Ta povinnost pracovat nebyla až tak špatná – pracovní kolektiv nějakým způsobem vychoval i ty, kteří jsou dnes tzv. nepřizpůsobivými. Nebylo bezdomovců a žebráků a různých nepracujcích vykuků, kteří okrádají poctivé spoluobčany za pomocí „kvalitních“ polistopadových zákonů, které mnohdy legalizovaly činnost doposud označovanou za trestnou (různé zlodějny, spekulace …). Věznice byly sice plné, ale lidí zavíraných z dnešního pohledu za banality. Dnes aby každé místní oddělení mělo pomalu mord partu a nějaký vykradený byt nebo králíkárna jsou jen zbytečným obtěžováním PČR, které přibyde ve statistice zase čárka navíc.
Fronty na toaleťák nepamatuji, ale prý tenkrát lehla popelem fabrika toaleťák vyrábějící. Když dnes bude nějaká fabrika vytopená, taky od ní zboží nekoupíte. My jsme měli toaleťáku dost i v práci, a bez známostí a úplatků. Vložky nepoužívám, ale tenkrát byly takové humpolácké, vata v síťce, žádná křidélka … Taky kolik stávaly tenkrát a kolik stojí dnes? Zato tenkrát se toaleťák neprotrhl, dnes abyste si naskládali půl roličky, aby ruka provádějící úkon s toaleťákem zůstala bez šrámu.
Zkuste si dnes vytyčit nějaký cíl, co byste chtěl např. do domácnosti, aby to uspokojilo vaše představy. A pak jděte do obchodů a zjistíte, že regály jsou sice plné, ale toho, co nechcete. Že se vyrábí šunty, které by se i komunista styděl prodávat. Že zboží vydrží zlomek toho, co vydrželo kdysi a že u řady zboží není nutná obměna po 5ti letech používání. To, že si jinak dobře sloužící výrobek musíte jít „vyměnit“ ze ještě podřadnější a dražší šunt – v tom já spatřuji umělou přezaměstnanost, navíc spojenou s plýtváním energiemi a surovinami, které jednou dojdou a nevím, čím je nahradíme (např. ropa na plasty …). Vše se recyklovat nedá.
Řada výrobků je opět nedostatková. Zkuste sehnat třeba český česnek, kryt na počítačovou klávesnici, párky a buřty z masa, mléko a mléčné výrobky z mléka … Imitace, náhražky . . . onkologickým oddělením nemocnic stoupají tržby. jen tak dále …
Zadrátovaný hranice – a víte, že dnešní vyspělé země hledají cestu, jaka ty hranice zase zadrátovat, protože volným pohybem osob se k nimi dostává povl, o který oni nestojí? A v případě nějaké vážné pandemie bude uzavření hranic nutností, nebude-li chtít lidstvo úplně vychcípat.
Netrvdím, že tehdy bylo vše lepší než dnes, ale pozitiva a sociální jistoty tu skutečně byly. A dnes nejsou, takže jde v mnohasčem o kroky nazpět. Zvláště pak bylo-li lidem v 11/1989 slibováno zcela něco jiného než se pak uskutečnilo . . .
