V roce 1995 mi umřel táta. Dědici byla moje matka (jeho manželka) a já, bydleli jsme v jedné domácnosti, nikdo jiný. Když jsme chtěli telefon převést na mně, tak úřednice tehdy Telekomu to neudělala, protože „co kdyby se o linku ucházel jiný dědic“ a vyžadovala otevřít znovu již uzavřené dědické řízení u notářky aby určila, kdo tu pitomou linku dostane. Soudružka si zřejmě neuvědomila, že situace je úplně jiná než za komančů a telefonní linka není podpultové zboží, vyžadující stanovisko uliční organizace KSČ a ROH, jestli jsme hodni důvěry strany a lidu, být majiteli tak prominentní věci jako je telefonní linka.
Názor k článku
Retro daň z příjmů 1983: Průkopníci socialistické práce odměny nedanili
