Revizor chtěl provize z pokuty i přehled hříšníků, neuspěl

Na případu revizora pražského dopravního podniku si ukážeme, že i když vám bývalý zaměstnavatel má ještě nějaký čas vyplácet provize, podrobně informovat vás o nich nemusí.

Zaměstnanci může vzniknout právo na vyplacení mzdy za vykonanou práci ještě i dlouho po skončení pracovního poměru, jde-li o prémie, odměny vyplácené vždy za delší časové období, nebo v případě podílové mzdy, která je závislá na splnění určité podmínky v budoucnu.

Například podnikový právník zabývající se vymáháním pohledávek (dluhů) může být vedle fixního platu odměňován určitým procentem z vymožené částky. Právník dosáhne pro svého zaměstnavatele u soudu přiznání pohledávky, posléze zajistí i její exekuční vymožení, ale částka bude připsána zaměstnavateli na účet až po skončení jeho pracovního poměru.

Podobně jsou motivováni pražští, a možná nejen pražští, revizoři městské hromadné dopravy, když mají nárok na určitou částku z černým pasažérem zaplacené tzv. přirážky k jízdnému, vesměs zvané pokuty. Takový případ se onehdy dostal až k Nejvyššímu soudu ČR. Čtěte také: Finta firem, jak ušetřit: na odměny a prémie není nárok, stačí základní plat

Prémie z pokut černým pasažérům

Zaměstnancům Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s., kteří provádějí přepravní kontrolu, jsou poskytovány prémie za pracovní výkonnost, které se stanoví ze zaplacených přirážek uložených v souladu s tarifem PID a smluvními přepravními podmínkami, a to – mimo jiné – od 1. 1. 2008 ve výši 150 Kč (resp. od 1. 7. 2008 ve výši 160,– Kč) z dodatečně zaplacené přirážky na základě podaného Zápisu o provedené přepravní kontrole uložené cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem. To platí i pro pokuty zaplacené černými pasažéry po skončení zaměstnání revizora.

Revizor – jistý pan M. B. – ukončil k 31. 1. 2008 v souvislosti s odchodem do starobního důchodu zaměstnání, ovšem odmítl se smířit s tím, že jej bývalý zaměstnavatel po skončení pracovního poměru neinformuje o přehledu uhrazených a neukončených případů, a on tak nemůže zjistit, zda je prémie za pracovní výkonnost a v jaké celkové výši splatná. Proto se jako žalobce domáhal žalobou, aby soud uložil jeho bývalému zaměstnavateli (žalovanému) povinnost jej písemně informovat o počtu žalovanému zaplacených přirážek, které byly uloženy v souladu s tarifem PID a smluvními přepravními podmínkami na základě činnosti žalobce za období od 1. 3. 2008 do právní moci rozsudku, a nadále tuto povinnost plnit do konce každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Čtěte také: Zaměstnavatel neplatí? Můžete skončit na hodinu, ale pozor na to kdy

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně žalobě vyhověl vzhledem k tomu, že žalobce nemá možnost kontroly, kolik přirážek bylo v kterém měsíci po skončení jeho pracovního poměru vymoženo nebo černými pasažéry zaplaceno, a žalovaný přestal po skončení pracovního poměru žalobci tuto informaci dobrovolně poskytovat a zároveň mu přestal prémii vyplácet, soud prvního stupně uzavřel, že požadavek žalobce uplatněný v žalobě je opodstatněný.

K odvolání žalovaného však odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žádný právní předpis neukládá žalovanému jako bývalému zaměstnavateli povinnost zasílat žalobci informace o jednotlivých případech dodatečného zaplacení (vymožení) přirážky a žalovaný se k plnění této povinnosti ani smluvně nezavázal. Jestliže žalovaný v průběhu pracovního poměru poskytoval žalobci při výplatě mzdy podklady pro její výpočet, plnil tak svoji povinnost stanovenou v § 142 odst. 3 zákoníku práce, která jej zavazovala po dobu trvání pracovního poměru mezi účastníky, resp. k poslednímu vyúčtování mzdy. Čtěte také: Co je to judikatura aneb Poučné příběhy ze soudních síní

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 3185/2010, ze dne 6. 9. 2011, zamítl, když uzavřel následovně:

Podle ust. § 142 odst. 4 zákoníku práce při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

Za účelem kontroly správnosti výpočtu mzdy má tedy zaměstnanec právo, jestliže o to požádá, aby mu zaměstnavatel předložil příslušné doklady, na jejichž základě jeho mzdu (všechny mzdové složky) vypočetl. Z právního předpisu (z ust. § 142 odst. 4 věty druhé zákoníku práce) však nelze dovodit, že by zaměstnanec měl mít právo (nárok) na to, aby mu zaměstnavatel z uvedených dokladů (nad rámec údajů uvedených v ust. § 142 odst. 4 větě první zákoníku práce povinně obsažených na výplatním lístku) pravidelně poskytoval (příp. zasílal poštou do místa jeho bydliště) písemné informace tak, aby si zaměstnanec mohl ověřit, zda mu eventuelně nevznikl i po skončení pracovního poměru nárok na mzdu (její složku). 

Jestliže tedy v projednávané věci žalobce (bývalý zaměstnanec) požaduje po žalovaném (bývalém zaměstnavateli), aby ho po skončení pracovního poměru pravidelně „písemně informoval“ o skutečnostech rozhodných pro posouzení, „zda je prémie za pracovní výkonnost a v jaké celkové výši splatná“, není mu žalovaný povinen vyhovět, neboť z právního přepisu mu taková povinnost nevyplývá.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 10. 2011 21:51