Cituji právní větu:
"V daném případě však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná (...) sledovala především poškození žalobce, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou - tj. snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, bylo pro ni zcela bez významu."
Tím v podstatě eliminovali možnost zpochybnit všechny případy, kdy si zaměstnavatel "ošetří", že šikanózní organizační změna bude formálně správně provedena (třeba i za cenu, že agenda bude nějakou dobu outsourcována), protože pro každého normálního zaměstnavatele má zvýšení efektivnosti práce svůj význam.
Samozřejmě, otázka je, jak to v reálu bylo, jestli zaměstnanec neposílal maily členům představenstva obden, atd. A jestli by zákoník práce neměl umožňovat výpověď bez udání důvodu s např. šestiměsíčním odstupným.
Vzniká tady obdobně scestná situace jako v případě výpovědi z nájmu bytu: jedna strana je přehnaně chráněna, proto jsou nadužívány výjimky, a k tomu se judikatura nějak staví. Kupodivu zásadně opačným způsobem: zatímco např. možnost výpovědi z nájmu bytu v případě, kdy nájemník má další rodinný dům, judikatura vykastrovala, tady podpořila zaměstnavatele.
