Renty za poškozené zdraví se zvýšily jen mizivě

Jak správně spočítat valorizaci renty za poškozené zdraví? A jak je tomu v práci na dobu určitou?

Renty za poškozené zdraví – náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo invaliditě, které dostanete v případě poškození pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, stejně jako náhrada nákladů na výživu, kterou obdrží oprávnění pozůstalí po zaměstnancích, kteří v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřeli, jsou opět – od 1. ledna 2014 – valorizovány, ale tentokrát jen velmi málo.

Při výpočtu náhrad, který si přiblížíme, se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání. Připočítává se případný invalidní důchod přiznaný a poskytovaný z téhož důvodu. Pokud je výdělek nižší než průměrné příjmy ze zaměstnání před vznikem škody, pak mají zaměstnavatel nebo jeho úrazová pojišťovna povinnost tento rozdíl dorovnat.

Pracovní úraz či nemoc z povolání si často vynutí změnu zaměstnání a přechod pracovníka na hůře placenou práci, nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela. V takovém případě se vám přiznává pravidelné odškodnění ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého jste dosahovali před pracovním úrazem či nemocí z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném zaměstnání – náhrada za ztrátu na výdělku. Náhrady (za ztrátu na výdělku) za zaměstnavatele vyplácejí úrazové pojišťovny.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s vaším výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu, se rovnala vašemu průměrnému výdělku před vznikem škody. (Přitom se nepřihlíží k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, takže např. příjmy z přesčasové práce nevedou ke snížení náhrady.) Čtěte více: Za přesčasy už vám zaměstnavatel platit nemusí

Při stanovení odškodnění se tedy porovnává váš průměrný výdělek před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po úrazu (zjištění nemoci z povolání) při započtení invalidního důchodu. Pro vlastní výpočet je velice důležité zjistit přesný okamžik vzniku škody, tj. den, kdy jako postižený poprvé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (zpravidla z důvodu přiznání některého invalidního důchodu) pobíráte méně. (Tento moment se v praxi u pracovních úrazů nemůže shodovat se vznikem úrazu, pouze u nemocí z povolání se může shodovat s dnem zjištění nemoci, a to ještě za předpokladu, že zaměstnavatel okamžitě zaměstnance převedl na jinou pro něho vhodnou práci.Čtěte více: Za svá práva se vyplatí bojovat. I když musíte na zaměstnavatele podat více žalob

Pokud se výrazně změní vaše poměry, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, můžete se (stejně jako zaměstnavatel) domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2382/2008, ze dne 15. 12. 2009:

Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod.

Pravidelné valorizace

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jež byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody a již se v návaznosti na mzdový vývoj u zaměstnavatele neupravuje, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého byste, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhli. Právní úprava proto zajišťuje takto postiženým zaměstnancům, aby byl jejich průměrný výdělek před vznikem škody aktualizován, resp. valorizován s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR.

Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 390 odst. 2 zákoníku práce, které umožňuje vládě nařízením upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Obdobné zmocnění pro odškodnění nepracovních úrazů nebo následků invalidity obsahovalo ust. § 447 odst. 4 občanského zákoníku platného do 31.12.2013. Valorizace se přitom vztahují i na náhradu na výživu pozůstalých, pokud jim byla přiznána po zemřelém pracovníkovi resp. občanovi.

Nejen z příjmů ze zaměstnání

Odškodnění tedy nenáleží jen zaměstnancům či bývalým zaměstnancům, resp. jejich pozůstalým.

Z judikatury k náhradě za ztrátu zisku podnikatele po skončení pracovní neschopnosti:

Podle ust. § 447 odst. 1 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu. 

Podle ust. § 445 občanského zákoníku se ztráta na výdělku hradí peněžitým důchodem, přičemž se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého dosahoval před poškozením. 

Nárok na náhradu za ztrátu zisku podnikatele po skončení jeho pracovní neschopnosti je jednou ze složek nároku na náhradu škody na zdraví, jež se řídí bez ohledu na povahu právního vztahu, jenž byl v okamžiku vzniku škody mezi poškozeným a odpovědným subjektem, občanským zákoníkem (ust. § 444 a násl. občanského zákoníku). Právní úprava občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví žádným zákonným ustanovením nepodmiňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku dle ust. § 445 občanského zákoníku pracovní činností vykonávanou pouze v zaměstnaneckém poměru. Ztráta příjmu podnikatele z výdělečné činnosti v době po skončení jeho pracovní neschopnosti odpovídá újmě, jež vzniká osobě, která pro poškození zdraví není schopna vykonávat své dosavadní zaměstnání. Náhrada ušlého zisku podnikatele, pokud nahrazuje příjem z jeho podnikatelské činnosti provozované před poškozením, se hradí formou peněžitého důchodu.

Nárok odpovídající ust. § 447 občanského zákoníku se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě důchodu. Občanský zákoník totiž nestanoví mezi nároky, které se nepromlčují, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 25 Cdo 3947/2008, ze dne 27. 4. 2011)

V závislosti na inflačním vývoji

Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou váš aktuální výdělek vzroste, zároveň snížila částka vyplácená někdejším zaměstnavatelem (resp. pojišťovnou) nebo jiným subjektem (či jeho pojišťovnou) jako náhrada za ztrátu na výdělku. A to by nebylo spravedlivé.

Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom v případě, že byste zůstali na svém původním místě, dosahovali byste tam zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila vaše tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady. Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2013, a to o 0,9 %. Čtěte více: Jak můžete valorizovat renty za poškozené zdraví?

Zaměstnancům nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2012, valorizace provedena nebyla. Tito zaměstnanci, resp. pozůstalí, si museli počkat zase až na valorizaci další, tedy valorizaci prováděnou právě k 1. lednu 2014, a to o 0,4 %. Podobně se ovšem právě tato aktuální úprava – valorizace – neprovede, vznikl-li nárok na náhradu po 31. prosinci 2013, v takovém případě je třeba vyčkat na další valorizaci, která bude zřejmě k 1. lednu 2015, ale to už jen v oblasti pracovně-právní, protože nový občanský zákoník podobné zmocnění k valorizaci neobsahuje.

Není stanovena žádná minimální ani maximální hranice, o níž se může náhrada zvýšit, valorizace podle předepsané procentní sazby se provádí bez ohledu na výchozí či výsledný průměrný výdělek. Je nutno zdůraznit, ačkoliv to již bylo uvedeno výše, že se vždy za základ výpočtu bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován, neboť systém postupné valorizace již dříve valorizovaného průměrného výdělku byl zaveden už v roce 1992. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku náhrady, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních (navazujících).

Jednoduché příklady:

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20 000 Kč. Po úrazu 16 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činila 4000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 0,4 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20 000 Kč zvýšil na 20 080 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4080 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdyby se podle předepsané procentní sazby (0,4 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada 4000 Kč, neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4016 Kč.)

Pokud činil váš průměrný výdělek před vznikem škody např. 18 000 Kč, odečte se od této částky dosahovaný výdělek např. 10 000 Kč a současně i případný invalidní důchod, např. 5000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku by v tomto případě činila 3000 Kč. Výdělek před vznikem škody se zvýší na 18 072 Kč, a proto i náhrada (renta) na 3072 Kč.

Jak při době určité trvání zaměstnání

Pokud utrpíte pracovní úraz, nebo u vás byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou (nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou), přísluší vám podle ust. § 386 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že byste byli i nadále zaměstnáni. Čtěte více: Pracovní poměr na dobu určitou: nově více nejistoty, smlouvy lze prodlužovat

Na závěr, kdy lze důvodně předpokládat, že by postižený zaměstnanec byl ve smyslu ust. § 386 odst. 1 věty druhé zákoníku práce „i nadále zaměstnán“, lze usuzovat – jak vyplývá z povahy věci – pouze s přihlédnutím k okolnostem, které tu byly v době zjištění nemoci z povolání a které vypovídají o tom, zda zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu určitou jen příležitostně (a po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru by stejně nadále nepracoval), nebo zda hlavním (základním) zdrojem jeho příjmů byla (a nadále měla být) jeho výdělečná činnost.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3299/2011, ze dne 22. 1. 2013)

Jen po omezenou dobu

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. (Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.)