Pracují občané Evropské unie v jiných zemích?

Představitelé Evropské unie předpokládali, že značné rozdíly v nezaměstnanosti i výdělcích nejen mezi jednotlivými členskými státy, ale zejména jednotlivými menšími oblastmi se budou postupně stírat díky volnému pohybu pracovních sil. Ovšem skutečnost je jiná...

Občané Evropské unie se neradi stěhují. Žijí raději celý svůj život na stejném místě. V tom je veliký rozdíl mezi Evropou a Amerikou. V Americe mladí lidé cestují a žijí svůj život daleko od svého původního bydliště. Většina Američanů změní za život několikrát místo svého pobytu. Samozřejmě pro jejich stěhování hovoří skutečnost, že se po celé Americe dorozumí svou mateřštinou, tedy angličtinou.

Přesto by se pracovníci v Evropské unie měli stěhovat z oblastí s nízkými výdělky nebo velkou nezaměstnaností (zpravidla to jsou stejné oblasti nebo státy) do států a oblastí, kde jsou nabízené mzdy i nabízená pracovní místa lákavější. Důsledkem tohoto pohybu by pak mělo být postupné vyrovnávání podmínek (pracovních i mzdových) v jednotlivých územích Evropské unie a celkový růst efektivnosti celého hospodářství Evropské unie. Takhle nějak si to představují politici, ekonomové a pracovníci prognostických ústavů.

Podíváme-li se však na statistické údaje Evropské unie, vidíme, že zatím toto právo příliš využíváno není. Vždyť pouze 5,5 % obyvatel usídlených v některé zemi Evropské unie je občanem jiného státu. V tom ale téměř 3 % jsou občané nečlenských států!

Vnitřní migraci občanů zemí Evropské unie za prací do jiného státu Evropské unie představuje 2,5 %. Největšími hostiteli občanů jiných členských zemí Evropské unie jsou Lucembursko s 30 % a Belgie se 6 %. Vysoké procento zvyšuje také skutečnost, že v těchto dvou zemích jsou umístěny řídící orgány Evropské unie se zaměstnanci ze všech států EU. Poté následuje ve výčtu Německo s 2 %. Ale naopak ve Velké Británii je to pouhých 0,7 %. Nejvíce se do jiné země Evropské unie stěhují Italové a Portugalci, což také souvisí s historií a kulturou jednotlivých států.

Některé země Evropské unie jsou daleko atraktivnější jako nové pracoviště spíše pro občany z východu, zejména ze zemí jako je Turecko, Ukrajina a bývalá Jugoslávie. Podíl občanů z nečlenských zemí Evropské unie činí například v Německu zhruba 6 %. Absolutně měřítku to znamená 4,5 mil. lidí.

Zarážející je tedy poměrně malý počet občanů zemí Evropské unie, kteří využili možnost pracovat v jiné zemi Evropské unie, a to navzdory značné nezaměstnanosti v některých oblastech. Můžeme si to vysvětlit několika skutečnostmi. Určitě hraje významnou úlohu nechuť opustit domácí kulturní prostředí se zavedeným způsobem života a silnými rodinnými vazbami. Evropané jsou k místu svého narození více zakořeněni a citově upnuti.

Další významný vliv je jazyková vybavenost. Mnoho povolání či prací nelze vykonávat bez znalosti řeči. A v malinké Evropské unii se mluví oficiálně jedenácti jazyky. To znemožňuje mnoha zájemcům přijmout místo v cizí členské zemi.

Navzdory všem opatřením pro svobodu pohybu se bude muset v Evropské unii i nadále stěhovat spíše kapitál za pracovní silou nežli obráceně.

Anketa

Hodláte se stěhovat za prací?