James práci v bankovnictví nenáviděl. Vůbec ho to nezajímalo, a tudíž i tomu odpovídaly jeho výsledky. Ale protože naše banka dělala dobré „kšefty“ s bankou jeho otce, byl pravidelně povyšován.
Takže bych článek shrnul - stačí se narodit vlivným rodičům a máte vystaráno. Pokud ne, můžete být sebelepší, ale stejně vás děti vlivných rodičů předběhnou.
Platí to až na řídké výjimky vždy. Neznamená to však, že jako dítě nevlivných rodičů se nemůžete mít taky dobře. Pouze, narozdíl od mazánků, budete muset být setsakramentsky dobrý a ohánět se.
A co se na to podívat právě třeba z pohledu onoho ve článku zmiňovaného prominentního dítěte? Taky musel prokázat hodně silnou vůli, když se vzepřel "tradici" a z tohohle kolotoče dokázal vypadnout.
No a když už o tom mluvíme, myslím, že psychicky ještě náročnější je pro takové prominentní dítko prokázat, že si svůj "chleba" opravdu zaslouží, protože je prostě dobrej a nejen proto, že je synem svého otce. Vždycky se totiž najdou závistiví pitomci, co přehlídnou jeho skutečné schopnosti a svoji neschopnost se mu vyrovnat třeba co do postavení ve firmě budou svádět jen na jeho domnělou protekci. Holt každý má svůj úděl a největší umění je správně a se ctí se s ním popasovat, aby se člověk nemusel stydět především sám před sebou a před svými vlastními dětmi.
To je samozřejmě pravda, prominentní děti mívají navíc často komplex z toho, že nedokáží být tak úspěšní jako jejich rodiče. Nic to nemění na tom, že řada lidí v bance musela těžce nést, že jejich schopnosti a znalosti jsou nic, protože na řadě je prominentní Jack, kterého sice nějaká banka nezajímá, ale má vlivného tatínka a tudíž to místo dostane samozřejmě on.
Podle mě je to hodně o vzdělání v mládí, člověk je schopný se učit tak do 19 let, a když váš učí lidé s tímto postojem:"nesehnal jsem práci v oboru, kde je nedostatek, tak jsem šel učit", tak se toho moc nenaučíte.
Mě osobně na nohy postavilo to, že jsem si za vydělané prachy v mládí nekoupil auto, ale vrazil je do soukromých škol, jedna z nejlepších investic v životě, která se mi doslova zlatě vrátila.
A děti bohatých to mají v tomhle snadné, dostanou nejlepší vzdělání a kontakty z budoucími vlivnými lidmy hned na začátku.
No nevim, u soukromych skol je nutny velmi peclivy vyber, obecne az na vyjimky nepatri k tem nejlepsim ani stredni ani vysoke. Kde jste vzal, ze se clovek muze ucit jen do 19?
Bohužel s těmi soukromými školami to platí hlavně u nás, kde jejich kvality mnohdy skutečně neodpovídají úrovni státních škol, a jde jim především o peníze. Mám s tím své zkušenosti.
Ale v Anglii a Americe jsou soukromé školy nejprestižnější a není vůbec snadné se tam dostat, i když jsou v rodině peníze.
Já bych o prestiži anglického a amerického školství pomlčel, především u nás jsou školy těžší než v nějaké anglii, kde vysokou vyjde každý a ještě je v 21 inženýr.
No rady od bolševického promineta jsou opravdu k smíchu, zaplat pánbůh, že na volnem trhu se vše ukážou opravdové shopnosti, což v případě autora se jasně ukázalo, když deset let nemůže sehnat práci a v posledním práci ho vyrazili na hodinu, zlý jazykové tvrdí, že prý trochu bumbá, ale to je určitě sprostá pomluva .....
tak ono se to panu Horackovi ten Institut zakladu vzdelanost pri UK (pan H. nestudoval filozifickou fakultu, jak je obcas velmi mylne uvadeno) studovalo celkem lehce, kdyz jej i soucasne sponzoroval, ze...
Jste si tím jistý? Z čeho vychází vaše informace, vždy jsem se setkala jen, že studuje Filozofickou fakulta UK, co je to za institut, co tedy studoval?
jsem si tim zcela jisty, protoze jsem byl jeho spoluzakem. jak jsem uvedl, jednalo se o Institut zakladu vzdelanosti pri UK, s filozofickou fakultou to melo spolecneho akorat to, ze cast studentu k ni byla "administrativne" prirazena (a cast studentu zase k pedagogicke fakulte). obtiznost studia na IZV byla nepomerne nizsi nez na oborech "skutecne" FF.
Já tam tedy žádnou averzi nevidím, pouze pán podotkl (a vypadá to, že ví, o čem mluví), že Horáček nestuduje FF a navíc ten obor, co studuje, sám sponzoruje. To se podotknout nesmí?
Je to štěší, ale zároveň i neštěstí, když máte úspěšné rodiče, a snažíte se jít v jejich stopách.
Jednak jste s nimi neustále srovnáváni, za druhé máte ("zdědíte") i jejich nepřátele. Většinou ne jejich přátele, ti jsou svázáni jen s nimi, nikoliv s vámi.
Táké, co ještě chcete dokázat, když váš otec nebo matka, již skoro všechno dokázali, kde budete hledat motivaci? Je možno uvést spousty příkladů jak z minulosti, tak současnosti.
Nikdy bych nechtěl jít ve stopách svého úspěšného otce (matky) a také bych nikdy nepracoval v rodinné firmě.