Hlavní navigace

Reforma zdravotnictví: platit, platit, platit!

23. 7. 2004
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

České zdravotnictví je v krizi. Na tom se shodnou všichni. Odcházející ministr zdravotnictví Kubinyi představil novou koncepci, jak zabránit krachu celého systému. Stát už na drahé léčení peníze nemá, takže si do svých kapes budou muset sáhnout všichni.

Sektor zdravotnictví se rok od roku více zadlužuje – ostatně jako většina oblastí státní sféry. Politici se už dávno jednomyslně shodli na nutnosti co nejrychlejší reformy. Ovšem – žádný ministr zdravotnictví nevydržel na svém místě zatím dost dlouho na to, aby hloubkovou reformu stihl předložit.

Křeslo ministra zdravotnictví je snad začarované. Bez ohledu na politickou situaci se zde ministři střídají nejrychleji ze všech rezortů. Ovšem pro objektivnost je nutné zdůraznit, že s obdobnými problémy se potýká většina evropských zemí.

Podoba reformy

Ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi včera představil novou dlouhodobou koncepci. Radost z toho, že to konečně někdo stihl, kazí vědomí, že současná vláda je na odchodu a Kubinyi zřejmě v novém kabinetu nezasedne. Celá reforma je však podle Kubinyiho připravena tak, aby ji mohla využít jakákoliv jiná vláda bez ohledu na politické smýšlení. A jak tedy navrhovaná reforma vypadá konkrétně?

Vše vychází z předpokladu, že současné zdroje jsou pro hrazení péče nedostatečné a bez hloubkové změny bude vzhledem ke stárnutí populace jen hůř. Je tedy nutné najít peníze jinde – především u pacientů. Celý navrhovaný systém má být nadále založen na principu solidarity – platit tedy budou nejen nemocní, ale i zdraví. Tak to funguje ve většině zemí světa.

Vyšší spoluúčast a poplatky

Vzhledem k tomu, že lékaře potřebuje během svého života 90 % lidí, budou se muset všichni připravit na vyšší výdaje. Ministr Kubinyi navrhuje, aby si pacienti museli připlácet například za ambulantní péči, lázně, pobyt a stravu v nemocnicích, dopravu a recepty.

Souhrnná roční platba by byla omezena určitou částkou – v kuloárech se zatím hovoří o hranici na úrovni 4 až 5 tisíc korun. Každý pacient by byl vybaven elektronickou čipovou kartou, na kterou by se veškeré poplatky zaznamenávaly. Kdyby pacient vyčerpal roční limit spoluúčasti, nic už by dál neplatil. Současně by se snížilo pojištění a poplatky by byly daňově odpočitatelné.

Fungovalo by to tedy jinak než například na Slovensku, kde jsou stanoveny pevné poplatky , ovšem bez maximálního limitu. Spoluúčast pacientů tedy není nijak kompenzována. Na druhou stranu u slovenského systému nebyla nutná vysoká počáteční investice – pokud by v Česku měl být každý pacient vybaven čipovou kartou, museli by mít všichni lékaři, lékárny a ostatní zdravotní zařízení k dispozici čtečky těchto karet. A to by bylo pořádně drahé.

Zavedení čipové karty souvisí s celým procesem modernizace informačního systému zdravotnictví, který Kubinyi zamýšlí. Karta by se využívala i jako přístupový klíč ke zdravotní dokumentaci či k přehledu čerpané péče, umožňovala by vypisování elektronických receptů a podobně. Spolu se zavedením Národního referenčního centra, kde by se soustředily veškeré informace od pojišťoven i zdravotnických zařízení, by to mělo vést k větší transparentnosti. Legislativně by se navíc měla zdravotnickým zařízením nařídit povinnost zveřejňovat ukazatele kvality jejich péče.

Místo státu rodiče

Nejdiskutovanějším bodem celé koncepce se zřejmě stane uvažované zrušení kategorie pojištěnců, za které platí pojistné stát – což jsou nezaopatřené děti do 18 nebo 26 let věku, matky pečující o dítě, nezaměstnaní a důchodci. Pokud by se tato změna provedla bez výraznějšího zásahu do systému, vedla by k zásadnímu zvýšení životních nákladů u mladých rodin a sociálně slabých.

Kubinyi navrhuje, aby za děti a ženy na rodičovské dovolené platil pojištění jejich živitel. Živitel by za osoby na něm ekonomicky závislé platil zvýšené pojistné, které by bylo kompenzováno zvýšením daňových úlev za vyživované osoby. Místo státu by tak finanční zátěž převzali rodiče.

skoleni_15_4

Důchodci a nezaměstnaní by si platili zdravotní pojištění sami . Kompenzovat by jim to mělo navýšení důchodu, respektive příspěvku v nezaměstnanosti v rozsahu dosavadního odvodu.

Oproti reformě, jakou před prázdninami představila ODS, je v Kubinyiho plánu stále silná myšlenka solidarity. U ODS také při hrazení standardní a mimostandardní péče splývají soukromé a veřejné prostředky, u koaliční koncepce zůstávají stále odděleny. Opozice pracuje s principem soukromých účtů, kdy si člověk z těchto prostředků hradí veškerou jinou péči než neočekávanou. Předkladatelé koncepce ODS zatím nevyjasnili, kdo bude hradit náklady, pokud pacient svůj osobní účet vyčerpá.

Souhlasíte s myšlenkou solidarity v systému zdravotnictví?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).