Při práci na "živnosťák" nedostanete odškodnění za pracovní úraz

Invalida se žalobou na odškodnění neuspěl, protože pracoval na živnostenský list. Kdyby byl zaměstnancem, odškodnění by dostal.

Co všechno se vám může přihodit, pokud pracujete na živnostenský list? Některé odlišnosti od zaměstnaneckého poměru pocítíte výrazněji než jiné. Varováním budiž příklad z praxe.

Pracovníkovi na stavbě se přihodil velmi vážný úraz, a proto zažaloval o náhradu škody subjekty, pro něž činnost vykonával.  Ovšem až na velmi zanedbatelné odškodnění, které mu soud zčásti přiznal, neuspěl. Soudy totiž neposoudily obchodní vztah, na jehož základě vykonával práci, jako zastřený pracovněprávní vztah, tedy jako nelegální švarcsystém.

Přitom by samozřejmě bylo naprosto přípustné vykonávat stejnou práci i v pracovněprávním vztahu. Pak by byl výsledek pro poškozeného nepoměrně příznivější. Měl by totiž nárok na celou řadu peněžitých plnění. Čtěte více: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

Je však nutno poznamenat, že kdyby poškozený nepřistoupil na obchodní režim místo pracovního, práci by zřejmě nezískal.

Podívejme se, jaká rizika přináší samostatná výdělečná činnost. Budiž tento příběh – soudně projednávaný případ – varovným poučením pro všechny živnostníky (tzv. soukromé podnikatele), zvláště pak pro ty vykonávající rizikové práce, jenž nemají sjednáno úrazové pojištění.

Skutkový základ a rozhodnutí soudu prvního stupně

Žalobce – zedník – pan L. M. dne 22. 2. 2001 spadl z lešení na stavbě, kde vykonával práce pro L. S. (prvního žalovaného), jenž byl subdodavatelem druhého žalovaného, generálního dodavatele stavby – firmy Skanska a.s.

Na základě dohody s prvním žalovaným měl žalobce vyzdít asi 15 m2 zdi za odměnu 120 Kč za hodinu.

Když žalobce přelézal z jedné části lešení na druhou, jež nebyla ukotvena, spadl a v důsledku úrazu se stal plně invalidním.

Před úrazem žalobce pracoval na základě živnostenského oprávnění, svoji výdělečnou činnost zahájil 17. 12. 1992, od 20. 12. 1999 do 2. 4. 2000 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, od 3. 4. 2000 opět zahájil svoji výdělečnou činnost a před úrazem pracoval na různých stavbách v Praze, vždy krátkodobě.

Sám si platil zdravotní a sociální pojištění, podával daňová přiznání, při práci používal svoje pracovní nástroje a ochranné pomůcky. Soud proto dovodil, že žalobce vykonával práce pro prvního žalovaného jako živnostník na základě ústní smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku, nikoli na základě pracovní smlouvy jako jeho zaměstnanec. Čtěte také: Renty za poškozené zdraví se zvýší. Jak je správně spočítat?

Soud dále dospěl k závěru, že žalobce i první žalovaný porušili své povinnosti, neboť lešení postavil první žalovaný v rozporu s bezpečnostními předpisy a žalobci na něm zadal práci ve výšce. Žalobce si však před lezením na lešení neověřil, v jakém je stavu, a za škodu tedy spoluodpovídá, neboť porušil obecnou prevenční povinnost, a míru jeho spoluzavinění soud shledal v rozsahu 30 %.

Věcná škoda žalobce činí 950 Kč, za cesty příbuzných do nemocnice 880 Kč, bolestné a ztížení společenského uplatnění podle lékařského posudku činí 11 040 Kč. Z toho soud žalobci přiznal částku sníženou o 30 % jeho spoluzavinění.

Vzhledem k tomu, že za dobu před úrazem žalobce vykázal roční příjem 50 889,60 Kč a od 22. 2. 2001 mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 7283 Kč a od 22. 12. 2001 ve výši 7761 Kč, soud dovodil, že odškodnitelná ztráta na výdělku mu nevznikla.

Ve vztahu k druhému žalovanému na základě obsahu smlouvy o dílo uzavřené mezi prvním a druhým žalovaným, podle níž se první žalovaný zavázal zajistit vlastní dozor nad bezpečností práce a vést deník bezpečnosti práce, dospěl soud k závěru, že žalobce nebyl vůči druhému žalovanému v žádném právním vztahu ani nepracoval na jeho zařízení, proto druhý žalovaný za škodu neodpovídá.

Soud prvního stupně tedy svým rozsudkem ze dne 10. 12. 2007 uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody na zdraví 7009 Kč, žalobu proti němu co do částky 311 340 Kč a renty ve výši 14 319 Kč měsíčně počínaje prosincem 2002 zamítl, v plném rozsahu pak zamítl žalobu vůči druhému žalovanému.

Zhodnocení případu a potvrzující verdikt odvolacího soudu

K odvolání žalobce a prvního žalovaného krajský soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zcela se ztotožnil s jeho právními závěry.

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu obchodního zákoníku, nezastírající jiný právní úkon, podle níž žalobce vykonával pro prvního žalovaného činnost jako zedník – živnostník, byl vybaven vlastním pracovním oděvem a pracovními pomůckami, uzavíral opakovaně smlouvu s různými objednateli, což je typické pro podnikatele, nikoli pro zaměstnance.

Vykonával činnost pro prvního žalovaného, který dílo zhotovoval pro jiného objednatele, jednalo se tedy o subdodávku, pro kterou uzavření pracovní smlouvy nebo jiné dohody v režimu zákoníku práce není vhodné.

Pokud jde o spoluzavinění, nelze jednání žalobce, který si předem nezjistil stav části lešení, na kterou ve výšce přelézal, hodnotit jako jednání zachovávající náležitou opatrnost, a míra jeho spoluzavinění v rozsahu 30 % je zcela namístě.

Ohledně odpovědnosti druhého žalovaného se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce k němu nemá žádný právní vztah ani nepracoval na jeho zařízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud ČR jej však jako soud dovolací svým usnesením spis. zn. 25 Cdo 5262/2008, ze dne 29. 11. 2011, odmítl.

Kdy jde o podnikání a ne zaměstnání

Podle ust. § 2 odst. 1 obchodního zákoníku se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podle ust. § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku je podnikatelem podle tohoto zákona osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění. Čtěte více: Pro sportovce je švarcsytém legální, ostatní mají smůlu

Zatímco pracovní poměr je charakterizován tím, že zaměstnanec vykonává činnost podle pokynů zaměstnavatele, ve stanovené pracovní době, na jeho riziko a jejím cílem je plnění úkolů zaměstnavatele, je předmětem „podnikatelského“ vztahu soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Uzavření smlouvy o dílo podle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku ani pracovní smlouvy nevyžadovalo písemnou formu, k jejich platnému sjednání stačila ústní dohoda. Čtěte také: Zaměstnance propustili a nabídli mu místo na „živnosťák“. Firma chtěla ušetřit, prodělala

Žalobce vykonával práce na různých stavbách v Praze na základě smluv o dílo a tímto způsobem podnikal na základě živnostenského oprávnění, přičemž byly splněny všechny znaky podnikání ve smyslu ust. § 2 odst. 1 obchodního zákoníku, tj. soustavnost, samostatnost, provádění vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku.

Práci vykonával svými pracovními nástroji a ve svých ochranných pomůckách, což je typickým znakem činnosti vykonávané na vlastní riziko a odpovědnost, sám platil zdravotní a sociální pojištění a podával daňová přiznání, pro své smluvní partnery zpravidla pracoval pouze krátkodobě, nikoliv trvale, takže ani z tohoto hlediska se nejednalo o „závislou činnost,“ tak jak je chápána ve smyslu pracovněprávním i ve smyslu dalších právních předpisů (např. dle zákona o daních z příjmů).

Neuspěla proto námitka žalobce, že vykonával-li pracovní činnost pod operativním řízením prvního žalovaného či jím pověřené osoby, jedná se o pracovněprávní vztah. Soudy právně kvalifikovaly jejich vztah jako vztah dvou podnikatelů na základě smlouvy o dílo, neboť činnost žalobce vykazuje všechny znaky podnikání ve smyslu ust. § 2 obchodního zákoníku, naopak znaky pracovněprávního poměru naplněny nebyly.

Z jakých dalších důvodů invalida neuspěl

Poškozený jako dovolatel dále nesouhlasil s posouzením svého spoluzavinění v rozsahu 30 %. K tomu uvedl NS ČR v odůvodnění svého rozhodnutí zejména následující: Rozsah, v jakém poškozený sám přispěl ke vzniku škodlivého následku, v porovnání s příčinami na straně odpovědného subjektu závisí na zvážení všech zjištěných konkrétních příčin, jež se na konečném výsledku podílely.

Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a okolnostmi na jeho straně a na straně škůdce a porovnává se, jak která skutečnost přispěla ke způsobení škody a ovlivnila její rozsah.

Zvažují se příčiny na obou stranách, které vedly ke škodě, neboť v rozsahu, v jakém se poškozený podílel na vzniku škody, není dána odpovědnost subjektu odpovědného za škodu. V rozsahu, v jakém je jednání či opomenutí žalobce (poškozeného) jednou z příčin vzniku jeho škody, chybí příčinná souvislost mezi škodou a jednáním či skutečnostmi, za něž nese žalovaný odpovědnost.

Odvolací soud na základě zjištění, jak k úrazu došlo, zvažoval příčiny vzniku škody na straně žalobce i prvního žalovaného a dovodil, že oba měli podíl na vzniku škody způsobené žalobci. Avšak stanovení poměru, v němž se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného, odvisí vždy od okolností konkrétního případu; zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno.

Proč za škodu odpovídá jen subdodavatel?

Pokud jde o odpovědnost druhého žalovaného za škodu vzniklou žalobci, podle skutkových závěrů soudů obou stupňů lešení, z něhož žalobce spadl, postavil první žalovaný a rovněž on se žalobcem uzavřel smlouvu o dílo a zadal mu práci.

Je sice možný souběh odpovědnosti více subjektů za škodu v případě, že škodu způsobilo více škůdců, u všech však musí být splněny podmínky vzniku odpovědnosti.

Jedním ze základních předpokladů odpovědnosti podle ust. § 420 občanského zákoníku je porušení právní povinnosti, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem).

Z tohoto hlediska je podstatné, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že by druhý žalovaný jako hlavní dodavatel stavby porušil nějakou svoji právní povinnost, kterou při provádění této stavby měl a jež by se podílela na vzniku škody na zdraví žalobce. Navíc v úseku, kde se žalobci úraz stal, odpovídal za ochranu zdraví a bezpečnost při práci právě první žalovaný.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 2. 2012 13:32