První 3 dny nemoci budeme nadále bez peněz

Za první tři dny pracovní neschopnosti nedostane nic zaměstnanec ani OSVČ. Pokus o změnu, tedy zrušení tzv. karenční doby, neuspěl.

Za první 3 dny pracovní neschopnosti resp. prvních neodpracovaných 24 pracovních hodin nedostávají zaměstnanci žádné peníze. Pokus toto omezení vyplácení náhrady mzdy od zaměstnavatele, tzv. karenční dobu, zrušit neuspěl.

Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od  1.  ledna 2011 resp.  2012  do  31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních  dnů  trvání  dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada  mzdy  nebo  platu od zaměstnavatele, teprve od 15. resp. 22. dne nemocenské od státu.

Náhradu mzdy nebo platu zaměstnavatel vyplácí jen za dny, které jsou pro  zaměstnance  pracovními  dny,  a  za  svátky,  za  které jinak přísluší  zaměstnanci  náhrada  mzdy  nebo  se mu plat nebo mzda nekrátí (tedy nikoliv za všechny kalendářní dny), a to pokud v těchto   jednotlivých   dnech „pracovních dnech“   splňuje   podmínky  nároku  na  výplatu nemocenského a pokud pracovní  poměr  trvá. Čtěte také: Jak je to s vycházkami práce neschopných

Příklad

Zaměstnanec má pracovní poměr sjednán na dobu určitou, který nebude prodloužen. Týden před uplynutím této doby zaměstnanec onemocní. Náhrada poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci v období prvních 21 dnů jeho dočasné pracovní neschopnosti nahrazuje zaměstnanci mzdu nebo plat, které by dostával, kdyby vykonával práci, nepřichází proto v úvahu její poskytování po skončení pracovního poměru, kdy už zaměstnanec práci pro zaměstnavatele nevykonává.

V důsledku toho zaměstnanec po určitou dobu (od skončení pracovního poměru do 21. dne pracovní neschopnosti včetně) nebude pobírat žádné peněžité plnění, ani náhradu mzdy nebo platu od zaměstnavatele, ani od nemocenské od státu. Čtěte také: Pracovní poměr na dobu určitou: nově více nejistoty, smlouvy lze prodlužovat

Karenční doba

Na náhradu mzdy nebo platu však nemá zaměstnanec nárok za tzv. karenční dobu, a to za první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. U nařízené karantény se toto omezení neuplatňuje.

Důvod zákonné specifikace karenční doby jak ve dnech, tak hodinách si vysvětlíme na příkladu.

Příklad

Zaměstnanec pracuje ve směnném režimu, jeho pracovní doba je nerovnoměrně rozvržena a směny má dlouhé 11 hodin. Zaměstnanec v pondělí onemocní. V období prvních 21 dnů jeho dočasné pracovní neschopnosti má odpracovat celkem 12 směn (pondělí, úterý, pátek a sobotu v prvním a třetím týdnu, úterý, středu, sobotu a neděli v týdnu druhém).

Tento zaměstnanec by – nebýt nemoci – odpracoval první tři směny v pondělí, úterý a pátek. Protože karenční doba činí maximálně prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn, náhrada nebude zaměstnanci poskytnuta za pondělní a úterní směnu a za 2 hodiny ze směny páteční.

Za zbývajících 9 hodin této páteční směny, za sobotní směnu a za všechny směny ve druhém a třetím týdnu nemoci zaměstnanec náhradu obdrží, a to v rozsahu odpovídajícím jejich délce.

Pokus o hmotné zabezpečení i za první 3 dny

Skupina levicových poslanců se pokusila dosáhnout zrušení uvedeného omezení u Ústavního soudu, ale nepodařilo se jim to, Ústavní soud svým nálezem spis. zn. Pl. ÚS 54/10 dne 24. 4. 2012 návrh na zrušení karenční doby zamítl, ačkoliv již jednou s podobnou iniciativou u konstitučního tribunálu poslanci uspěli, a to v r. 2008.

Navrhovatelé proto tentokrát argumentovali právě zejména předchozím nálezem Ústavního soudu č. 166/2008 Sb., kterým Ústavní soud zrušil část tehdejšího zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, s tím, že tehdejší zrušení poskytování nemocenských dávek za prvé tři dny pracovní neschopnosti za současného ponechání povinnosti platit pojistné a regulační poplatky představuje porušení práv zaměstnanců na ústavní úrovni.

Tehdy tedy ještě nešlo o karenční dobu a nevyplácení náhrady mzdy nebo platu za prvé 3 dny pracovní neschopnosti, nýbrž nemocenského, protože tehdy ještě nebyla přenesena povinnost poskytovat hmotné zabezpečení v úvodní části pracovní neschopnosti (prvých 14 resp. 21 dnů) na zaměstnavatele. Především však tehdy byly uzákoněny jiné podmínky.

Ve svém nálezu Ústavní soud také odkazoval na článek serveru Měšec.cz.

Proč pokus nevyšel?

Ústavní soud nyní konstatoval, že zákonné zakotvení třídenní karenční doby spojené současně s osvobozením zaměstnanců od povinnosti platit pojistné na nemocenské pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, což dříve nebylo, není protiústavním omezením práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci garantovaného ustanovením čl. 30 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod.

Z uvedeného důvodu zamítl návrh skupiny poslanců, který navrhoval zrušení ustanovení zákonů, podle kterých pojištěnci v prvních třech dnech pracovní neschopnosti nedostávají žádnou náhradu mzdy nebo platu. Ústavní soud konstatoval, že úprava karenční doby nezasahuje do samotného jádra práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, sleduje legitimní cíl a k dosažení tohoto cíle zvolila racionální a nikoliv svévolné prostředky.

Dále Ústavní soud konstatoval, že od skončení karenční doby, tedy od 4. až do 21. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti je podle současné úpravy zaměstnancům vyplácena náhrada mzdy zaměstnavatelem, přičemž při průměrné mzdě zpravidla vyšší než dávky ze systému nemocenského pojištění, a tak shledal hmotné zabezpečení práce neschopných dostatečným, neboť v případě delší dočasné pracovní neschopnosti je počáteční třídenní výpadek příjmů kompenzován.

Navíc podle názoru Ústavního soudu zároveň karenční doba sleduje legitimní cíl, jímž je omezení zneužívání nemocenských dávek. K závěru, že zavedení karenční doby je samo o sobě (tj. nikoliv např. ve spojení s dříve kritizovaným současným zachováním povinnosti platit pojistné) „rozumným“ a dokonce v evropském kontextu obvyklým opatřením vedla Ústavní soud i skutečnost, že tento institut je uznáván jak v mezinárodním právu, tak i ve vnitrostátních úpravách mnoha jiných států. Čtěte také: Jak se dědí nemocenské dávky?

Použitá literatura: Bukovjan, P.: Poskytování náhrady v době nemoci nebo karantény zaměstnance, Verlag Dashöfer, 28. 2. 2011; Tisková zpráva ÚS z 10. 5. 2012

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 5. 2012 13:41