Názory k článku
Rady (ex)bankéře: Jak financovat vysokou školu

Ale ne vždy to platí....

A co se na to podívat právě třeba z pohledu onoho ve článku zmiňovaného prominentního dítěte? Taky musel prokázat hodně silnou vůli, když se vzepřel "tradici" a z tohohle kolotoče dokázal vypadnout.
No a když už o tom mluvíme, myslím, že psychicky ještě náročnější je pro takové prominentní dítko prokázat, že si svůj "chleba" opravdu zaslouží, protože je prostě dobrej a nejen proto, že je synem svého otce. Vždycky se totiž najdou závistiví pitomci, co přehlídnou jeho skutečné schopnosti a svoji neschopnost se mu vyrovnat třeba co do postavení ve firmě budou svádět jen na jeho domnělou protekci. Holt každý má svůj úděl a největší umění je správně a se ctí se s ním popasovat, aby se člověk nemusel stydět především sám před sebou a před svými vlastními dětmi.

Ale Jack byl taky frajer, protože dokázal odejít za tím, k čemu vztah on sám.

Mnoho dětí si myslí, že rodiče jsou ty největší autority. Ale není to tak.

Mnohdy se stane, že je dávno přerestou třeba již v 10 letech, a to určitým talentem, které rodiče nikdy nemohli mít.

Nejtěžší je říct, tak mi do toho nekecej, když o tom už nic nevíš....

Podle mě je to hodně o vzdělání v mládí, člověk je schopný se učit tak do 19 let, a když váš učí lidé s tímto postojem:"nesehnal jsem práci v oboru, kde je nedostatek, tak jsem šel učit", tak se toho moc nenaučíte.

Mě osobně na nohy postavilo to, že jsem si za vydělané prachy v mládí nekoupil auto, ale vrazil je do soukromých škol, jedna z nejlepších investic v životě, která se mi doslova zlatě vrátila.

A děti bohatých to mají v tomhle snadné, dostanou nejlepší vzdělání a kontakty z budoucími vlivnými lidmy hned na začátku.

No nevim, u soukromych skol je nutny velmi peclivy vyber, obecne az na vyjimky nepatri k tem nejlepsim ani stredni ani vysoke. Kde jste vzal, ze se clovek muze ucit jen do 19?

Bohužel s těmi soukromými školami to platí hlavně u nás, kde jejich kvality mnohdy skutečně neodpovídají úrovni státních škol, a jde jim především o peníze. Mám s tím své zkušenosti.

Ale v Anglii a Americe jsou soukromé školy nejprestižnější a není vůbec snadné se tam dostat, i když jsou v rodině peníze.

Já bych o prestiži anglického a amerického školství pomlčel, především u nás jsou školy těžší než v nějaké anglii, kde vysokou vyjde každý a ještě je v 21 inženýr.

Pozro, prestiž školy není totéž jako její náročnost...

No rady od bolševického promineta jsou opravdu k smíchu, zaplat pánbůh, že na volnem trhu se vše ukážou opravdové shopnosti, což v případě autora se jasně ukázalo, když deset let nemůže sehnat práci a v posledním práci ho vyrazili na hodinu, zlý jazykové tvrdí, že prý trochu bumbá, ale to je určitě sprostá pomluva .....

Děkuji autorovi za tento citát.

M. Horáčka si nesmírně vážím, a toto jsem ani nevěděla. Je to prostě frajer!

tak ono se to panu Horackovi ten Institut zakladu vzdelanost pri UK (pan H. nestudoval filozifickou fakultu, jak je obcas velmi mylne uvadeno) studovalo celkem lehce, kdyz jej i soucasne sponzoroval, ze...

Jste si tím jistý? Z čeho vychází vaše informace, vždy jsem se setkala jen, že studuje Filozofickou fakulta UK, co je to za institut, co tedy studoval?

jsem si tim zcela jisty, protoze jsem byl jeho spoluzakem. jak jsem uvedl, jednalo se o Institut zakladu vzdelanosti pri UK, s filozofickou fakultou to melo spolecneho akorat to, ze cast studentu k ni byla "administrativne" prirazena (a cast studentu zase k pedagogicke fakulte). obtiznost studia na IZV byla nepomerne nizsi nez na oborech "skutecne" FF.

Z vaší reakce to nevypadá, že by to zrovna byl váš oblíbenec, se kterým jste si "sedli".....

mel jsem k nemu "neutralni vztah," zhruba takovy, jaky prevlada mezi vetsinou studentu vysokych skol, pokud spolu nebydli na koleji

co to má společného?

Je to štěší, ale zároveň i neštěstí, když máte úspěšné rodiče, a snažíte se jít v jejich stopách.

Jednak jste s nimi neustále srovnáváni, za druhé máte ("zdědíte") i jejich nepřátele. Většinou ne jejich přátele, ti jsou svázáni jen s nimi, nikoliv s vámi.

Táké, co ještě chcete dokázat, když váš otec nebo matka, již skoro všechno dokázali, kde budete hledat motivaci? Je možno uvést spousty příkladů jak z minulosti, tak současnosti.

Nikdy bych nechtěl jít ve stopách svého úspěšného otce (matky) a také bych nikdy nepracoval v rodinné firmě.

souhlasím, není to někdy jednoduché, vím, že nedotáhnu tátu, a už vůbec ne dědu