Až bude klient moct o smlouvě jednat a nebude mu jenom předkládána jediná varianta, kterou buď podepíše nebo má smůlu, pak teprve půjde o zásady smluvního principu. Do té doby je to jen zneužívání postavení silnějšího a smlouva není žádnou smlouvou - nic se nesmlouvá.
Nebo přinejmenším musí na trhu existovat dostatečná variabilita, aby si klient mohl vybrat. Pakliže všechny banky vydírají klienty tím, že mu vnutí a dají k zaplacení něco, co klient (a ani banka) vůbec nepotřebuje, opět nejde o žádný smluvní princip, ale obyčejné zneužití postavení.
Když se všechny autoservisy rozhodnou, že pro výměnu gum na kolech je nezbytné koupit (a nenainstalovat) nový chladič motoru, který dají následně zákazníkovi proplatit, je to také v pořádku? Dle tvojí logiky ano. Zákazník na to přece nemusel přistoupit, že?
Asi jste si nebral hypotéku před 10 lety a nemusel řešit bydlení - je to přesně tak, jak zmiňují "ostatní". Stejný poplatek 150,- za správu měli všechny banky - jako kartel. A některé (např. GE) ho ještě v průběhu smluvního vztahu zvýšily na 200,-. A pak si odstupte od smlouvy! Sám jsem už 2x refinancoval, abych se těm obludám alespoň trochu postavil. To je ale asi tak všechno, co proti tomu šlo dělat.
A teď se konečně víc zatlačilo a těžit z toho budou křiklouni jako vy, protože když si vezmou hypošku teď, tak žádný nesmyslný poplatky nemají. Teď už se dá opravdu vybírat.
Když kupuju benzín, dostanu benzín. Když je to poplatek za správu uvěru - co to je? Platíte za schválení úvěru, platíte ve splátkách úrok, platíte poplatky za kdejaký výpis, donutí vás otevřít i placený běžný účet - běžná praxe před několika lety.
A jak řešit finance bez hypotéky? Já se nebráním platit poplatky, ale v rámci toho, co je opravdu ospravedlnitelné a za co dostanu hodnotu. Že berou poplatky za výpisy, to akceptuji, tam za to něco dostanu a obvykle mám navíc variantu vybrat si bezplatný výpis elektronicky.
Odměnou banky za půjčku by měl být úrok a ne poplatek, který si navíc sami zvednou, kdy chtějí a vy nemáte v tu chvíli šanci se bránit, protože není konec fixace.
Argument, že jsem si nemusel hypotéku brát, není argument. Prostě bydlet člověk potřebuje a cpát to do nájmu, není řešení.
Co by to bylo, je to platba za vedení dalšího účtu který nepotřebujete a k ničemu vám není, jehož jedinou funkcí je probublávat peníze mezi vaším účtem a účtem banky, oproti jiným účtům se k ničemu jinému použít nedá a oproti jiným účtů, na které je nabaleno mnoho funkcí, je minimálně řádově dražší.
Plácáte nesmysly. Fixní platba u elektřiny má své opodstatnění a je kalkulovatelná. Jednak vyjadřuje náklady na rezervaci výkonu (i když nic neodebíráte, tak se s vámi počitá) a taky pokryje náklady za fakturace a podobné věci. Nic jiného paušálně neplatíte a ty částky jsou v desetikorunách. Nejde je dát do ceny kWh, protože když nic neodeberete, tak náklady neuhradíte Jak zaznělo výše, bance platíte za každý úkon další prachy a tak fiktivní poplatek za vedení účtu je (byl) prostě kartel. A pokud soud (německý, na základě Evropského práva) prohlásí, že to bylo nelegální, tak proč se nepřihlásit. Osobně by mne zajímalo, jak bydlí ti, co tvrdí, že hypotéka je osobní volba, ke které je nikdo nenutí. Každý nemá rodiče, co mu všechno pořídí, případně se s rodinou nechce stěhovat jak komediant po podřadných, nebo předražených podnájmech. Nejvíc kritizujou ti z mama hotelu.
No, tak to jste asi mockrát neviděl účet za elektřinu, že? Nu, pokud nějaký máte, tak si ho zkuste prostudovat. Možná vás překvapí, kolik že tam je položek, na které budete koukat jako blázen. A pozor, co obchodník, to alespoň malý rozdíl! Takže váš příklad je zcela mimo mísu a jasně naznačuje vaši neznalost věci.
„Až bude klient moct o smlouvě jednat a nebude mu jenom předkládána jediná varianta, kterou buď podepíše nebo má smůlu, pak teprve půjde o zásady smluvního principu. Do té doby je to jen zneužívání postavení silnějšího a smlouva není žádnou smlouvou - nic se nesmlouvá.“
To je podle mne pitomost. Smlouvy uzavírané způsobem „ber, nebo nech ležet“ se uzavírají běžně a já se s tím setkávám denně. Já, když něco nabízím, tak podmínky mohu upravit podle přání zákazníka, ale nemusím, proč bych musel, to je přece moje věc. A takto bych mohl zpochybnit i úroky, nebo cenu čehokoli. A jak by jste si u poplatků představoval varianty? Totéž u ceny, to by prodávající musel nabídnout cenu v několika variantách?
Ne, ale očekává se konkurence, tudíž pokud si nevyberete u jednoho, můžete si vybrat u jiného. To v případě bank neplatilo. Díky jejich kartelu jste neměl na výběr. A argumenty, že vás nikdo nenutí si brát hypotéku, jak padly výše... Neuvěřitelná krátkozrakost (resp. přímo zmíněná nesvéprávnost) promluvila. To je tak stupidní argument, že to snad ani nemá cenu komentovat.
Vzít si hypotéku a platit 150 Kč měsíčně za produkt, který k ničemu nepotřebujete, nebo vzít si hypotéku a platit 150 Kč měsíčně za produkt, který k ničemu nepotřebujete. Bomba výběr.
Moje analogie s výměnou pneumatik na voze a chladičem je přesně toto. Chcete vyměnit pneumatiky? Autoservis si k tomu musí nutně koupit nový chladič, který sice nedostanete (a nemusí být ani na váš vůz), ale autoservis jej nutně potřebuje, tudíž vám to naúčtuje. Nesouhlasíte? Vaše smůla, nemusíte přece jezdit autem...
Logika jak prase, vážně. Jediné, co tomu brání, je množství autoservisů a jakž takž fungující konkurence, to je vše. To v případě bank neexistovalo, dokud se to nezačalo řešit.
A argument, že si to banky vyberou jinde... Je to možné, ale neměl bych iluze, že banky nevybírají maximální možné poplatky a nedávají maximální možné sazby, které si mohou dovolit. Zvýšení např. úrokových sazeb vlivem zrušení poplatků pak může nastat opět jenom v důsledku kartelu - ať již explicitního nebo tichého. Při miliardových ziscích bank není možné, aby nemohly konkurovat nižšími cenami.
Já auto nemám, protože si myslím, že ho nepotřebuji (občas použiji taxi nebo si auto půjčím), připouštím, že jsou lidé, kteří se bez auta neobejdou. Bylo by správné, kdybych si auto chtěl koupit jen tak pro potěšení, abych byl při úvěru znevýhodněn (např. poplatkem) oproti těm co auto opravdu a nutně potřebují? Prostě argumentovat potřebností, nebo nepotřebností je hloupost.
Samozřejmě, že zrušení poplatku za vedení hypotečního účtu nebude znamenat, že by někdo ušetřil - banka si to prostě vezme jinde. Nicméně pokud tyto soudní tahanice budou mít za následek to, že banky začnou nabízet hypotéku za určité procenta a nebude si tato procenta nastavovat souvisejícími poplatky za služby, které jsou buď nesmyslné, nebo je klient nepotřebuje, pak se jedná o veskrze pozitivní proces.
Prostě chceš půjčit - ano, půjčíme ti, za XY procent...
A ne, že - ... no a k tomu si musíte zařídit to a to a ještě to a to a když budete mít to a to, tak je to strašně výhodné - to je podle mého jen zmatení klienta, aby si (ve většině) případů nebyl schopen spočítat za kolik procent si půjčuje - a tím pádem podle mého jen jakási forma podvodu.
Hypotéku mám, soudit se nebudu, protože jsem i tyto platby v danou dobu uvážil a přesto jsem si půjčil. Nicméně aktivitu proti takovýmto praktikám bank schvaluji, protože jak jsem uvedl, banky se snaží využít neznalost klientů a uvádět je v omyl - což je podvod.
Mluvím obecně - v době, kdy tento poplatek chtěly všechny banky by jeho přepočet do procentuelní úrokové sazby stejně neměl žádný efekt pro porovnání s jinými nabídkami.
Nicméně kolik klientů je schopno si připočíst náklady vzniklé povinným vedením běžného účtu s povinným obratem, který klientovi banka vnutí tak, aby byl schopen nabídku porovnat s jinými. Proč si banky vnucují do smluv povinnost mít RŽP u svého nebo spřáteleného ústavu, když už ve smlouvě mají zástavní právo k nemovitosti apod.
Systém nabalování pro klienta nepotřebných nebo nesmyslných služeb na základní službu (v tomto případě na hypotéku) má za účel pouze zdražit základní službu a to nejlíp takovým způsobem, aby si to klient neuvědomil či neuměl spočítat.
Já bych chtěl slyšet např: Chcete půjčit 1 000 000 Kč, dohromady se vším všudy nám za dvacet let zaplatíte 1 750 000 Kč a ani o korunu víc (a to včetně všech nabalených povinných služeb).
Jenže, kdyby něco takového říkali klientům hned na začátku, tak by si dle mého odhadu hypotéku vzala tak třetina lidí a zbytek by je proklel s tím, jací to jsou zloději... proto je třeba zabalit takto obrovské částky do většině lidí nic neříkajících procent, vedlejších poplatků a pod.
Proto jsem mluvil o uvedení v omyl (dle mého minimálně hraničící s podvodem). Řekl bych, že naprostá většina klientů při podpisu smlouvy netuší, kolik vlastně bance za úvěr zaplatí a to ani řádově...
Docela by mne zajímalo, zda jsme v Evropě opět občany II. kategorie. Německý soud rozhodne, že na základě Evropského práva jsou tyto poplatky protiústavní, Český soud je shledává v pořádku. Nechápu.
Do jisté míry bych souhlasil s tím, že o nich klienti ví, tak proč si stěžovat. Ale platí to, co už je výše napsáno. Pokud to účtují všechny banky, tak nepodepsat není řešení. Je to podobné jako lichva. Vy nutně potřebujete peníze (na auto, byt, ....) a banky tuto Vaši nutnou potřebu zneužívají. Sám jsem Tím prošel, když jsem chtěl hypotéku. Nebyla žádná banka, která ji před lety dala bez poplatku za vedení 150,- Kč měsíčně. Když jsem se ptal, co za to dostanu a proč k tomu mám i běžný účet, tak jsem obdržel nesmysl jako že mají náklady na správu klientů. Ale to snad má každá banka a rozhodně nevidím rozdíl takový, že když některá banka zvládá vést účet zadarma, tak jiná musí chtít 150,- Kč za nic. Protože všechny úkony znovu zaplatíte (výpisy, poplateček za došlou platbu, splátka jistiny, splátka úmoru, potvrzení o úrocí, výmaz zástavy,....)
A jak vis, ze ty německé případy byly stejné a neslo v nich o úplně něco jineho? Nemluve o tom, ze nikdo se radeji nepochlubil rozdilem nemecke a ceske leguslativy. proc asi?
Spis to vypada, ze někdo (bsp) ty německé případy schválně vytrhl z kontextu a prezentoval zde, aby si zajistil příliv klientu a potenciální bezpracný zisk .
Nesmíte věřit všemu, vo Vám Palko a spol předložili - byla to snůška polopravd a lží. Přečtěte si ten německý rozsudek, je volně na internetu. Má necelých 40 stran a evropské právo v něm není ani jednou zmíněno. Německý rozsudek nerozhodoval na základě evropského práva, ale na základě německého práva, kde je holt ochrana spotřebitele silnější.
Naopak Evropský soudní dvůr jasně řekl (ve sporu rumunských bank), že ten poplatek je v pořádku.
To je ovšem ale bohužel princip dnešního podnikání, a to, že v Německu vůbec tento případ poplatků vznikl, je důkazem toho, že to platí v Německu jakbysmet. Princip "z obchodu musí vyjít obě strany obohaceny" je už dávno passé. Definice dnešního tržního principu je ta, že "každý bude mít přesně to, co si na kom utrhne" (Peterka a spol., Drby).
Tak ja nevim, ale doted jsem mel za to, ze si svepravny clovek vezme uver proto, ze vec, kterou za nej ziska ma pro nej vyssi hodnotu, nez je soucet plateb, ktere za ne zaplati bance. Stejne tak na strane banky. Ergo pokud neni jedna strana dusevne slaba, mely by na konci byt obe strany obohaceny. Pokud si vezmu uver a nakonec se citim ozebracen, mel bych se zamyslet, jestliu je se mnou vsechno v poradku.
Dostal jsem za ne* tu hypoteku/uver a tedy novy byt/auto/... Proste pri zvazovani ceny uveru jsem nebral v uvahu jenom urok, ale i poplatky. Ten poplatek je jednim z parametru te hypoteky/uveru. Kdybych tam nemel poplatek, tak by byly pravdepodobne jine i ty ostatni parametry (vyssi urok apod.).
Bezpoplatkova varianta tady je uz pomerne dlouhou dobu, kupodivu si ji vetsina lidi nebrala, protoze mela (logicky) o neco vetsi urok a lidi z nejakeho duvodu dospeli k nazoru, ze ta s poplatkem je vyhodnejsi. A najednou by chteli rusit to, co si svobodne vybrali a dohodli.
* Ja teda ne, hypoteku/uver jsem si - zatim - nebral.
Aha, hypotéku/úvěr sis zatím nebral ale poplatky si bral v úvahu :) No to je vtip večera. Tak až si jednou vezmeš, třeba pochopíš.
Dostupná a rozumná bezpoplatková varianta hypoték je tu tak poslední dva roky, bezpochyby i díky tomuto tlaku. To zas není tak dlouhá doba. Starší bezpoplatkové varianty s úrokem o dvě procenta vyšším nez s poplatky, to byl leda tak špatný vtip.
Napsal jsem to z pohledu klienta, ktery si uver vzal. Mohl jsem to preformulovat ve stylu "kdyz si budu brat,... tak budu zvazovat", ale prislo mi to zbytecne. Klidne si to prevedte treba do 3. osoby.
Aha, takze moznost byla, ale s poplatkem byla pro klienta vyhodnejsi a proto si ji vybral. A ted se mu to najednou nelibi, tak krici.
Mimochodem, ja mam pocit, ze ty rozdily byly mensi nez 2 procenta, spis tak 0,5, ale lidi sli proste po nejnizsim uroku a poplatky jim z nejakeho duvodu nevadili. A najednou otoci o 180 stupnu a strasne jim to vadi.
Ale to není o tom, že klientům, ty poplatky nevadily. Vadily jim vždy, ale neměli na výběr (pokud chtěli bydlet). Před 8 lety rozdíl 0,5 mezi poplatkovou a bezpoplatkovou hypotéku byl běžný (u ústavů, co to nabízely) a jenom člověk, kterému nezáleží na penězích tohle využil (jen ten, co chtěl vše odečítat z daní a bylo mu jedno, o kolik je to dražší). Na milionové hypotéce to máte co desetina procenta, to 1000,- Kč ročně navíc. Pokud dnes donutíte banky zrušit poplatky a zakalkulovat vše do úrokové sazby, tak klient vyhraje. Pokud mají náklady, ať si je naúčtují, ale úroková sazba se stane zároveň RPSN a jednoduše si klient porovná různé nabídky. To vznese tlak na pokles sazeb a účtování opravdu jen skutečných nákladů. Navíc si klient sazbu fixuje, takže nehrozí, že se jednoho dne ředitel banky probudí a zvýší si poplatky jak chce. Proti tomu dnes nemáte obranu.
Tak to vidíte. Prostě ta s poplatkem byla výhodnější než bez. Klienti si to vybrali. Uznávám jednu věc - zvýšení poplatků jen tak v průběhu smluvního vztahu, kdy klient prakticky nemá šanci s tím nic dělat, protože v případě vyjádření nesouhlasu by mohlo dojít k zesplatnění hypo, je na hraně, až za hranou. V tomto případě bych boj proti poplatkům a za jeho navrácení chápal a rozuměl mu. To však určitě není případ drtivé většiny lidí, co s tím k tomu soudu šli. Ti si dobrovolně vybrali poplatkovou verzi, i když měli k dispozici bezpoplatkovou a někdy třeba i úvěr ze SS.
A nakonec tu je vždyzky ještě nájem...
Ne, člověk si bere úvěr proto, aby si mohl koupit něco, na co normálně nedosáhne (nebo dosáhne až za nepřiměřeně dlouhou dobu). To nemá nic společného s tím, jakou hodnotu to pro něj má. Hodnotu to pro něj má přesně takovou, jakou by za to zaplatil normálně (a dost možná ani to ne), ale aby to vůbec mohl mít, musí to těžce přeplatit v řádech desítek procent.
Akorát holt například bydlet se prostě musí a situace je taková, že normální člověk na vlastní bydlení prostě svépomocí nedosáhne. Abyste si tady postavili dům, musíte mít významně nadstandardní příjem a ještě se zadlužit i na desítky let, pokud nechcete například založit rodinu ve svých 40 nebo 50 letech. A nájemné je dneska tak vysoké, že bydlení v něm nemá žádný smysl, pokud nemáte ještě staré regulované ceny. Takže návrh je co? Nebydlet? Nebo bydlet v cizím, kde nemá smysl nic rekonstruovat, nic není vaše, nikdo nic neopraví (zdravím RPG) a ve výsledku své peníze jenom dáte někomu cizímu a sám nemáte nic?
Skvělý plán. Patřím mezi šťastné, kteří si pravděpodobně zvládnou našetřit na své vlastní bydlení svépomocí a nebudou k tomu potřebovat si půjčit. Ale kolik lidí tak šťastných je? Většina ostatních, co vůbec bude dost šťastná, aby usoudila, že zvládnou utáhnout hypotéku, se musí smířit s tím, že je bude někdo odrbávat na nesmyslných poplatcích, které nemají žádné opodstatnění. Je-li to v pořádku, pak lidstvo nechť opravdu konečně vychcípá, protože z tohoto principu se každému myslícímu tvoru musí dělat blbě.
Už se nedivím, že máš takovou pifku na banky, když jsi ochotný přeplatit půjčku "o desítky procent". Kterej lichvář na tobě takto rejžuje? Jinak porovnání nájemné versus byt na hypotéku je standardní výpočet finanční matematiky (to je ten obor, o kterém nemáš páru). Jinak sladké tajemství: od deregulace nájmů to vychází +- stejně, protože trh to vyrovnává.
A to tvoje sladké tajemství jenom opět dokazuje, že nemáš ani páru, jak to chodí - stále ještě existují byty, které mají nájemné s pozůstatkem regulace, byť se to postupně vyrovnává. Ale to ty vědět nemůžeš, to bys musel mít aspoň trochu tušení, o čem tlacháš, a nebýt jenom rádobyteoretik, navíc neschopný použít učivo základní školy v praxi.
Celá ta kauza měla nesporně jeden pozitivní efekt - o poplatku (poplatcích) se začalo mluvit a banky se rozhodly, že to je pro ně zajímavá možnost, jak se odlišit od konkurence. Takže ty poplatky přestávají účtovat i bez rozhodnutí soudu. V tomto ohledu konkurence zafungovala ukázkově!
O setinku, dvě? Zkusil bych nejdřív tohle...: http://www.fio.cz/o-nas/kalkulacky/hypoteka/vysledek
Z mého pohledu je jasné, že si to banky dají do úrokové sazby a jak se říká: "vlk se nažral a koza zůstala celá" :-)
Ale já tam vidím alespoň jedno malé přilepšení. Teď si "tento skrytý" poplatek můžu dát jako daňově uznatelnou položku do svého daňového přiznání, protože je to v úrocích, které jsem bance zaplatil.
A díky tomu jsou úvěry porovnatelné. Je určitě jednodušší porovnávat úvěry, kde jedinou cenou je úrok, než úvěry, kde ty náklady činí úrok a houští poplatků, o kterých se člověk někdy dozví až z výpisu. Takže ač si to banky vyberou jinde, je to pro člověka výhoda, protože si snáze vybere (pro něj) lepší produkt.
A to je prave to smutne. Nicmene to ale i tak zjednodusuje moznost porovnat si nabidky hypotek na zaklade celkovych nakladu a nakladu uhrnem. Pokud si objednate jakoukoliv sluzbu, aniz dopredu pocitate se vsemi naklady, ktere se k ni vztahuji, nebo jsou tyto naklady skryty, je to prinejmensim velmi nezodpovedne. Osobne mam takouvou zkusenost, ze banky a vubec i jini obchodnici se brani sestaveni detailniho modelu, ale to neni duvod to vzdavat a nesnazit se s tim svi*stvem bojovat.
Graham Bell při budování telefonní sítě zavedl, že určitou částku platí každý účastník, bez ohledu na to, zda v daném období telefonoval. Jsem přesvědčen, že ale nebyl první, kdo zavedl platbu za nic. A stačí se rozhlédnout kolem a platíme tolik plateb za nic (nebo téměř nic) – já jsem v pondělí zaplatil 40 Kč za nastoupení do taxíku. Takže vraťme se k prvnímu příspěvku, který je nadepsán: Pacta sunt servanda tedy smlouvy se musí plnit, dalo by se říci i držet slovo. Paní se zavázala, že za poskytnutý úvěr (který samozřejmě vrátí) zaplatí úroky a poplatek, tak o co jde?
Jde o to, že ten poplatek mohl být nezákonný, a pokud vím, i u nás některé soudy rozhodly, že nezákonný je. Pokud to rozhodnutí vyšší soudy změnily, pak jediným možným závěrem je, že legálnost toho poplatku je přinejmenším sporná, tudíž na hraně zákona. Jeslti s tím nevidíte problém, je mi vás líto, nicméně v případě prokázání protizákonných (a tedy neplatných) smluv, které banky předkládají a které klient NEMŮŽE změnit, by měla být bance uložena mnohamiliardová pokuta, klidně jeden roční zisk. Hned by si banky rozmýšlely podnikat na hraně zákona (a nepochybně by se našel nejeden další případ, kdy i za ní).
Pro rýpaly: ano, existují ztrátové banky, takové by mohly mít vyměřenu pokutu podle nějakého standardu, případně být zrušeny úplně. Holt se mnou se nikdo nemaže, když zloději, který se mi snaží vykrást auto, uvalím pěstí, půjdu ještě sedět. Nevidím důvod, proč by na organizace s miliardovými zisky měl někdo brát ohled a nastavovat jim měkké podmínky. Porušíš zákon? Tvrdě zaplať, příště si rozmyslíš, jestli budeš dávat nevýhodné smlouvy na hraně zákona.
Předpokládám, že kdyby několik stovek lidí podalo žalobu na vrácení tzv. nástupní taxy u taxislužby, tak by se našlo několik soudů, které by jim dalo zapravdu. Co s tím? Já jsem předem věděl, že se cena za odvoz taxíkem skládá s fixní částky (otevřel jsem dveře, posadil se a naskočilo mi 40,-Kč) a částky podle ujetých kilometrů, tak jsem do toho šel i když si o té nástupní taxe mohu myslet své a podle některých soudů může být i nezákonná. Za socialismu existoval FCÚ (Federální cenový úřad), který dbal, aby ceny zboží a služeb byly stejné od Aše po Vyšné Nemecké (mimochodem poplatek za vedení účtu už tenkrát existoval) dnes máme něco, čemu se říká smluvní volnost a proč by si dva nemohli dohodnout, že za poskytnutý úvěr zaplatím navíc úroky a měsíční poplatek?
Však příměr máte dobrý, kdo tvrdí, že nástupní taxa u taxikáře je v pořádku? Pokud by lidi podali na taxikáře žalobu a pár soudů jim dalo za pravdu, úplně stejně by ten taxikář balancoval na hraně zákona a měl by za to být potrestán. Nástupní taxa je zrovna taková kravina jako poplatek za vedený zbytečného účtu - za ty peníze člověk nic nedostane. Ale to, že jsou taxikáři podvodníci, je o nich známo stejně dobře jako o bankách. Akorát taxikáři podvod prokážete snadněji.
Napadá mě ještě další analogie, kterou jsem slyšel od spolucestujících ve vlaku: převod tarifu u operátora. Prý byl zadán příkaz k převodu, tarif byl převeden a následná faktura přišla o podstatně vyšší částku (myslím, že zmínili tisícikoruny) větší, než odpovídalo novému tarifu. Proč? Protože se operátor rozhodl, že místo převodu tarifu na jiný tarif převede tarif na nějaký VELICE draze zpoplatněný prostřední tarif a pak až z něj na tarif konečný.
Také v pořádku?
Ale já jsem o té nástupní taxe věděl předem, souhlasil jsem s ní a dobrovolně ji zaplatil. Vymáhat ji později mně připadá jako podraz. Takže já pro někoho něco udělám, on mi zaplatí dohodnutou cenu (třeba je tam připočtena určitá částka za nic, ale on o tom ví) a za několik let přijde s právníkem.
Mluvíte z cesty. Kdybyste zakázal platby "za nic" související s jinými službami, tak byste musel zakázat jakékoliv jiné paušály - třeba za elektroměr nebo za pevnou linku. Mohl byste se taky soudit o stočné zaplacené za vodu vystříkanou z hadice na záhonek na zahradě. Mohl byste se soudit o couvert v restauraci s argumentem, že jste ten kečup ani ubrousek na stole vůbec nepoužil. Smiřte se s tím, že pokud se příčetný člověk k něčemu dobrovolně zaváže, tak to musí plnit. Hypotéku vám nikdo nevnucuje. Je to produkt, který vám banka nabízí a pokud vám tato nabídka nevyhovuje, tak ji nemusíte využít. A Argument s chladičem je úplně mimo. Výměna pneumatik s výměnou chladiče nesouvisí. Správa úvěru s úvěrem souvisí. Banka má s úvěrem fixní náklady, které může zahrnout buď do úroku nebo do fixního poplatku. Pokud se to klientovi nelíbí, tak ho nikdo nenutí si ten úvěr brát.
Vedení účtu, který k ničemu neslouží, není náklad pro banku, je to jen uměle vyvolaná položka, stejně jako převod na mezitarif operátorem, i když pro to neexistuje sebemenší důvod jiný než obohatit se.
A nikdo netvrdí, že všechny ty poplatky jsou v pořádku. Ale půlka z těch věcí, co jste vyjmenovla, jsou fyzické prokazatelné náklady. To, že banka má "potřebu" vést speciální účet, jehož smysl neexistuje, je úplně jiný případ. Účtuje si něco, co k zajištění služby vůbec není potřeba. A stejně, jako výměna gum s chladičem nesouvisí, nijak nesouvisí vedení účtu se správou úvěru. Účet pro správu úvěru není vůbec zapotřebí.
Stejně, jako když taxikář pojede z Ostravy do Opavy, taky to nevezme přes Prahu, a pokud jo, je považován za podvodníka... Proč banky ne? Ať to zákazník ví předem nebo ne, pořád jde o naprosto bezdůvodnou a defacto neexistující položku, s jejímž vedením prakticky ani neexistují náklady (pravda, možná pár setin haléře tam bude...)
A na kolik korun byste vyčíslil takové náklady na správu úvěrového účtu? Na tři tisíciny haléře za jeden úvěr? A kolik by stálo udělat to tak, aby ten náklad vůbec neexistoval? Nic?
Tady máte odpověď na to, co mi vadí. Ten poplatek je neoprávněný, protože za ním nestojí pražádná hodnota, a to prakticky vzato ani imaginární.
zrovna s telefonem se vám to moc nepovedlo. na telefonní síti je nejdražší to, že k vám vedou dráty a ústředna vám dá oznamovací tón - zdali voláte nebo ne, už je skoro jedno. takže to není poplatek "za nic" ale za to že tento bazální servis generuje objektivně nenulové nálady, i když telefon odpojíte a vyhodíte z okna.
což je přesný opak účtu, který nejen na nic nepotřebujete (banka by klidně příchozí platby mohla rozlišovat variabilním symbolem na jednom sběrném účtu, tak jako to dělají všichni ostatní příjemci plateb), ale navíc náklady na něj jsou vztaženo k počtu a složitosti transakcí přinejmenším sporné.
Tak to zkusíme jinak: V čem by se snížily bance náklady, kdyby pro každou půjčku nealokovala jedno číslo z rozsahu čísel svých účtů (kterých má víc než dost), ale pro všechny účty měla jen jedno číslo účtu a místo toho alokovala variabilní symboly. Odpověď je jednoduchá - vůbec nijak, spíš by to bylo složitější.
v čem by se snížily bance náklady? zkusim hádat - že je levnější spravovat erp s jedním účtem, nebo se sto tisícem účtů? zkuste se zeptat nějakého systémáka.
že by to bylo spíš proto, že účetní položka "alokace variabilního symbolu = 150kč" by vypadala jako okrádání, zatímco poplatek za vedení účtu vypadá pro některé blbce jako reálný výdaj?
zeptejte se průměrného podnikatele, kolik bankovních účtů má na příjem úhrad od klientů. každého s šesticiferným počtem klientů vám vyvážím zlatem, pokud bude mít alespoň tisíc účtů (tedy 1:100). podnikatel, totiž, na rozdíl od rozežraných bank - musí u práce myslet, a svoje náklady racionalizovat. kdyby vám v tesku namarkovali na závěr vašeho účtu ještě poplatek za správu číslovací sekvence dokladu, poplatek za výtisk účtenky, korunu za každý řádek, a poplatek za použití PIN ke kartě - asi byste pěkně ječel. přitom jsou to reálné, opodstatněné a doložitelné údaje za vyúčtování, které jste k nákupu obdržel.
Vážně? A kde si teda nakoupíte ty potraviny, když taková zvěrstva budou aplikovat všechny obchody jednohlasně? I když, on vás přece nikdo nenutí kupovat potraviny, že... Prostě je nemusíte kupovat.
Ale pravda, to už není pointa. Pointa je, že jste odpověděl na jezevcovu otázku, a to, jak by se vám takový postup obchodu líbit. Odpověděl jste jasně - nelíbil. Tudíž buď nejste schopen pochopit hloubku problémů, nebo máte dvojí metr.
Nakoupil bych jinde (kdy u těch úvěrů nebyla žádná eventualita, možná tak někdy v 90. letech).
Ale pokud by mě to i s těmi poplatky vyšlo levněji než v obchodě, kde by je neúčtovali, tak bych si to holt u toho poplatkového koupil. Ale přece bych pak hned neběžel k soudu, aby mi ty poplatky vrátil.
Stejně jako když se dnes rozhodnu zaplatit kartou i přes to, že si ten konkrétní obchodník účtuje za platbu kartou poplatky, tak pak hned nežádám vrácení poplatku zpět.
Hádáte špatně. Banka musí vést účet pro každou půjčku tak jako tak, aby věděla, kolik daný člověk dluží (a mám dojem, že je to dokonce dáno účetními standardy), prostě ta informace tam je stejně a jestli je záznam identifikovaný "číslem účtu" nebo "číslem účtu a variabilním symbolem" je fakt jedno.
Ten příklad s podnikatelem je moc pěkný. Podnikatel není banka, takže nemůže podle libosti alokovat čísla účtů, ale alokuje variabilní symboly. A to dokonce pro každou fakturu unikátní! Zlaté banky ;)
A teď otázka pro ty bystřejší: Kdo myslíte, že Tesku ty náklady na udržování pokladních systémů, tisk účtenek, platby kartou, svoz hotovosti, .... platí?
víte, vy jste nepochopil, že nikdo nerozporuje, že banky mají jak s vedením účtu tak i s alokací variabilního účtu NĚJAKÉ náklady. zdravý rozum se ovšem zdráhá uvěřit, že tyto náklady jsou vyšší než jednotky korun - protože kdyby správa identifikace platby byla tak neskutečně nákladná, musel by to nějak řešit každý podnikatel, nejen banky, ale třeba i já nebo váš chlebodárce.
vzhledem k tomu, že tohle řeší jen banky, a to poměrně vysokou paušální platbou - ale alokace variabilního symbolu se běžně mezi firmami neúčtuje, stejně jako se neúčtuje třeba ošoupání židle zadkem úředníka, papír a toner na výtisk dokladu, a/nebo spotřeba energie ředitelova počítače (přestože jsou to taky nesporné a asi i exaktně vyčíslitelné náklady) - vznikl dojem, že banka se neopodstatněně obohacuje na doplňkovém prodeji zbytečné služby.
zákon na ochranu spotřebitele u maloobchodu tohle zakazuje, nesmí vám řezník ke kilu svíčkové přidat ještě jeden pazneht - přestože je nad slunce jasnější, že cenu paznehtu a jeho ekologické likvidace stejně nějak zaplatíte v ceně kupovaného zboží - ale prostě je zakázáno podmiňovat prodej jednoho zboží povinným prodejem zboží ještě přídaného. a naposledy vysvětluji že tudy měla vést cesta - přes prokázání podmínění prodeje hypotéky pouze se současnou koupí nevyžádané a předražené služby.
jinak tedy, sledovat anuitu a účtovat o úrocích uměl ještě 123lotus, v dobách kdy windowsů nebylo, a bill gates tahal kačenu po dvoře. myslím že jak výkon dnešních počítačů, tak i gramotnost jejich obsluhy, je o víc než o tu generaci dál - takže náklady na to budou v promilích a mikronech tehdejších nákladů. ale ani tenkrát se mezi firmami neúčtoval poplatek za správu klientského účtu.
Vezmu to odzadu: Takže když si zákazník vzal úvěr, tak to ten Lotus nějak telepaticky zjistil a příslušná čísla do něj naskákaly samy (a to nemluvím o scoringu)? A když člověk potřeboval udělat změnu, nebo umřel a řešilo se dědictví, tak to všechno zvládnul taky nějak sám od sebe vyřešit s přihlédnutím k platné legislativě? ;)
Ach jo, už je to tady zase. Takže postošesté: Bez vedení úvěrového účtu nelze úvěr poskytnout. Postosedmé: Bez vedení úvěrového účtu nelze úvěr poskytnout. Postoosmé: Bez vedení úvěrového účtu nelze úvěr poskytnout. Nedělám si iluze, že byste to pochopil, ale zkusit jsem to musel.
Alokace čísla účtu, stejně jako alokace variabilního symbolu sama o sobě nestojí skoro nic. Proto je nesmysl tvrdit, že kdyby banka přijímala platby přes sběrný účet, že se tím něco neušetří. Neušetří. Opět opakuji postošesté/postosedmé/postoosmé.
Co stojí velké peníze je vybudování a udržování systému pro správu těch úvěrů. A tím nemyslím platit elektřinu, ale udržovat je běžící a v souladu s legislativou.
A ve které bance ten Zdravý Rozum dělá, že tak dobře ví, jaké jsou s bankovním systémem náklady? ;)
Celý problém je v tom, že si pod pojmem "úvěrový účet" představujete "běžný účet". Ale to je zásadní chyba.
Řekl bych, že s vidinou podpisu na úvěrové smlouvě příslušná čísla "velmi ráda naskáčou do Lotusu sama".
O jakých změnách to mluvíte? O změně kontaktních a osobních údajů člověka, který dvakrát měsíčně mění bydliště a několikrát do roka se bere/rozvádí a mění jméno? O novém návrhu smlouvy v době konce fixace?
Kolikrát člověk během úvěru umře a řeší se dědictví?
Proč když jsou s vedením účtu takové neskutečné náklady banky nutí klienty si kromě úvěrového účtu zřídit ještě zcela zbytečný běžný účet?
Vybudování a udržování systému je věcí banky a ne klienta. Když půjdete nakoupit, tak platíte cenu za zboží (ve kterém je již vše zahrnuto) a nikdo vám nepřipočítává zvlášť poplatek za nájem prodejny, uklizečku, nákup registračních pokladen, rušení registračních pokladen, změny v požadavcích na hygienu či udržování účetního softwaru apod.
Takže to vypadá na dvě možné varianty:
- buď si to banka neumí spočítat a promítnout to do úrokové sazby, takže nezbyde, než aby jí provozní náklady platili klienti formou po různu se měnících poplatků (z Vašeho příspěvku usuzuji, že zřejmě v závislosti na tom, kolik ten datel u počítače má zrovna vejplatu :-) )
- anebo proč to na toho klienta nezkusit, budeme trochu brečet, jaké těžkosti nám vlastně způsobuje, uděláme mu v tom trochu guláš, třeba si to pak nebude umět spočítat a zaplatí nám o dost víc i za něco, co vůbec nechce a nepotřebuje
Řekl bych že druhá varianta je lehoulince pravděpodobnější... :-)))
Třeba o změně splácení, různých převzetích hypotéky atp. Ano, nedělá to každý, ale velký náklad je to na vytvoření (a otestování!) systému, ve kterém se to bude dělat.
Nevím všechno, takže je možné, že některá banka podmiňovala úvěr vedením běžného účtu, ale o žádném takovém případu přímo nevím. Pouze o tom, že někdy člověk dostal slevu z úrokové sazby _pokud_ se rozhodl si běžný účet u banky zřídit. Ale to je něco úplně jiného.
Jako obvykle správně je třetí možnost:
- Srovnáváte jablka (jednorázový nákup) s hruškami (dlouhodobý smluvní vztah). U dlouhodobých vztahů je rozdělení na paušální a výkonovou platbu běžné (elektrárny, plynárny, mobilní operátoři, ...).
Prosím Vás, hovoříte o bankovních produktech, jako by se jednalo o výrobky těžkého průmyslu.
Pořídit technologii elektrárny a udržovat ji jsou obrovské investice a náklady, které více než legitimizují paušální platby.
Ve srovnání s tím je vytvoření a testování nějakého bankovního systému zcela směšnou záležitostí. Shodou okolností dobře znám člověka, který pracuje na vývoji a správě databázových systémů velkých bank a funguje to takto - banka (fiktivně např. ČS) si na vývoj a správu najme jinou společnost (typově fiktivně třeba HP) - tato najmutá společnost na vývoj a správu těchto systémů vyčlení několik lidí (a to opravdu několik - řádově jednotky max desítky), kteří ke své práci potřebují pouze běžné počítače (s nějakým tím software), čas a někteří možná služební auto, aby byli po ruce, když se něco děje.
Srovnání elektráren, plynáren a nakonec třeba i těch mobilních operátorů, (kteří mají alespoň nějaké ty vysílače a kabely) s bankami, které mohou spravovat tak maximálně svoje pobočky a bankomaty je zde zcela mimo mísu... Pokud mi příjde faktura za elektriku a najdu v ní paušální platbu za údržbu rozvodné sítě apod. hned vedle mám výpis z běžného či hypoúčtu s paušální platbou řádově ve stejné výši, pak bych řek že někde je chyba - buď ty elektrárny spravujou stožáry a kabely zadarmo, nebo banky to své cosi brutálně předražují...
Dejme tomu, banka má ve srovnání s elektrárnou nepatrné fixní náklady, ale podstata sporu není v tom, že bankovní poplatek byl příliš vysoký vzhledem k nákladům, ale byl napaden jako takový. A jestliže mi dodavatel elektřiny účtuje jakýkoli paušální poplatek, je to v daném principu špatně a měl by si ty náklady rozúčtovat do „kilowatthodin“. Prostě platba za nic by podle tohoto sporu neměla existovat.
Chtěl jsem tím říct že reálný náklad na správu toho hypoúčtu bych očekával tak max. v řádu korun měsíčně a to je tak malá částka, že její paušalizování je zbytečné a zcela jistě ji pokryjí již v rezervách na rizika započtených v samotných % p.a. - pokud si uvědomíte toto, pak lze poplatek za vedení hypoúčtu vnímat jako platbu za nic (i když to samozřejmě něco málo stojí).
Fixní náklady do kwh rozpočítat nemůžete, protože existují i když žádnou kwh neodeberete.
Kdežto banka ten poplatek do procent včlenit může zcela bez problémů, protože klient odebere jaksi již na začátku a to jasně danou sumu. Vzhledem k výši reálného nákladu banka již dopředu ví, zda má v procenech pokryto riziko, že se tento náklad v průběhu fixace zvýší např. o stovky procent a nemusí tedy nic paušalizovat natož někomu namlouvat, že to stojí 150 Kč/měs.
Řekněme, že banka má 100 tisíc úvěrů, což je už relativně hodně. A "pár korun měsíčně" berme jako 5 korun. Pak nám to dá 500 tisíc měsíčně, což jsou náklady tak na 3-4 lidi fulltime (specialisti jsou dost drazí). Nemluvě o serverech, licencích na nich atp. Těch 150,- mi vychází řádově správně.
Ale samozřejmě, že fixní náklady můžete rozpočítat do kWh. Prostě vezmete fixní náklady / počet odebraných kWh. Počet odebraných kWh je statisticky docela konstantní.
Necituji, ale podmínky z reálné smlouvy z roku 2008 (Komerční banka):
- hypotéka podmíněna založením běžného účtu, na kterém musíte mít zajištěn trvalý příjem o dané částce a uskutečnit min 5 bankovních operací měsíčně (přičemž operace související se splácením hypotéky se nepočítají)
- vedení hypoúčtu za 150 Kč/měs
- vedení povinného běžného účtu 125 Kč/měs + poplatky za provedené operace apod.
- povinně pojištění nemovitosti kryjící 100% půjčené částky bez ohledu na výši splacené jistiny
- povinně RŽP ačkoliv má banka k nemovitosti zástavní právo
Když sečtu jen vedení účtů a vynucené RŽP pak to dá částku cca kolem 700 Kč/měs a k tomu samozřejmě úrok, který se tehdy pohyboval okolo 5-6% p.a.
Ostatní banky na tom s nabídkami byly v tu dobu údajně podobně (tvrdí šťastný :-( majitel této smlouvy, do které jsem měl možnost nahlédnout).
Kdyby stěžovatelka požadovala vrácení 149,-Kč za každý měsíc, bylo by to něco jiného, ona ale napadla poplatek jako takový v jeho podstatě, bez ohledu na jeho výšku. A podle stejné logiky by byly nezákonné poplatky dodavatelů elektřiny, telefonních operátorů, taxikářů atd. Prostě každá tvorba ceny způsobem: konstantní částka + počet jednotek x jednotková cena by nebyla možná, přičemž jednotková cena by mohla být neomezená (to zjednodušuji). Tedy ceny si tvořte dohodou, ale… Čili nejde o to, že nás někdo odírá vysokými cenami, ale o to, že ta vysoká cena musí být vytvořena „správným“ způsobem.
Zajímavé. Vyřizoval jsem hypotéku v roce 2010 a jediné, s čím jsem se setkal bylo to pojištění nemovitosti (a pak se slevou, pokud bych měl u banky běžný účet a platil z něj hypotéku, kterou jsem vzal, protože to bylo výhodné). Tak buď se trh během dvou let dramaticky změnil, nebo byl "majitel smlouvy" prostě líný hledat.
Mimochodem, v roce 2008 už, nemýlím-li se, nabízela hypotéky mBank, která takovéhle podmínky neměla.
Lidi, co vám brání "potrestat" banky tak, že budete peníze přechovávat doma ve štrozoku? V podstatě nic, úroky téměř identické, likvidita mnohem vyšší. Pokud by to udělali všichni, co jsou nespokojení a v bance nechali pouze minimum na trvalé platby, tak by banky mohly své aktivity tak akorát zabalit. Nezapomeňte, že banka půjčí to, co vy tam uložíte.
No to je rada. Kde bydlíte? U rodičů? Ve státním/městském bytě? Jsou lidi, kteří se musí postavit na vlastní nohy a když na to namají, musí si půjčit. Vždyť i v ústavě je definováno bydlení jako základní lidské právo. Bohužel lidi jako Lubik a další tohle nepochopí, protože vlastní bydlení asi řešit nemuseli. Jestliže i zákon zná pojem lichva nebo kartel, tak tohle není nic jiného. Nebrat hypotéku když není jiná možnost si půjčit není řešení. Dražší nájem než hypotéka není řešení. A kdo tvrdí, že můžu jít pod most, když to nechci akceptovat, tak ať to zkusí, jestli se mu tam bude líbit.
Prosím o citaci ustanovení Ústavy označující bydlení za základní lidské právo. Žádné takové samozřejmě neexistuje. Banky tady nejsou od toho, aby někomu zajišťovaly bydlení. Banky existují, aby vydělávaly peníze. Jestli nemáte na bydlení, obraťte se na správu sociálního zabezpečení. Banka vám něco nabízí a vy to buď akceptujete nebo ne. Nevím, co je na tom tak složitého k pochopení.
Vy jste to evidentně nepochopil. Jak píšete, banka existuje za účelem zisku a proti tomu nikdo nic nenamítá. Stejně tak po ní nikdo nechce, aby dělala sociální politiku za stát. Jediné, co po ní klienti chtějí, aby se nechovala jako zloděj a nezneužívala své postavení na trhu. Kde je kartel není konkurence a pak si účtují nesmysly, které musí klienti platit. Ať si náklady započítají do úrokové sazby, tu klientovi zafixují dle vzájemné dohody a hotovo. Žádné skryté poplatky či poplatky, které si mohou libovolně měnit i během smluvního vztahu bez možnosti obrany. Vezměte si třeba RPSN. To je to, co by klientovi stačilo. Ale proč si ho každá banka počítá jinak? Právě kvůli různým poplatkům a spekulacím, že ten a ten poplatek do RPSN nepatří. Jedna věc je možná nedokonalý zákon, druhá ale vychytralost, že když do zákona zahrnu poplatek A, banka vymyslí nový poplatek B. Zákon nemůže myslet na všechno.
Já pořád nechápu, proč by měl stát komukoli určovat, jakým způsobem má stanovovat nebo účtovat cenu svých produktů a služeb. Pokud je klient o tomto způsobu řádně informován, tak do toho stát nemá co kecat. Zahrnutí všech nákladů do úrokové sazby znevýhodňuje klienty s vyššími hypotékami na úkor těch s nižšími. Přitom náklady banky na správu úvěrů 1 mil. a 10 mil. jsou v podstatě totožné. Proč by tedy měl klient s vyšší hypotékou doplácet na klienty s nižší hypotékou???
Takže místo jednoho fixního poplatku a jedné úrokové sazby pro všechny úvěry by byly různé úrokové sazby pro různé výše úvěrů. V čem spočívá zjednodušení nebo zpřehlednění pro klienty? .. Navíc základní otázka zůstává nezodpovězena: Proč by měl proboha stát určovat, jakým způsobem si soukromý subjekt stanoví cenu svých produktů?
jednoduše. Toman a další nenažraná advokátská čuňátka si myslela, že z těchto sporů budou mít poměrně slušný a pravidelný příjem. Najednou ale zjišťují, že se svými "právními názory" jsou vedle jak ta jedle. Tak klienty, které v podstatě mylně informovali, teď budou vyzývat, aby vzali své žaloby zpět, protože by se ve finále mohlo stát, že právě ty kanceláře dostanou přes ústa. Já jsem od počátku říkal, že by bylo nesmyslné, aby soud měnil něco, k čemu se klienti zavázali v mnoha případech už před lety. Byla by to zjevná retroaktivita, nic jiného. Koneckonců, jak i v této diskusi bylo opakovaně zmíněno, dlužníky nic kdo do úvěrů nenutil, bylo to jejich svobodné rozhodnutí. A pokud jim poplatky, které banky účtovaly, připadaly nepřiměřené, nic jim nebránilo buď jít k jiné bance nebo si úvěr, resp. hypotéku vůbec nebrat.
Zajímavé, že zpětné změny smluv (např. u stavebního spoření) v neprospěch klientů nikomu nevadí, ale když by se náhodou měly zpětně změnit smlouvy ve prospěch klienta, je to strašný problém.
Proč se banky nebránily tomu, když se rozhodlo, že se sníží státní příspěvek i u smluv, které jej měly zanesen do smlouvy? Přitom to byl STÁTNÍ příspěvek, banky nic nestál. Jistě, že jim to nevadilo, protože banky nic nemusely řešit. Ale najednou, když náhodou stejný princip má být uplatněn v jejich neprospěch, je to všechno strašně špatně.
Mimochodem, jak tady doporučoval někdo předtím - nejdříve zkuste přestat bydlet v mamahotelu, pak teprve melte něco o tom, že si člověk žádnou hypotéku vůbec brát nemusí.
Stále se oháníte dohodami a já váš postoj chápu, ale zkuste pochopit skutečnost, že pokud je vám jenom něco předkládáno a máte na výběr "podepiš nebo nebydli," nejde o žádnou smlouvu, ale obyčejné vydírání. Až bude možnost srovnávat produkty na trhu a ty se od sebe budou opravdu lišit, pak teprve bude moct existovat alespoň iluze smluv. Do té doby o žádné "dohodě" nemůže být ani řeč, jde jen o zneužití postavení jedné strany v její vlastní prospěch, o nic jiného.
To už potom rovnou nemusíte v zákoně řešit třeba lichvu. Proč? Když se klient v bezvýchodné životní situaci zaváže k tomu, že zaplatí 2000% RPSN (a to už jsem viděl na nějakém webu jako vážně míněnou nabídku), je to podle vaší logiky čistě jeho problém. A máte pravdu, protože existují alternativy. Ovšem co kdyby 2000% RPSN nabízely veškeré půjčující společnosti a člověk by neměl jinou možnost, jak si obstarat peníze, než na toto přistoupit? Bylo by to také v pořádku?
Smlouva je neplatná je-li uzavřena v tísni, pod nátlakem, za nápadně nevýhodných podmínek apod, ale na to se stěžovatelka neodvolávala, to by potom mohla napadnout i výši úroku. Ale ona napadla jen poplatek a ne pro jeho výši, ale pro něj samotný. A důvody, které uvádí, platí i kdyby ten poplatek byl 1,-Kč za rok. A lichva není lichvou, kvůli úrokům, ale kvůli vysokým úrokům. A proč do toho plést bydlení? Podle důvodů. Které stěžovatelka uvádí, by poplatek byl nezákonný, i kdyby si půjčila na dovolenou v Karibiku.
Musíte to brát tak, že onu ústavní stížnost napsali zoufalí advokáti v čele zřejmě s Tomanem, kteří si mysleli, že z této kauzy budou mít zlatý důl. A ono ejhle! Obecné soudy je vesměs poslali..., no, víte kam, což bylo celkem jasné i trochu poučeným laikům od začátku. A tak se Tomanovci vrhli na Ústavní soud, aby logicky předpokládaným rozhodnutím ÚS zavřeli ústa lidem, které zblbli. Ono by se totiž ve finále mohlo stát, že ty ovce, které se nechali těmito advokát zhloupnout ještě víc, mohly chtít náhradu za soudní poplatky právě po oněch advokátech...
Jasně, to máte samozřejmě pravdu. Ovšem lichva jako taková je celkem pregnantně formulována v trestním zákoně, takže není co řešit. A to ani tehdy, pokud si dnes ode mě půjčíte 99,- Kč s tím, že mi zítra vrátíte 200,- Kč. Je to vaše rozhodnutí a rozhodně není na mě jako na vypůjčiteli, abych vás přemlouval k nižší částce, kterou mi vrátíte.
Pokud píšete o vydírání, tak byste nejdřív se měl seznámit s tím, co obsahuje skutková podstata jednání, které je posuzováno jako vydírání. Zkuste to. Produkty na trhu je samozřejmě možné porovnávat už léta. To, že to lidé nedělají, za to já nenesu odpovědnost. Jen si vezměte, kolik lidí ještě stále platí poplatky za své běžné účty, ač není problém najít si účet u banky, u níž budu mít i ten běžný účet naprosto bez poplatků. A pak píší a rozčilují se, že jim banka účtuje poplatky, a to někdy i v řádu stokorun. Já má např. bezpoplatkový účet už asi 10 let, ale pravda je taková, že si to trošičku musím hlídat, abych splnil podmínky oné bezpoplatkovosti. Český "kverulant" však obecně raději nadává, než by zvedl zadek a sám přistoupil k nějaké změně.
Jinak mi naprosto není jasné, co máte v souvislosti s hypotékou na mysli tím, že se někdo dostane do bezvýchodné situace a upíše se zaplatit 2000% RPSN. Jednak nevím o nikom, kdo by na něco takového šel, jednak kdo by něco takového nabízel (zřejmě jakási legenda), jednak, jak říkával už v 90. letech minulého století Klaus, pod pražskými mosty je místa dost... A vaše co by kdyby? Nu, to snad ani nestojí za komentář.
K tematu jeden pruzkum: http://finexpert.e15.cz/uvery-polovina-cechu-si-nesrovnava-konkurencni-nabidky
Lidi si tady stezuji, ze neni moznost vyjednavani, pritom spousta z nich se ani poradne nezajima o alternativy. A osobne si myslim, ze z jejich rad se pak rekrutuji ti nejvetsi kriklounik, kteri se po hlave vrhli do toho vymahani.
Dalsi vec je, ze si zive pamatuji diskuze treba o telefonnich tarifech a ruznych retencnich nabidkach, kde opet spousta lidi nadavala na to, ze aby se dostali na dobrou cenu, tak by se museli s nekym dohadovat.
Zkratka je to tak, ze velka cast lidi nestoji o vyjednavani ani se jim nechce porovnavat. Proste prijdou do svoji banky a vezmou si, co jim banka nabidne. A pak nekde neco zaslechnou a hned se hrnou do zalob.
Mimochodem, kdo z vas, kteri tady tvrdite, ze nebyla zadna moznost, jste se pr brani toh uveru o tu moznost alespon zajimali? A kdo jste pred podpisem smlouvy prosli tu smlouvu se svym pravnikem?
V nejstarších smlouvách, ještě z poloviny 90. let, to opravdu bylo. Možná tu smlouvu ještě doma najdu.
Ony se SS učily psát ty smlouvy postupně, a některé ještě dnes nemají přesně specifikované, například jsem nikde neviděl, co se stane, když je smlouva přespořena připsáním úroků po jejím ukončení. (Ale je pravda, že jsem nestudoval smlouvy všech SS.)
Mohu vás ubezpečit, že se nestane vůbec nic. Po dospoření či přespoření už nemáte nárok na státní příspěvek, ale smluvní úročení i nadále platí. A mohu vás ubezpečit, že je celkem legrace, když stavební spoření nemůže vypovědět smlouvu kvůli přespoření třeba proto, že můj syn, na kterého je smlouva uzavřena, je nezletilý, tudíž bez přivolení soudu nemohu vypovědět smlouvu já, což tedy ani nechci, ale nemůže to učinit ani stavební spořitelna. Tudíž jí nezbývá, než i nadále úročit 3 procenty, a to až do zletilosti mého syna. Vím, skřípou zuby, ale to je jen a jen jejich problém.
Zřejmě máte na mysli stavební spoření. Ovšem tam to bylo jinak, protože došlo ke změně zákona. A možná jste i zaregistroval, že ona změna zákona byla předmětem jednání Ústavního soudu. Výsledek onoho jednání sí můžete dohledat. Takže vy tak nějak srovnáváte dvě věci, které až zas tak srovnatelné nejsou, neboť ohledně bankovních poplatků k žádné změně zákona nedošlo. Státní příspěvek u stavebního spoření byl snížen, ovšem opět nešlo o snížení zpětné, tedy retroaktivní, ale o snížení budoucí. Chápete?
A pokud se týká vaší výzvy, abych nejprve zkusil přestat bydlet v mamahotelu, tak to jste opět mimo mísu a směji se od chvíle, kdy jsem si tuto hloupost, kterou jste mi napsal, přečetl. Milý pane, je mi 53 let a od svých 19 let s rodiči nebydlím, živím se sám a vše, čeho jsem dosáhl, jsem dosáhl jen a jen svým přičiněním. A to pomíjím to, že moje matka je již deset let po smrti... Takže, pokud vaše inteligence je vyšší, než pokojová teplota, tak možná pochopíte, že vaši poznámku považuji za nejen směšnou, ale i značně trapnou.
Vážený pane, já se směji už od chvíle, kdy se mi snažíte nakecat, že snížení státních příspěvků neplatilo pro staré smlouvy. Zrovna tak mi přijde vtipné, že zneplatnění pasáže smlouvy, která se nelíbí klientovi, je podle vás zhůvěřilost, ale zneplatnění pasáže smlouvy, která se nelíbí politikovi, je podle vás v pořádku...
A vaši historku o tom, jak jste si všechno vydřel, si ponechte, pochybuji, že vám ji někdo uvěří - jinak byste takto stupidně netlachal nesmysly. A pokud by vám bylo tolik, kolik tvrdíte, věděl byste o dané situaci daleko víc a byl zkušenější. A nebo pokud jste posledních 20 let proseděl u TV Nova, nedivím se, že máte názory, jaké máte, i ve vašem věku.
Ale chcete-li, snažte se dál. Ti, kdo o tématu mají alespoň potuchy, se vašimi příspěvky dobře pobaví. A ti ostatní mají už pod tímto článkem dostatek variability názorů a argumentů, aby si udělali vlastní závěr,
Smát se můžete jen proto, že jste to nepochopil. Nic jsem nenapsal o tom, že by se změna výše státního příspěvku netýkala starých smluv. Těch se samozřejmě také týkala, ale pouze pro budoucno. nikoliv zpětně. A v případě poplatků u hypoték lidé chtějí vrátit poplatky, které jednak byly smluvně ošetřeny, jednak už byly uhrazeny. Takže kde máte nějakou analogii? Jinak samozřejmě něco jiného je změna zákona, něco jiného je, když se něco nelíbí klientovi.
A že mi nevěříte? Nu, to je váš problém, já vás přesvědčovat nebudu. Ovšem nejspíš nevěříte proto, že vy na to nemám, tedy máte akorát na to žít z půjček a ještě se kvůli tomu vztekat. Jinak pokud byste měl snahu, tak byste ze zdejších příspěvků zjistil, že ani zdaleka nejsem jediný s obdobnými názory. Ale to se vám nehodí do krámu, že? takže se dobře bavte, já se zase dobře bavím nad hloupostí vaší.
"Obvodní soud pro Prahu 4 dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za správu úvěru je určité, neporušuje ustanovení na ochranu spotřebitele a poplatky spojené se spotřebitelským úvěrem jsou běžnou praxí, přičemž klientka banky značnou dobu hradila tento poplatek, aniž by jej rozporovala."
Pane autore, klientka (stejně jako my ostatní) nic nehradila, tento poplatek si strhává banka inkasem!!! Které je stejně nemravné, jako ujednání o tomto bezobsažném poplatku obsažené v adhezní smlouvě o úvěru bez možnosti jakéhokoliv připomínkování před uzavřením...
To jen tak pro vyjasnění pojmů.