Přijdeme o pracovní místa kvůli levným asijským státům?

Asie od sedmdesátých let minulého století zaznamenala obrovský hospodářský rozvoj. Není to jen všude zmiňovaná Čína, kde hrubý domácí produkt  od zavedení reforem v roce 1978 narostl z 860 dolarů na obyvatele na současných 7931 dolarů (v cenách roku 2005 dle gapminder.org) .

Obrovský rozvoj zaznamenal také Taiwan, který je v současnosti symbolem hi-tech technologií. Možná právě váš počítač, na kterém pracujete, pochází z této země (Acer nebo Asus). Přitom situace před 40 lety byla značně odlišná a nikdo tenhle osud Taiwanu nepředpovídal.

Jak se vyvíjel Taiwan?

Před 40 lety se většina obyvatel nacházela pod hranicí chudoby. Nově vznikající továrny na výrobu hraček zajišťovaly lidem jen skromné příjmy, pracovní podmínky však byly otřesné. Hračky ale přinesly firmám zisky, mohly tedy peníze dále investovat. Z obyčejných a levných hraček se krůček po krůčku stávaly důmyslné továrny vyrábějící zboží s vysokou přidanou hodnotou. O hospodářském úspěchu této země referuje švédský ekonom  Johan Norberg ve svém filmu „Globalizace je dobrá“ (viz video níže).

Norberg je také autorem knížky „Globalizace“, kde  jako ekonom zkoumá různé problémy od chudoby, dětské práce nebo životního prostředí. 

Proč se firmy stěhují?

Proč tedy Asie zaznamenává tak dynamický hospodářský rozvoj? Co je hlavní ingrediencí hospodářského úspěchu Asie? A proč tam firmy unikají?

Napověděl nám Carl Pope, předseda klubu Sierra – jedné z největších organizací pro ochranu životního prostředí. Ten sdělil nejčastější výtky zdejších manažerů ve smyslu: Chtěl bych rozjet výrobu v USA, ale mám obavy, že v tom neuspěji.

Průmyslníci údajně nejsou donuceni své továrny přemístit do jiných zemí kvůli vysokým cenám pracovní síly,  jak se často prezentuje veřejnosti. Mzdy totiž ve vyspělých průmyslových závodech tvoří podle něj jen 10 % veškerých výdajů. Přitom desetina výroby by se mohla nevhodným přemístěním do zahraničí ztratit. Suma sumárum, přesun do „levnějších zemí“ se nemusí vůbec vyplatit. Nehledě na obtížnou přenositelnost know-how. Pope v tom vidí i jiné důvody.

Když je důvodem ztráty pracovních míst v továrnách cena pracovní síly, jak poté vysvětlíme úspěchy německého a čínského průmyslu? ptá se Pope pro Bloomberg .

Toyota vyrábí stále 60 % veškerých automobilů v Japonsku, zatímco General Motors v USA jen 30 % své produkce. V obou zemích jsou přitom vysoké mzdy, dodává Poppe. Uvádí také příklad jedné společnosti, která zkoušela podnikat na Long Islandu, kde mohla získat dostatek kvalifikované pracovní síly. Nepovedlo se. Nezískala totiž povolení na odběr vody. Bylo jim oznámeno, že je období sucha a přípojku k vodě nezískají, budou ve frontě, ale až po golfových hřištích. Frustrace při boji s úředníky nakonec zvítězila a zamířili na Taiwan.

Zesnulý ředitel společnosti Apple Steve Jobs, jehož názory byly spíše z levicového spektra, řekl dle autora životopisné knížky Waltera Isaacsona, při rozhovoru s prezidentem Barackem Obamou: Máte nakročeno k tomu, že už podruhé zvolen nebudete. Jobs poté vysvětloval, jak je jednoduché a levné postavit továrnu v Číně a že v Americe to je dnes vinou všelijakých regulací a dodatečných výdajů prakticky nemožné. 

Asie tedy vítězí a Evropa společně s USA si nechávají pomalu ujet vlak. Negativní je, podle Martina Pánka, který dlouhodobě porovnává vývoj ekonomické svobody a také studoval v Číně, především výše zdanění: V Číně jsou poloviční daně, mnohem nižší zadlužení státu, a tím pádem i přerozdělování HDP centrální vládou je poloviční. Nelze asi porovnávat Čínu obecně – existují tam velmi liberální a rychle expandující regiony jako Zhejiang, Fujian, Guangdong (Kanton), a na druhé straně regulovanější a chudší jako Gansu nebo Tibet.

Vývoj nezaměstnanosti jako ukazatel konkurenceschop­nosti

Vhodně o konkurences­chopnosti nám vypovídá i ukazatel nezaměstnanosti. Zatímco v těžce regulovaných ekonomikách v zemích jako je Řecko, Španělsko, Portugalsko dosahuje nezaměstnanost až 20 % především kvůli strnulému pracovnímu trhu, v jiných zemích je situace odlišná.

V některých zemích vlivem obrovské úvěrové expanze, která vytvořila nejrůznější bubliny, dočasně nezaměstnanost vzrostla. Příkladem může být Estonsko, kde nezaměstnanost počátkem roku 2010 vzrostla  na 20 %. Od té doby však klesala na současných 11,4 % a lze očekávat klesa­jící trend i nadále. Podobný scénář je vidět v Irsku, kde nezaměstnanost dosáhla 15 % a v současnosti už je také v poklesu. Jedná se o vysoce flexibilní ekonomiky s volným pracovním trhem a i přes obrovské hospodářské problémy se ekonomiky dokázaly vzpamatovat. Mzdová úroveň klesla a přizpůsobila se produktivitě práce, byly provedeny také nutné a bolestivé fiskální kroky. 

U Španělska a Řecka, kde je nezaměstnaný každý druhý mladší 25 let (je zde vysoce regulovaný pracovní trh), je značně nereálné, že by v následujících několika letech poklesla nezaměstnanost na estonskou úroveň. Podobná situace je například ve vysoce regulované Bosně, kde nezaměstnanost dosahuje až 40 %. Průměrná mzda tam dosahuje přitom jen 400 eur měsíčně. Čtěte také: Bosna, země promarněných příležitostí.  Pracovní místa se tam zkrátka nepřemisťují. Snaha státu „chránit“ vede jen k nezaměstnanosti a hospodářské stagnaci. 

Vstříc novým regulacím

Trend nových regulací vítězí. Různé aplikované směrnice v podobě ekologických regulací, emisních povolenek nebo ve snaze upřednostňovat neekonomické „zelené zdroje“ jako je solární energie nebo biomasa, povede jen k tomu, že průmysl bude značně otřesen. 

Jedním z hlavních tahounů na cestě po socialistické společnosti se stávají Spojené státy. Čtěte také: Konec amerického snu. Globální lídr jde vstříc socialismu. Připomeňme také, že Spojené státy byly do období první světové války ekonomikou téměř s  nulovou nezaměstnaností a s nedostatkem pracovní síly, kterou nedokázaly zaplnit ani tisíce nových přistěhovalců (vyjma specifického období občanské války). V současnosti vláda přerozděluje 42,2 % HDP (dle http://w­ww.heritage.or­g) a nezaměstnanost je na 8,6 %. Spíše lze očekávat příchod další krize než návrat nezaměstnanosti na předkrizovou­ úroveň. Nově vzniklé peníze stvoří jen další bubliny, nepřinesou skutečné vytvořené hodnoty. Čtěte také: Centrální banky se zbláznily, tvrdí jejich odpůrci

Jak je to u nás?

Bohužel máme všechny charakteristiky ekonomiky, která přestává být v globálním ohledu konkurenceschopná. Máme složité vedení daní, vysoké daňové odvody a nejrůznější další regulace.

K tomu složité právní prostředí a obtížná vymahatelnost práva neposkytuje společnostem dostatečnou stabilitu. Není divu, že řada společnosti pře­misťuje svá sídla jinam. Čtete více: Byrokracie a korupce. V Česku se prostě podniká těžce

Příklady máme

Příběh úspěchu je vidět také například v Lichtenštejnsku, kde Martin Pánek navštívil knížete Hansa Adama: 

Kníže Hans Adam II. se netají tím, že je velký liberál (v evropském smyslu), a tak se snaží strkat svůj „knížecí nos“ občanům do života co nejméně. V důsledku toho se počet obyvatel Lichtenštejnska každé ráno zdvojnásobí, když přijedou „přespolní“ zaměstnanci pracovat, a večer se zase zmenší na polovinu,  řekl Pánek. 

Lichtenštejnsko netrpí žádným komplexem malosti, takže si neklade zcela nesmyslné otázky typu „Jak může malé Lichtenštejnsko konkurovat obrovské Číně?“, které pokládají celoevropští eurohujeři v domnění, že tím ospravedlní bruselskou „Říši zla“. Nekonkurují si státy, ale podniky. A to je diametrální rozdíl. Takže poučení, kromě zrušení regulací a cel je: Nepodléhejme socialistické demagogii o jakési „konkurenci“ států, která nás žene do postdemokracie a k čím dál většímu státnímu dirigismu, dodává Pánek. 

Závěr

Je konečně na čase se poučit a vykročit po cestě svobody. Svobody, ve které budoucí podnikatel nestráví měsíc zakládáním firmy a placením nejrůznějších poplatků. Kde nebude ze strany finančního úřadu brán jako potencionální zloděj. Kde je nízká nezaměstnanost, protože stát omezuje svobody svých občanů co nejméně. Dočkáme se? Pak zde bude nejspíše takové prostředí, které bude přínosné pro vznik nových pracovních míst. A „stará pracovní místa“ se nepřesunou dále na východ.