Spočítejte si...

Zavřít

Proč je všude tolik dluhu? Je to výhodné

Položme si triviální otázku, proč je všude kolem nás tolik dluhu? Odpověď je jednoduchá, je to výhodné.

Glosa

Bankovnictví je, stejně jako cokoliv jiného, pouze byznys. Banky chtějí vydělávat a hlavním prostředkem jejich výnosů jsou úroky z půjček. Jsou tedy velmi benevolentní a ochotné půjčovat, pokud je to jen trochu možné. Již dávno tak neplatí časy, kdy bylo nesmírně obtížné získat úvěrový příslib za dnes již nepředstavitelných podmínek. Je nutné si uvědomit, že banky vydělávají pouze, když splácíte úroky. To je také důvodem, proč ve skutečnosti žádná banka nechce mít své úvěry splacené a raději vám nabídne refinancování s výhodnějšími podmínkami.


Autor: Ivana Dvorská

Všechno je to jen o penězích

Stejně tak se nelze divit tomu, když některý z předlužených států (např. Řecko) vydá novou emisi dluhopisů, která se prodá během dvou hodin. Nákup dluhopisů banky neplatí ze svého a vidina úroků je vždy silnější než potenciální krach daného státu. Ekonomové tento efekt nazývají morálním hazardem a nelze než konstatovat, že v bankovnictví se projevuje více než kde jinde.

Státní dluh a bezriziková úroková míra

Na vině však nejsou pouze banky, které dluh financují. V ekonomické teorii se stále setkáte s pojmem bezriziková úroková míra. Ta prostupuje nejen celou ekonomickou teorii, ale i legislativu celého finančního sektoru. Bezriziková úroková míra vystupuje ve všech regulacích finančních institucí na všech patrech, tj. v národní, evropské, ale i celosvětové regulaci, jakou jsou například Basilejské smlouvy. Penzijním fondům, investičním společnostem a řadě jiných finančních institucí je tak přímo nadiktována struktura portfolia. Je třeba si uvědomit, že v případě neexistence státního dluhu by se zcela zhroutily celé penzijní systémy, investiční fondy, pojišťovny a jiné instituce působící na finančním trhu. Tyto instituce by totiž neměly do čeho investovat. Muselo by dojít k radikální změně kompletní legislativy a regulací upravující výše zmíněné instituce.

Problém ratingových agentur

S regulací finančního systému úzce souvisí problém ratingových agentur. Ačkoliv se jedná o soukromé firmy, dopady jejich rozhodnutí jsou dalekosáhlé. Při snížení ratingu cenného papíru kupříkladu dochází k automatickému prodeji těchto papírů nebo přeřazení do jiné kategorie, neboť finanční instituce okamžitě musí upravit strukturu portfolií tak, aby odpovídaly předepsaným regulacím. V 70. letech 20. století došlo v USA k zásadní změně pravidel ratingu. Od té doby hradí služby a náklady spojené s vypracováním ratingu, zadavatel (emitent). Vzniká tím přirozený prostor pro morální hazard a neobjektivní hodnocení, neboť ten, kdo rating platí je také jeho příjemcem. Ratingové agentury tak zmutovaly do výnosného byznysu. Ročně vykazují zisk v miliardách dolarů a zaměstnávají desetitisíce zaměstnanců po celém světě. Problém ratingových agentur lze ztotožnit s problémem klasického auditu účetnictví, kde si účetní jednotka také objednává, platí a vybírá subjekt, který audit provede.

Důsledky volné tvorby peněz

Nedávno, tak jako každý rok, zveřejnil Český statistický úřad informace o průměrné hrubé mzdě v ČR. Nyní by již pro žádného čtenáře nemělo být překvapením, že průměrná mzda v sektoru bankovnictví je o tolik vyšší než v jiných sektorech. Práce v bankovnictví rozhodně nemá vyšší hodnotu než jinde, pouze v tomto sektoru nejsou zapotřebí vlastní finanční prostředky.

Volná tvorba peněz založená na bázi úvěru má však jiné zásadní dopady. Banky, motivovány ziskem, přehnaně investují na finančních trzích. Důsledkem je odtržení hodnoty cenných papírů od jejich skutečné hodnoty vycházející z konkrétních fundamentálních faktorů (účetní hodnota nemusí vůbec korespondovat hodnotě cenných papírů na finančních trzích).
Společnost přestala vnímat dluh, jako prostředek mezičasové substituce ve spotřebě.

Namísto toho jej přijala jako součást svého chování a ekonomického rozhodování. Být zadlužen je zcela normální a ano, v inflačním prostředí i značně výhodné. Žití na dluh můžeme sledovat ve všech sférách společnosti, včetně vrcholných manažerů a podílníků velkých korporací, kteří si raději obstarají půjčky, než aby platili povinné pojistné a daně z mezd a dividend. Dluh se tak stal pro tuto sféru lidí prostředkem daňové optimalizace. Je veřejným tajemstvím, že například zakladatel sociální sítě Facebook pobírá měsíčně plat ve výši 1 USD.

Na celý problém je třeba se dívat z širší perspektivy. Zcela se vytratil fenomén spoření nebo dokonce mezigeneračního spoření. Aby také ne. V trvale inflačním prostředí je spořit nevýhodné. Výhodné je investovat nebo si půjčovat. Inflace pak skrytě skrze cenu peněz odmazává všem dlužníkům z jejich závazků. V takové situaci ekonomická teorie uvádí, že dochází k přerozdělování bohatství, a to směrem od věřitelů k dlužníkům. To je sice pravda, tento efekt však není příliš patrný v situaci, kdy si dlužníci (lidé, firmy, obce, kraje, státy) půjčují od bank. V takovém případě pouze banka vykáže menší zisk. Inflační prostředí tak nahrává všem. Problém ovšem nastane, dojde-li ke zpomalení růstu nebo dokonce k recesi.

Dlužníci přestávají být schopni splácet své závazky. Peníze se z ekonomiky pomalu začnou vytrácet a začnou se projevovat deflační tlaky. Deflace je obecně vnímána jako něco nebezpečného, destrukčního a nechtěného. Ačkoliv se řadí do stejné kategorie jako inflace, je nebezpečná pro všechny dlužníky. Deflace se projevuje smršťováním peněžní zásoby. Díky tomu ubývá peněz v ekonomice a pro dlužníky se stává obtížnější splácet své závazky, jinými slovy roste jejich zadlužení. V situaci, kdy je téměř každý subjekt ekonomiky zadlužený, je deflace vážnou hrozbou.

Dostane-li se ekonomika do výše popsané situace, jsme nezřídka kdy svědky různých výzev ke zvýšení spotřeby a tlaků na centrální banku, ke snížení svých sazeb.  Doufám, že je na tomto místě čtenářům již jasné, proč k takovým výzvám dochází, ostatně svědky podobné výzvy jsme i v těchto dnech v souvislosti s metanolovou aférou.

Centrální banky již své náboje vystřílely. Jejich sazby se pohybují těsně nad nulou. Příliš tak ekonomikám dalším snížením svých sazeb pomoci nemohou. Ve světle skandálu manipulace s mezibankovní sazbou LIBOR, která nesmírně klíčová pro celou světovou ekonomiku, by se měl čtenář zamyslet, jak mocná opravdu centrální banka je, jakou funkci dnes zastupuje a zda jí a jejím sazbám nepřisuzujeme až příliš magickou roli.

Anketa

Souhlasíte s názory autora?

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 11. 2012 6:58