Problémy dávek v nezaměstnanosti

V Evropské unii se pod dávkami v nezaměstnanosti rozumějí ty, které nahrazují mzdu ztracenou v důsledku ztráty zaměstnání. Jejich cílem je nahradit příjem v tíživé životní situaci. Jak se stanovuje výše dávek a je možné si vybrat stát podle toho, kde jsou nejvyšší?

Výpočet dávek v nezaměstnanosti

Princip při výpočtu dávek v nezaměstnanosti je, že správa dávek musí vzít v úvahu mzdu dosaženou nezaměstnaným v průběhu jeho posledního zaměstnání v tom státě, kde vykonával svoji pracovní činnost. Jestliže jeho poslední zaměstnání v tomto státě netrvalo déle než 4 týdny, musí být dávka vypočtena na základě obvyklé mzdy nebo platu, který ve státě bydliště nebo pobytu odpovídá stejnému nebo obdobnému zaměstnání, jaké vykonával ve státě svého posledního zaměstnání na území jiného členského státu Evropské unie.

Vývoz dávek v nezaměstnanosti

Dávky v nezaměstnanosti jsou složitým typem dávek, protože správní orgány více než u jiných dávek inklinují k pochybám o tom, zda má příjemce těchto dávek ještě stále na dávku nárok. U příjemců dávek v nezaměstnanosti se požaduje, aby svou nezaměstnanost co nejdříve ukončili prostřednictvím aktivního hledání zaměstnání, protože jsou velice nákladní na státní rozpočet (pobírají dávky a ještě k tomu minimálně přispívají do státního rozpočtu).

Dohled nad oprávněností příjmu dávek provádějí jednotlivé úřady práce. Takový dohled lze samozřejmě nejlépe realizovat ve státě výkonu práce. Možnost pobírání dávek v nezaměstnanosti v jiném členském státě je proto více omezena, než je tomu v případě ostatních druhů dávek.

Evropská unie stanovila, že musí být zajištěna výplata dávek sociálního zabezpečení i v jiném členském státě, a proto je možné čerpat dávky v nezaměstnanosti i v jiném členském státě. Aby tedy mohl kdokoliv čerpat finanční prostředky, musí se zaregistrovat jako uchazeč o zaměstnání a zůstat minimálně po dobu čtyř týdnů poté, co se stal nezaměstnaným, k dispozici službám zaměstnanosti kompetentního státu Evropské unie.

Dále se nezaměstnaný musí zaregistrovat jako uchazeč o zaměstnání ve státě, kde hodlá práci hledat, a podléhá kontrolnímu procesu v tomto státě. Nárok na dávku v jiném členském státě než kompetentním existuje v maximální době trvání 3 měsíců od data, kdy osoba přestala být k dispozici úřadům práce ve státě, odkud odjela. Během této doby se musí dotčená osoba vrátit, jinak by přišla o národní dávky.

Ve výjimečných případech může být časová hranice pro návrat kompetentními službami prodloužena. Pokud se nezaměstnaný nevrátí do kompetentního státu do vypršení stanovené doby, ztratí nároky na všechny dávky podle právních předpisů tohoto státu.

Zajištění startu do života mladým

V současné době členské státy Evropská unie spolupracují na vytváření soustavy záruk pro mládež, kdy se mladým lidem umožňuje účast na dobrovolných mezinárodních výměnách zahrnujících praxi a výchovu k povolání v jiném členském státě. Na takové akce se napojují dobrovolné organizace a sociální partneři. Mladí lidé rozvíjejí své profesionální, osobní, podnikatelské a jazykové schopnosti a dovednosti, získávají zkušenosti v projektech, a to je jenom dobře.

Aktivní politika je naprosto nezbytná

Ke snižování nezaměstnanosti je nutně zapotřebí, aby se příležitosti k zaměstnání rozšiřovaly v dosud nebývalém měřítku. Aktivní politika ve vztahu k trhu práce je základem této strategie a vyžádá si zásadně nový pohled na celé spektrum dostupných nástrojů, které mohou pracovní prostředí ovlivnit, ať již jde o stimuly regulativní, fiskální či z oblasti sociálního zabezpečení. O široké škále těchto opatření musí rozhodovat členské státy podle své konkrétní situace.

Anketa

Kolik příjmu by vám měl stát nahradit v případě ztráty zaměstnání?