Názory k článku
Proč je neplatit včas v Česku normální?

1) Prostředky přijaté jako úhrada díla nebo jako zálohové plnění nesmí být přednostně použity na nic jiného, než na předmět fakturace. Defraudace přijatého plnění na vlastní náklady firmy je trestný čin s nepodmíněným odnětím svobody a s osobním ručením jednatele firmy jako fyzické osoby.
2) Nezaplacená faktura není pro dlužníka daňovým výdajem, ani v PDU. Neobdržená platba není pro výstavce daňovým výnosem, ani v PDU. Berňáky pokud chtějí nějaké peníze - musí přednostně honit plátce, aby řádně platili a aby bylo na daně.
3) Nezaplacené DPH nelze uplatnit jako daň na vstupu. Neobdržené DPH nelze odvést jako daň na výstupu. Berňáky pokud chtějí nějaké peníze - musí přednostně honit plátce, aby řádně platili a aby bylo na daně.
4) Trestný čin zvýhodnňování věřitele je potřeba aplikovat šířeji než bylo doposud zvykem. Jestli dlužník zaplatí leasing za svoje auto, nájem za kancelář, nebo dokonce za telefon - a nezaplatí dodavateli, do dvou měsíců by měl sedět v base.

Bohužel Vaše řešení je velmi složité po administrativní stránce.

ad 2) a co částečné platby ?
ad 3) leasingová společnost, pronajímatel kanceláře i telefonní operátor jsou taktéž dodavatelé - tedy postavenina roveň dodavateli materiálu apod. Který mápřednost ?

A pak tu máme další možné obstrukce :
a) hra na ztracenou fakturu
b) reklamace dodaného zboží (byt fiktivní)


Měl bych jiný nápad : co takhle po vzoru Skandinávie vybudovat centrální registr dlužníků - pro komerční subjekty. Provoz je hrazen státem. Prodáte snad někomu, kdo je v něm zapsán ? Stávající databáze jsou sice hezké, ale rozdrobené a pracující na komerčním základě.

Ad 2: částečná platba je samozřejmě nákladem (pouze) v té části, kterou byla uhrazena. eviduje to každý účetní program
Ad 3: na faktuře je datum úhrady - pokud někdo zaplatí faktury v jiném pořadí než v jakém jsou splatné, měl by to být po krátké době trestný čin.
Ad a: verifikovat doručení chápe i školní dítě - například doporučený dopis s doručenkou, potvrzení kopie podatelnou či recipientem
Ad b: reklamace není důvodem pro nezaplacení, pokud tak nebylo explicitně sjednáno (pozastávky, doba na odzkoušení zboží) - reklamace je titulem pro bezplatnou opravu nebo výměnu, ne pro pozdržení splatnosti

Jezevec má dobrý nápady, to se musí uznat

Ujišťuji vás, že se zahraničními firmami jsou problémy úplně stejné...

Je to tak, a překvapivě čím větší a známější firma, tím větší problémy.

Dámy a pánové, před mnoha lety se slula jedna instituce a jmenovala se státní arbitráž. Ta řešila věci kolem sporů firem a rozhodovala hodně rychle. Např. v jednom případu - podání, za týden jednání : předložena hospodářská smlouva, dodací list, předmět plnění, faktura s dokladem o odeslání, upomínka a dvě svědectví osob. Po dvou hodinách jednání čepeček na hlavu a "rozsudek jménem republiky". Za půl hodiny po jednání byl vystaven "platební rozkaz", s tím, že podnik X zaplatí podniku Y částku .... ve lhůtě. Do té doby blokovány mzdové a investiční fondy oné firmy. Ředitel podniku X velmi rychle "hýbnul kostrou", aby se nedostal pod dohled SBČS. Takže platba byla připsána do týdne.
Nevíte náhodou, komu to vadilo, že byl pořádek ? Kdo řekl, že podnikatelé musí předehnat zákony ? Komu nebylo jasné, co jsou špinavé peníze ?
Stačilo přejmenovat : ředitel = jednatel, inv.fnd = majetek FO, PO, prostředky na účtě, na platební rozkaz dohlédnout celní správa ....... ok ?
Mimochodem, před časem sametu jsem kupoval soustavu strojního zařízení z kapitálie - objednávka telefonicky, otvrzení tech údajů faxem, za týden to bylo ve Štětí v Polsku v přístavu ( bylo toho za pár mil tehdejších Kčs ). Zkuste si to teď.

Před mnoha lety se v hromadných sdělovacích prostředcí dokola opakovalo slovní spojení "druhotná platební neschopnost" a bylo spojováno s překážkami pro budování ještě lepších a šťastnějších socialistických zítřků. Jak je to možné, když ta arbitráž tak dobře fungovala? Nebo fungovala taky stranicky?

Nepopletl jste si to trochu? Druhotná platební neschopnost je fenomén první poloviny 90. let, tedy v době po sametu, což byla doba, kdy nikdo neplatil nikomu a zboží se kupovalo pouze proti hotové platbě. Po republice jezdily tisíce podnikatelů a v kufříčku vozili milióny, aby měli za co koupit zboží pro svoje prodejny. Bordel byl právě proto, že vzniklo hodně podnikatelských subjektů, zanikla státní arbitráž a pravicové strany nutily banky, aby půjčovaly na úvěr kdejakému hejhulovi. Podnikatelské úvěry se pohybovaly kolem 20 % p.a., spotřebitelské úvěry buď nebyly vůbec nebo na nějakých 50-60 % pa.a., což nebyla pomoc podnikatelům, ale státem podporovaná lichva. Když hrozilo zadření ekonomiky pro platební neschopnost, uspořádal stát tři kola vzájemných zápočtů, kdy se pod hlavičkou PVT (tehdejší Podnik výpočetní techniky, mj. taky prováděl zpracování kupónové privatizace, protože na to měl na tehdejší dobu slušnou počítačovu síť) hledala zřetězení částek vzájemně si dlužících podniků. První kolo mělo výborné výsledky, řada podniků snížila zadlužení až na polovinu. Další kola takový úspěch neměla, protože co se dalo vzájemně započíst, bylo započítáno v prvním kole. Teprve po krachu několika bank a násilném převzetí "lva ve světě financí", takto banky IPB (dodneška se to táhne jako spor státu s Nomurou), se vláda rozhoupala k řešení. Takže ty slibované "lepší zítřky" už dávno nebyly socialistické, ale patřily do období tzv. gründerského kapitalismu, víme?

No, to si asi pletete vy. V roce 1989 jsem dělal v jednom PZO a vyvíjel jsem tam systém pro evidenci neplatičů. Těch dlužníků (a dlouhodobých) už tehdy bylo za stovky miliónů jen v jedné PZO. To, o čem píšete, bylo jen vyvalení tohoto problému v jeho plné hrůze, ale zaděláno na to bylu už v dobách "budování světlých zítřků", arbitráž, nearbitráž.

Když jste pracoval v PZO, tak ti neplatiči byli z Čech nebo ze zahraničí?
Já jsem pracovala v ekonomickém úseku české firmy a do r. 1990 to bylo v pohodě. Od této doby se neplatiči rozrůstali přímo geometrickou řadou, řadu z nich hledali policajti (bílí koně) atd. Já to vyřizovala na Policii, to byly story, že jsem se kolikrát musela smát, jak byl management českých firem doslova naivní. Bylo na nich vidět, že je jim jedno, že firma zkrachuje, jejich nebyla. To by bylo na román. Pravda je, že jsme se museli bránit jako firma interními opatřeními, ale co můžete dělat, když třeba ekonomický náněstek přijal úplatek (což nedokážete, a pokud ano, pak velmi těžko) a z titulu své funkce připravil firmu o dosti miliónů? V té době kradl snad každý, kdo měl díru do pr***.

Ta PZO dělala výhradně dovozy. Takže kdo asi byli ti neplatiči?

Jasně - za komunismu nikdo nic neměl, takže nebylo co krást. Bohužel ale lidi se chtěj mít dobře, třebaže se ne všem povede stejně dobře - zatímco komunismus dovede zařídit jen aby se měli VŠICHNI STEJNĚ ŠPATNĚ.