Spočítejte si...

Zavřít

Pracuj, mlč a na nic se neptej?!

Aktualizováno 16. 11. 2016 17:00

Jakýkoliv legální pokyn zaměstnavatele musíte splnit. I když s ním nesouhlasíte, protože je nelogický a ztěžuje práci vám nebo smluvním partnerům.

Nejvyšší soud ČR určil, že podřízený zaměstnanec musí plnit pokyny svých nadřízených, vydané v souladu s právními předpisy, byť by si o nich, a to i ze svého odborného pohledu, myslel cokoliv. Jste tedy v roli zaměstnance povinni pracovní úkoly plnit. Otázka, proč je máte plnit, je irelevantní. Jedním ze základních znaků závislé práce je totiž její výkon ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

Dodavatelé chtěli platit v hotovosti, tak jim vyhověla

Dopisem ze dne 28. 3. 2008 zaměstnavatel provozující lékárnu sdělil své zaměstnankyni–lékárnici (doktorce farmacie), že s ní okamžitě ruší pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Důvod tohoto opatření spatřoval především v tom, že zaměstnankyně přes opakovaná upozornění znovu porušila zákaz provádění hotovostních plateb nad 1000 Kč bez předchozího souhlasu.

Zvýšila tržby zaměstnavatele, přesto, či snad právě proto ji propustil

Zaměstnankyně se jako žalobkyně obrátila na soud, aby určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 28. 3. 2008 je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že striktním dodržováním pokynů, aby si hotovostní platby přesahující 1000 Kč nechala schvalovat příslušným zaměstnancem žalovaného, by byl v podstatě ochromen provoz lékárny, protože část zboží by bez hotovostních plateb přesahujících 1000 Kč vůbec nebyla do lékárny dodavateli dodána. Jestliže tedy v některých případech prováděla platby za příjem zboží převyšující částku 1000 Kč, bylo to odůvodněno naléhavou provozní potřebou lékárny.

Vyhazovat dobrého pracovníka je nesmysl

Soud prvního stupně žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že byl sice vydán pokyn, že zaměstnankyně nemůže platit hotově více než 1000 Kč, nicméně vzhledem ke zvýšení obratu za tržby pouze za volný prodej kosmetiky a ostatních doplňků soud nepovažuje toto rozhodnutí společnosti o omezení placení a nákupu za hotové za rozhodnutí, které by mělo vést ke zlepšení finanční situace společnosti, ale spíše za rozhodnutí účelové. Plnění pracovních povinností je sice základní povinností zaměstnance, ale jestliže pokyny nadřízených jsou v rozporu s tím, aby se dosáhlo vyšší tržby v lékárně, pak je těžko považovat porušení těchto pokynů za hrubé porušení pracovních povinností souvisejících s plněním pracovních povinností. Odvolací soud k odvolání zaměstnavatele rozsudek soudu prvního stupně pro jeho formální chyby a nedostatky zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně poté žalobě znovu vyhověl. Vyšel ze zjištění, že po nástupu zaměstnankyně došlo ke značnému zvýšení obratu. Snažila se získávat zboží, které nedodával velkoobchod jako lékárenské zboží. Především se jednalo o kosmetiku a doplňky stravy, které dodávaly společnosti, které s ohledem na dřívější jednání nebyly ochotny poskytovat toto zboží na faktury a žádaly zaplacení tohoto zboží v hotovosti. „Přes znalost těchto skutečností“ vedení společnosti vydalo začátkem roku 2008 pokyn, že zaměstnankyně nesmí platit za hotové částky vyšší než 1000 Kč, pokud to není schváleno pracovníkem společnosti. V pokynu však není uvedeno, který zaměstnanec má oprávnění toto schvalovat, ani není tento pokyn řádně zdůvodněn, proto se jeví toto opatření vůči žalobkyni jako opatření účelové.

Příkaz je prostě příkaz a ten musíte splnit

Odvolací soud však rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Uvedl, že pokud žalovaný žalobkyni předseda představenstva počátkem ledna 2008 přikázal, aby nečinila platby v hotovosti nad 1000 Kč, pak žalobkyně svým jednáním porušila svoji povinnost. Ta spočívala v povinnosti plnit pokyny nadřízených a řádně hospodařit s prostředky svěřenými jí zaměstnavatelem. Je zcela irelevantní, zda jejím jednáním došlo ke zvýšení tržeb, neboť žalobkyně byla přijata jako lékárník asistent, a ačkoliv byla posléze pověřena vedením lékárny, ze své pracovní pozice za ekonomické výsledky žalované neodpovídala. Přitom žádný právní předpis zaměstnanci neumožňuje, aby svévolně nakládal s prostředky zaměstnavatele. Zaměstnankyně si podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Základy právní úpravy v zákoníku práce

Podle ust. § 301 písm. a) zákoníku práce jste v roli zaměstnance povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.

Vzhledem k tomu, že jedním ze základních znaků závislé práce je její výkon ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, jste od vzniku pracovního poměru povinni konat práci podle pracovní smlouvy podle pokynů zaměstnavatele, a proto musíte být povinni plnit pokyny nadřízených. Povinnost plnit pokyny nadřízených, která patří k vašim základním povinnostem uvedeným v ust. § 301 zákoníku práce, se samozřejmě týká pouze takových pokynů, které jsou vydány v souladu s právními předpisy.

Soud vůbec nehodnotil výborné výsledky zaměstnankyně a že nezpůsobila škodu. Ba právě naopak, více pro zaměstnavatele vydělala.

V posuzovaném případě zaměstnankyně vytýká odvolacímu soudu kromě jiného, že při úvaze o míře intenzity porušení pracovní povinnosti nepřihlédl k tomu, že nebylo prokázáno, že by v důsledku jejího jednání byla zaměstnavateli způsobena škoda, a že společnost „by musela platby stejně provést, protože se jednalo o úhradu již existujících závazků“, takže nemohlo jít o „svévolné nakládání s finančními prostředky zaměstnavatele“. Dovolatelka však přehlíží, že ke kriteriím, která mohou být při posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti zohledněna, nelze přihlížet pouze mechanicky. Některá z nich mohou mít v kontextu posuzovaného případu zvýšený význam. Je jistě správné, že je třeba přihlížet též k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti, k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, jakož i k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele.

Verdikt Nejvyššího soudu

V posuzované věci však nelze opomíjet, že žalobkyně „přes opakovaná upozornění“ zcela úmyslně opětovně porušila zcela jednoznačný zákaz zaměstnavatele vydaný v souladu s právními předpisy provádět hotovostní platby nad 1000 Kč a tím porušila jednu ze stěžejních povinností zaměstnance charakterizující pracovní poměr jako výkon závislé práce – plnit pokyny zaměstnavatele vydané v souladu s právními předpisy (§ 301 písm. a) zákoníku práce). Je právně nerozhodné, jak sama žalobkyně hodnotila vydaný pokyn, neboť zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá. Již ze skutečnosti, že žalobkyně nebrala zřetel na předchozí pokyny zaměstnavatele, a přesto dále jednala proti výslovnému příkazu nadřízených, je zřejmé, i s přihlédnutím k dalším dvěma vytýkaným porušením právních povinností, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně trval až do uplynutí výpovědní doby.

Ještě bude dohra u Ústavního soudu

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně zamítl svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 3840/2014 ze dne 2. 9. 2015. Proti rozsudku NS ČR však byla dne 13. 11. 2015 podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud eviduje pod spis. zn. II. ÚS 3339/2015, verdikt NS ČR tak ještě může být zvrácen – nechme se případně překvapit.

Aktualizováno 16. listopadu 2016

A jak to tedy dopadlo? Propuštění zaměstnankyně bylo po právu, neuspěla se svou stížností ani u Ústavního soudu, neboť ten ji odmítl svým usnesením spis. zn. II ÚS 3339/2015, ze dne 7. 6. 2016, když dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů, na která si propuštěná zaměstnankyně stěžovala, nevedla k porušení jejích základních práv a svobod.

Zaměstnanec tedy není oprávněn hodnotit pokyny a příkazy zaměstnavatele a odmítnout jejich plnění pro nerozumnost či nehospodárnost. Pokud zaměstnanec zaměstnavatelovy pokyny přes opakované písemné upozornění i nadále porušuje, jeho jednání může být hodnoceno jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (tzv. porušení pracovní kázně) zvlášť hrubým způsobem a tedy důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

18 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 12. 2015 11:43