se navíc obhajuje tím, že představují motivaci či pomoc pro ty, kteří to potřebují – rodiny s dětmi, tělesně postižené, lidi splácející úvěr. Jednotná odečitatelná položka tyto rozdíly nezahrnuje – pokud by stát chtěl i nadále těmto skupinám lidí pomáhat, musel by tak činit sociálními platbami. Není to nemožné, opět záleží na diskusi.

Státní rozpočet
Dalším bitevním polem mezi příznivci a odpůrci rovné daně jsou daňové příjmy státu. Obě strany po sobě házejí plusovými nebo zápornými miliardami, které by rovná daň pro státní rozpočet znamenala (přitom nezáleží jen na tom, jak by byla daň vysoká, jestli 15 % nebo 20 %).

Zastánci rovné daně věří, že by rovná daň hlavně v dlouhodobém horizontu znamenala větší daňový zisk pro stát: firmy i lidé by chtěli víc podnikat, protože by se jim to vyplatilo víc než teď (víc odvedené práce znamená větší příjem a větší daň při stejné sazbě), firmy by přestaly platit drahé daňové poradce za to, aby se vyhnuli placení daní (poradci by přišli o zaměstnání a stát by přišel k daním). Odpůrci rovné daně naopak tvrdí, že by tato daň znamenala v celkovém součtu výpadek příjmů beztak vyčerpaného státního rozpočtu.

Kvůli komplexnosti celého současného systému a dynamice případných změn však dnes zřejmě není možné přesně odhadnout, co rovná daň s lidmi a tedy i příjmy státu udělá. Navíc v ekonomické teorii také můžete narazit na známé pravidlo, že „nízké daně dnes znamenají vyšší daně zítra“.

Daň z přidané hodnoty
Poslední položkou systému by měla být daň z přidané hodnoty. O jejím sjednocení (či spíše postupném sbližování sazeb) se hovoří už dlouho i mimo systém rovné daně. V dnešní době má dvě sazby – 5 % (především potraviny) a 22 % (většina ostatního). Pokud by se realizovalo uvažované sloučení v jednu sazbu 15 %, mohlo by to znamenat zdražení základních potřeb o 10 % a možné zlevnění ostatního zboží o 7 %. Že by se to nejvíce dotklo sociálně slabších vrstev, asi není třeba dlouze vysvětlovat. Navíc: například nedávné snížení sazeb v určitých odvětvích (např. stravovací služby) se v poklesu cen prakticky neprojevilo. Sjednocení sazeb by tedy v určitém případě také mohlo znamenat jen zdražení určité skupiny výrobků.

Závěr
Tento text je jen zjednodušeným shrnutím základních principů rovné daně a nastíněním jejích možných důsledků. Neklade si za cíl vyčerpat všechny možné alternativy. Spíše se jen snažil poukázat na to, že argumenty pro rovnou daň nebo proti ní závisejí ve velké míře na životní situaci a životní filozofii každého z nás. Daňovou a sociální spravedlnost každý logicky chápe jinak a po svém.

Reforma daní je nutná, otázkou zůstává, jaká má být. Rozhodně nesmí jednostranně zvýhodňovat jednu vrstvu společnosti, ať by to byla jakákoliv, a ani tak nesmí být vnímaná. Obtížné také bude provést ji jako příliš razantní změnu, už vzhledem k tomu, že rozdíly v odhadech jejích přínosů a záporů se pohybují v desítkách miliard korun.

A především, asi nejlepší by bylo počkat do voleb, po nich každá politická strana říká něco jiného než před nimi – pamatujete si ještě, jak nám jeden minulý premiér sliboval na rok 2000 dvojnásobné platy? A pak věřte, že to myslí vážně i s rovnou daní…

A jaký je vás názor na rovnou daň? Myslíte si, že by v našich podmínkách byla užitečná? Proč? 

Anketa

Hlasovali byste pro rovnou daň?

50 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 5. 2006 23:15