Z přehledu trestů, které má trestní právo připravené pro pachatele trestných činů, vyplývá, že vedle trestu odnětí svobody může odsouzeného „postihnout“ i peněžitý trest, trest propadnutí věci nebo i trest propadnutí majetku.
Trest propadnutí majetku je v systému trestů s ohledem na okolnosti, za kterých může být uložen, poměrně řídce používaný, ale přesto možný. Soud jej může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit tehdy, odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin, jímž pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez splnění těchto podmínek může soud uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje.
Jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a k osobě pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
Propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí. Propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.
Peněžitý trest ve výměře od 2 tis. Kč do 5 mil. Kč již tak neobvyklý není. Soud jej může uložit, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez těchto podmínek pak může uložit peněžitý trest pouze v případě, že
- tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje, nebo
- ukládá jej za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládá.
Jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Při výměře peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu.
Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví zároveň pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na dvě léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici stanovené zákonné trestní sazby.
Konečně soud může uložit i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
- které bylo užito ke spáchání trestného činu,
- která byla ke spáchání trestného činu určena,
- kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
- kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, pokud hodnota není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná.
Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. Drží-li pachatel neoprávněně nebo v rozporu se zvláštním právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu, ve vztahu k níž je možno uložit propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud vždy i tento trest.
Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i jiné dispozice směřující ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Další náklady pro obviněného a odsouzeného
Zanechme však ustanovení trestního zákona vymezující možné určení trestu za spáchaný trestný čin a podívejme se na další praktické otázky spojené s trestním postihem, které taky „lezou do peněz“:
Je jasné, že obviněný z trestného činu se musí zúčastnit všech procesních úkonů – výslechů apod. -, aniž mu vzniká nárok na úhradu takto ztraceného času, nemluvě už o úhradě za ztrátu výdělku…
Vezme-li si k obhajobě svých práv jako obhájce advokáta, je jasné, že taky musí za právní zastoupení zaplatit. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která je neustále (hádejte v čí prospěch?) – naposledy v minulém roce – měněna, musí klient za poskytování právních služeb zaplatit podle smlouvy s klientem tzv. „smluvní odměnu“, nebo podle stanoveného tarifu. Při obhajobě v trestním řízení, se považuje za tarifní hodnotu
- částka 1000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok,
- částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let,
- částka 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let,
- částka 50 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let anebo za který lze uložit výjimečný trest.
K této odměně musí klient zaplatit advokátovi ještě další prokázané (např. cestovní) výdaje.
I když si odsouzený mnohdy po vynesení rozsudku oprávněně myslí, že za své protiprávní jednání „zaplatil již dost“, ještě musí zaplatit podle vyhlášky č. 312/1995 Sb., která stanoví paušální částku nákladů trestního řízení ve výši (jak jinak) zvýšené vyhláškou č. 432/2002 Sb.
Paušální částka nákladů trestního řízení činí
- ve věcech, v nichž došlo k vydání trestního příkazu, který nabyl právní moci, 2 000 Kč,
- v ostatních věcech, v nichž řízení v prvním stupni bylo vedeno před okresním soudem, 4 000 Kč,
- ve věcech, v nichž řízení v prvním stupni bylo vedeno před krajským soudem, 6 000 Kč.
Jestliže byl v trestním řízení podán znalecký posudek, zvyšuje se paušální částka nákladů trestního řízení stanovená podle výše uvedených případů, byli-li přibráni k podání znaleckého posudku nejméně dva znalci, o částku 7 000 Kč, v ostatních případech o částku 3 800 Kč.