Přišli jste o práci - co teď?

Ztratit práci znamená velký životní šok. Zejména lidé v předdůchodovém věku, rodiny s dětmi a obyvatelé oblastí s vysokou mírou nezaměstnanosti nesou výpověď velmi těžko. Jak nejvýhodněji rozvázat pracovní poměr? Jak se nejlépe vyrovnat se ztrátou zaměstnání?

Ztráta zaměstnání není pro většinu lidí příjemnou zkušeností. Přijde-li o práci živitel či živitelka rodiny, hlavní komplikací bývá snížení příjmu, které může ohrozit životní úroveň rodiny. A pokud má rodina nějaké dlouhodobé závazky, například hypotéku, může se ztráta zaměstnání změnit přímo v horor. Jsou ovšem cesty, jak snížit dopad ukončení pracovního poměru.

Na možnost ztráty zaměstnání je dobré myslet již v době pracovního poměru a vytvářet si průběžně finanční rezervu nejen pro tento případ, ale též pro jiné nepříznivé nahodilé životní události (např. povodeň, ztráta pracovní schopnosti aj.). Finanční rezerva samozřejmě nemusí být tvořena pouze formou úspor, ale je vhodné též dobře zvolené pojištění.

Ostatně vše souvisí se vším, a tak není na škodu celkové finanční plánování. Například předlužení se plně projeví právě v období, kdy štěstí zrovna nepřeje, a uštědří další rány.

Ani v případě, že nemáte finanční rezervu a naopak máte dluhy, nemusí znamenat výpověď likvidaci rodinného rozpočtu. Je ale dobré znát způsoby, jakými může zaměstnavatel pracovníka propustit, a nároky na odstupné.

Jak propustit zaměstnance
Způsoby ukončení pracovního poměru udává plně oddíl třetí Zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, v paragrafech 42 až 60c. Doporučuji si ho pečlivě prostudovat, jakmile se dozvíte o propouštění ve vaší firmě. Zde jen shrnu základní body a rozdíly v nich.

K rozvázání pracovního poměru může dojít dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. Nemá zvláštní význam zabývat se dalšími způsoby (uplynutí sjednané doby pracovního poměru, ukončení povolení k pobytu nebo vyhoštění cizince a smrt zaměstnance).

Zrušení ve zkušební době je nejjednodušší způsob rozvázání poměru jak ze strany zaměstnance, tak ze strany zaměstnavatele. Lze ho použít ovšem toliko ve zkušební době (pokud není v pracovní smlouvě uvedena jiná) 3 měsíců.

Okamžité zrušení, čili výpověď „na hodinu“, může použít jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel jen ve výjimečných případech. Zaměstnanec tak může být propuštěn, jen pokud

  • byl pravomocně odsouzen,
  • porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.

Nemůže však z práce okamžitě odejít za lepším výdělkem, pokud nepředloží lékařský posudek s vyjádřením, že konaná práce vážně ohrožuje jeho zdraví (a ani pak to nemá ještě jisté), a zaměstnavatel mu řádně platí.

K ukončení pracovního vztahu dohodou může dojít kdykoli z podnětu kterékoli strany (zaměstnanec – zaměstnavatel). Záleží jen na dohodě, za jakých podmínek bude „svazek“ rozvázán. I bez uvedení ve smlouvě záleží zaměstnanci odstupné ve výši 2 měsíčních platů (případně vyšší v závislosti na pracovní či kolektivní smlouvě) v případě, že se

  • ruší zaměstnavatel,
  • stěhuje zaměstnavatel nebo,
  • zaměstnanec stane nadbytečným,

pokud je některý z uvedených důvodů v dohodě uveden. Přesto není na škodu uvést v ní i odstupné, případně před podpisem dohody o zrušení pracovního poměru uzavřít dohodu o výši odstupného pro případ dohody o zrušení pracovního poměru. Zkrátka – je dobré mít v ruce písemný příslib zaměstnavatele o odstupném.

Výpověď bývá často používána až jako poslední prostředek. Výpovědní doba je totiž tři měsíce, po které musí zaměstnanec pracovat a zaměstnavatel zaměstnávat. Protože tento stav je zpravidla pro obě strany nevýhodný, častěji dojde k dohodě.

Pracovník může podat výpověď bez udání důvodu (v takovém případě samozřejmě nemá nárok na odstupné); zaměstnavatel sice má v zákoníku práce vyjmenované důvody, kdy může propustit zaměstnance, praxe však ukazuje, že tato „drobná legislativní překážka“ je snadno překonatelná.

Zákon pamatuje i na případy, kdy zaměstnavatel nesmí dát výpověď, např. těhotným ženám, mužům v základní vojenské službě a mnohé další.

Jsem propuštěn/pro­puštěna – co dál?
Na ztrátu zaměstnání nelze pohlížet jako na tragédii, ale přinejhorším jako na drobnou životní komplikaci. Propadne-li člověk depresi, jen obtížně bude přesvědčovat nového zaměstnavatele o svých kvalitách. Podaří-li se získat na propuštění náhled jako na výzvu, novou příležitost a šanci na získání lepších podmínek, je téměř vyhráno.

Řekne se to pěkně, ale hůře se to poslouchá a jen obtížně tomu uvěří lidé před důchodem, živitelé rodin, obyvatelé krajů s vysokou nezaměstnaností a mnozí další. Rizikových skupin je celá řada.

O ztrátě zaměstnání se však pracovník téměř vždy dozví s časovým předstihem a s finančním polštářem minimálně dvou platů odstupného (k nimž navíc přichází 50 % příjmu podpory v nezaměstnanosti) získá dostane další čas na hledání nového zaměstnání. V nezáviděníhodné situaci jsou ale lidé propouštění v krajích s vysokou nezaměstnaností z podniků v platební neschopnosti, kteří kromě odstupného nedostali již několik měsíců ani mzdu.

Ještě před ukončením pracovního poměru by si měl zaměstnanec ujasnit,

  1. co očekává od nového zaměstnání a
  2. jaké má schopnosti.

Jen ten, kdo ví, co chce, si může polepšit, a jen ten, kdo ví, co může nabídnout, přesvědčí nového zaměstnavatele o svém přínosu pro firmu.

Začít hledat práci může zaměstnanec okamžitě. Není nač čekat. Pracovní místo, které je volné dnes, může být zítra obsazeno, a o pracovním místu, které se uvolní zítra, se dozví zítra.

Možností, kde hledat, je celá řada a je dobré využít všechny. Nejspolehlivějším zdrojem jsou známí z oboru, dobré je využít Internet (nejen pracovní portály typu Jobs.cz, ale i stránky firem, kde bývají užitečné odkazy „nabídka zaměstnání“, „pracovní příležitosti“ či „kariéra“ aj.), lze obvolávat firmy podle telefonního seznamu (to však nebývá příliš účinné, protože ne všechny firmy mají volná místa), odpovědět na inzeráty v tisku (nejlépe specializovaném inzertním) a další.

Nejpozději do tří dnů po ukončení pracovního poměru je vhodné navštívit úřad práce a zaregistrovat se, přestože tento akt je pro řadu lidí velmi nepříjemný. Pokud se nezaměstnaný nepřihlásí na úřadu práce, musí se přihlásit Správě sociálního pojištění a své zdravotní pojišťovně k placení sociálního a zdravotního pojištění. Registrovaným pojistné platí stát, nehledě na výplatu podpory v nezaměstnanosti.

Při hledání práce může pomoci i stěhování, které je však komplikováno nejen regulací nájemného, ale kupříkladu i rodinnou situací (studující děti, partner/partnerka zaměstnání má apod.).

Anketa

Jak jste se vyrovnal/a se ztrátou zaměstnání?

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 2. 2007 13:39