Hlavní navigace

Renty za v práci poškozené zdraví se zvyšují

23. 12. 2014
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Renty (náhrady za ztrátu na výdělku) z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání budou vyšší. Ale jen tyto renty, nový občanský zákoník totiž valorizaci, na rozdíl od zákoníku práce, neupravuje.

Renty za v práci poškozené zdraví – náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo invaliditě, které dostávají zaměstnanci poškození pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, jakož i náhrada nákladů na výživu, kterou dostávají oprávnění pozůstalí po zaměstnancích, kteří v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřeli, budou opět od 1. ledna 2015 valorizovány.

Při výpočtu náhrad, který si přiblížíme, se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání. Připočítává se případný invalidní důchod přiznaný a poskytovaný z téhož důvodu, nepočítá se zvýšení důchodu pro bezmocnost. Pokud je výdělek nižší než průměrné příjmy ze zaměstnání před vznikem škody, pak mají zaměstnavatel nebo jeho úrazová pojišťovna povinnost tento rozdíl dorovnat.

Proč se vyplácí renty

Pracovní úraz či nemoc z povolání si často vynutí změnu zaměstnání a přechod pracovníka na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela… Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před pracovním úrazem či nemocí z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném zaměstnání – náhrada za ztrátu na výdělku. Náhrady (za ztrátu na výdělku) za zaměstnavatele vyplácejí úrazové pojišťovny.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity se poskytuje zaměstnanci v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného plného invalidního důchodu (invalidního důchodu III. stupně) nebo částečného invalidního důchodu (invalidního důchodu II. nebo I. stupně) poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. (Přitom se nepřihlíží k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, takže např. příjmy z přesčasové práce nevedou ke snížení náhrady.) 

Při stanovení odškodnění se tedy porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po úrazu (zjištění nemoci z povolání) při započtení invalidního důchodu. Pro vlastní výpočet je velice důležité zjistit přesný okamžik vzniku škody, tj. den, kdy postižený poprvé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (zpravidla z důvodu přiznání některého invalidního důchodu) pobírá méně. (Tento moment se v praxi u pracovních úrazů nemůže shodovat se vznikem úrazu, pouze u nemocí z povolání se může shodovat s dnem zjištění nemoci a to ještě za předpokladu, že zaměstnavatel okamžitě zaměstnance převedl na jinou pro něho vhodnou práci.) 

Postup při výpočtu

Při stanovení náhrady jsou možné tři varianty výpočtu:

  1. případ, kdy se od průměrného výdělku před vznikem škody odečítá invalidní důchod III. stupně (dříve plný invalidní důchod), neboť poškozený již více nepracuje, rovnice výpočtu je náhrada škody = průměrný výdělek – invalidní důchod III. stupně,
  2. případ, kdy se od průměrného výdělku před vznikem škody odečítá invalidní důchod I. nebo II. stupně spolu s výdělkem dosahovaným po úraze, neboť poškozenému byl přiznán pouze invalidní důchod I. či II. stupně (dříve částečný invalidní důchod), rovnice výpočtu je náhrada škody =  průměrný výdělek – (invalidní důchod I. nebo II. stupně) – výdělek poškozeného po skončení pracovní neschopnosti,
  3. případ, kdy se poškozenému od průměrného výdělku před vznikem škody odečítá výdělek dosahovaný po úraze, resp. po přiznání choroby z povolání, neboť dotyčnému nebyl přiznán invalidní důchod, rovnice výpočtu je náhrada škody = průměrný výdělek – výdělek poškozeného po skončení pracovní neschopnosti.

Zdroj: Dandová, E.: Valorizace 2015, Poradce veřejné správy č. 1/2015

I během nemoci

Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu než je původní pracovní úraz. V praxi to znamená, že v případě kdy zaměstnanec onemocní např. chřipkou, bude nadále dostávat svou rentu.

Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený (ale i zaměstnavatel) domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2382/2008, ze dne 15. 12. 2009: Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod.

Pravidelné valorizace

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jež byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody a již se v návaznosti na mzdový vývoj u zaměstnavatele neupravuje, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl.

Právní úprava proto zajišťuje těmto zaměstnancům, aby byl jejich průměrný výdělek před vznikem škody aktualizován, resp. valorizován, s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR.
Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 390 odst. 2 zákoníku práce, které umožňuje vládě nařízením upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Nařízení vlády, kterým se upravuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se vydávají již od r. 1976. (Přehled  předchozích valorizačních předpisů je obsažen v poznámce pod čarou v aktuálním nařízení. Do současné doby bylo vydáno již 22 nařízení vlády a 1 zákon, na základě kterých došlo ke zvýšení průměrného výdělku poškozených a pozůstalých. Výjimku tvořil rok 2009, kdy nedošlo ke zvýšení důchodů, a proto nedošlo ani ke zvýšení předmětných náhrad.)

V roce 1996 bylo zavedeno pravidlo, podle kterého se prováděla pravidelná valorizace náhrady škody na zdraví nejen v oblasti pracovněprávní, ale i v oblasti občanskoprávní. Proto nařízení vlády v letech 1996 až 2013 vztahovalo i na občansko-právní vztahy. 1. 1. 2014 však nabyl nový občanský zákoník, který zrušil pravidelnou valorizaci náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví. Z toho důvodu aktuální nařízení vlády č. 306/2014 Sb. valorizuje pouze náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhradu nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů.

V závislosti na inflačním vývoji

Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená někdejším zaměstnavatelem (resp. pojišťovnou) nebo jiným subjektem (či jeho pojišťovnou) jako náhrada za ztrátu na výdělku.

A to by nebylo spravedlivé: Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby pracovník (poškozený občan) zůstal na svém původním místě, dosahoval by tam dnes zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady. 

Zaměstnancům nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2013, valorizace provedena nebyla. Tito zaměstnanci resp. pozůstalí si museli počkat zase až na valorizaci další, tedy valorizaci prováděnou právě k 1. lednu 2015, a to o 1,6 %. Podobně se ovšem právě tato aktuální úprava – valorizace – neprovede, vznikl-li (vznikne-li) nárok na náhradu po 31. prosinci 2014, v takovém případě je třeba vyčkat na další valorizaci, která bude zřejmě k 1. lednu 2016.

Není stanovena žádná minimální ani maximální hranice, o níž se může náhrada zvýšit, valorizace podle předepsané procentní sazby se provádí bez ohledu na výchozí či výsledný průměrný výdělek. Je nutno zdůraznit, ačkoliv to již bylo uvedeno výše, že se vždy za základ výpočtu bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku náhrady, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních (navazujících).

Jednoduché příklady

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20 000 Kč. Po úrazu 16 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činila 4000 Kč.

Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 1,6 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20 000 Kč zvýšil na 20 320 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4320 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdyby se podle předepsané procentní sazby (1,6 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada 4000 Kč, neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4.064 Kč.)

Činil-li průměrný výdělek před vznikem škody např. 18 000 Kč, odečte se od této částky dosahovaný výdělek např. 10 000 Kč a současně i případný invalidní důchod, např. 5000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku by v tomto případě činila 3000 Kč. Výdělek před vznikem škody se zvýší na 18 288 Kč, a proto i náhrada (renta) na 3288 Kč. (V modelovém příkladě pomíjíme skutečnost, že i invalidní důchod bude valorizován.) 

Jak při trvání zaměstnání na dobu určitou

Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou (nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou), přísluší podle ust. § 386 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán.

dan_z_prijmu

Na závěr, kdy lze důvodně předpokládat, že by postižený zaměstnanec byl ve smyslu ust. § 386 odst. 1 věty druhé zákoníku práce „i nadále zaměstnán“, lze usuzovat – jak vyplývá z povahy věci – pouze s přihlédnutím k okolnostem, které tu byly v době zjištění nemoci z povolání a které vypovídají o tom, zda zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu určitou jen příležitostně (a po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru by stejně nadále nepracoval) nebo zda hlavním (základním) zdrojem jeho příjmů byla (a nadále měla být) jeho výdělečná činnost.
(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3299/2011, ze dne 22. 1. 2013)

Jen po omezenou dobu

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).