Názor k článku
Proč je neplatit včas v Česku normální?

Nepopletl jste si to trochu? Druhotná platební neschopnost je fenomén první poloviny 90. let, tedy v době po sametu, což byla doba, kdy nikdo neplatil nikomu a zboží se kupovalo pouze proti hotové platbě. Po republice jezdily tisíce podnikatelů a v kufříčku vozili milióny, aby měli za co koupit zboží pro svoje prodejny. Bordel byl právě proto, že vzniklo hodně podnikatelských subjektů, zanikla státní arbitráž a pravicové strany nutily banky, aby půjčovaly na úvěr kdejakému hejhulovi. Podnikatelské úvěry se pohybovaly kolem 20 % p.a., spotřebitelské úvěry buď nebyly vůbec nebo na nějakých 50-60 % pa.a., což nebyla pomoc podnikatelům, ale státem podporovaná lichva. Když hrozilo zadření ekonomiky pro platební neschopnost, uspořádal stát tři kola vzájemných zápočtů, kdy se pod hlavičkou PVT (tehdejší Podnik výpočetní techniky, mj. taky prováděl zpracování kupónové privatizace, protože na to měl na tehdejší dobu slušnou počítačovu síť) hledala zřetězení částek vzájemně si dlužících podniků. První kolo mělo výborné výsledky, řada podniků snížila zadlužení až na polovinu. Další kola takový úspěch neměla, protože co se dalo vzájemně započíst, bylo započítáno v prvním kole. Teprve po krachu několika bank a násilném převzetí "lva ve světě financí", takto banky IPB (dodneška se to táhne jako spor státu s Nomurou), se vláda rozhoupala k řešení. Takže ty slibované "lepší zítřky" už dávno nebyly socialistické, ale patřily do období tzv. gründerského kapitalismu, víme?