Recept na snížení nezaměstnanosti - méně státu!

Německá zkušenost s léčením trhu práce naznačuje, která opatření jsou v boji s nezaměstnaností nejúčinnější. Ve většině jde spíše o opatření, která dávají občanům větší prostor pro seberealizaci a svobodu, než o opatření, kterými se stát ujímá všech starostí svých občanů.

Ještě před nedávnou dobou německý spolkový kancléř Gerhard Schröder sebevědomě ohlašoval rychlý nárůst nových pracovních míst a radikální snížení nezaměstnanosti o polovinu. Dosáhnout toho se jeho vláda pokusila prostřednictvím několika zásadních reforem trhu práce. Jejich autorem je jeden z manažerů koncernu VW Petr Hartz, jehož jméno již není v současné době vzhledem k jeho korupčním skandálům ani tak spojováno s reformními zákony, Hartz I – IV, jako spíše s úplatky a nevěstinci. Je tedy pravděpodobné, že po zářijových předčasných volbách, bude nutné pro zákony hledat jiné označení.

Postupující odbourávání sociálního státu v Německu bude dosavadní vládní koalici sociálních demokratů SPD a zelených přinášet kyselé ovoce ještě několik měsíců. Počty nezaměstnaných se navíc budou po zářijovém příchodu absolventů na trh práce ještě zvyšovat, což rozhodně na voličských preferencích žádné politické straně nepřidá.

Co obsahují zákony Hartz I – IV a jaké přinesly ovoce?

Zákon Hartz I znamenal zavedení ohlašovací povinnosti ihned po obdržení výpovědi ze zaměstnání, přísnější pravidla pro přijímání úřady zprostředkované práce a zavedení tzv. personálních servisních agentur (PSA), které měly být srdcem celé reformy. Fungovat měly jako zprostředkovatelé mezi těmi, kteří práci hledají, a těmi, kteří práci nabízejí. V tomto případě však nešlo o klasické zprostředkování práce, ale o její zapůjčení příslušnému zaměstnavateli.

Prostřednictvím personálních servisních agentur mělo každoročně nalézt zaměstnání až 350 000 občanů. Ve skutečnosti však zaměstnaní prostřednictvím PSA nalezlo pouhých 32 627 lidí, a to od počátku roku 2003. Počátkem roku 2004 se největší servisní agentura Maatwerk dostala do platební neschopnosti. Stát přitom doposud zaplatil za PSA přes 400 milionů euro.

Hartz II přinesl zavedení tzv. Ich-AG a minijobů. Ich-AG, v doslovném překladu Já, a. s., umožnil nezaměstnaným začít podnikat. Stát jim přitom na první tři roky zaručil finanční podporu. Tímto způsobem mělo vzniknout 200 000 nových podnikatelů. V případě minijobů šlo o umožnění domácnostem drobně si přivydělat až 500 euro měsíčně, aniž by musely tyto příjmy zdaňovat.

Od ledna 2003 tak vniklo již 322 600 drobných podnikatelů, přičemž 82 300 z nich buď podnikání vzdalo, nebo přesáhlo obrat 25 000 euro, a ztratilo tak nárok na státní podporu. V případě minijobů lze konstatovat úspěšné naplnění původních scénářů, neboť doposud využilo tohoto opatření 6,5 milionů lidí, což znamenalo průměrný měsíční přivýdělek 400 milionů eur celkem. Práce na černo poklesla jen za rok přibližně o 15 miliard eur.

Ačkoliv zákon Hartz II rozčeřil kalné vody německého trhu práce, vyvolal diskusi o tom, zda se tomu tak nestalo na úkor ostatních zaměstnaných. Přesto ho ale můžeme považovat za velký úspěch. Jeho platnost však vyprší koncem roku 2005 a Spolková rada odmítla ji prodloužit. Ani opozice se k tomuto opatření paradoxně nestaví příliš přátelsky a v případě, že vyhraje podzimní volby, neplánuje, že by ho nadále zachovala.

Hartz III představoval reorganizaci úřadů práce, v jejichž případě došlo k posílení regionálních zastoupení a oslabení role norimberské centrály, která snížila počet svých zaměstnanců z 1 100 na 500.

Hartz IV je německými médii označován jako neoliberální rozbití sociálního státu. Jeho realizací došlo ke sjednocení podpory v nezaměstnanosti a sociální pomoci. Každý příjemce dávek sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti obdrží podle tohoto zákona prostředky ve výši, která je nezávislá na jeho předchozích příjmech a která se řídí novými pravidly (Arbeitslosengeld II). Stát přitom vyplácí měsíčně nezaměstnanému na západě 345 euro a na východě 331 euro. Náklady spojené s bydlením a topením pak stát hradí zvlášť. Dodatečné příspěvky od státu lze získat pouze tehdy, prokáže-li domácnost, že jí dosavadní dávky nedostačují. Odpůrci Hartz IV mu přidělili přezdívku „chudoba ze zákona“. Hypo-Vereinsbank předpověděla ztrátu kupní síly pro národní hospodářství na 3 miliardy euro, přesto zrušení štědrých podpor v nezaměstnanosti výrazně pohnulo trhem práce. Jeho vývoj ilustruje následující graf.

Hartz

Pramen: Tagesspiegel

Z uvedených hodnot je patrné, že opatření Hartz I, II a IV bezprostředně ovlivnily trh práce, avšak další výsledky lze očekávat jedině v delším období.

Němci opouštějí své tradice

Německo se v současné době těžce vyrovnává se skutečností, že světová ekonomika prochází stejně jako tomu bylo před sto lety procesem globalizace. Na rozdíl od současnosti, Německo v minulém století dokázalo z tohoto procesu těžit. Již tak trpící německé hospodářství se navíc musí vyrovnat se skutečností, že německý hospodářský model již není konkurenceschopný a čím dál větší roli bude sehrávat model anglosaský. Jinými slovy, mzdy budou určovány v rámci konkurenčního světového prostředí, pracovní místa se již dnes snadno přesouvají z kontinentu na kontinent, produkce se prioritně zaměřuje na co nejnižší cenu při co nejvyšší kvalitě a národní patriotismus již nemá ve světě obchodu své místo.

Na druhou stranu anglosaský model nikdy nebyl, jako tomu bylo v případě modelu německého, zaměřen na harmonické vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. To dávalo velkou výhodu nižších nákladů anglosaskému modelu, avšak německá ekonomika těží dlouhodobě z toho, že je její trh práce nejstabilnější v Evropě.

Hartz 2

Anketa

Měl by se zeštíhlit stát i u nás?