Pracovní poměr sjednáte i ústně, ale můžete přijít o zkušební dobu

Máte práci, můžete začít! I takto lze platně uzavřít pracovní poměr. Když jej posléze stvrdíte písemně, dejte si pozor na ustanovení o zkušební době.

Na soudně projednávaném případu upozorníme na chybu, ke které v praxi při sjednávání pracovního poměru často dochází. Pokud začnete vykonávat práci před sepsáním písemné smlouvy, nemá to zpravidla vliv na existenci pracovního poměru. Okolnost má ale zásadní dopad na neplatnost zkušební doby. Zaměstnavatel se tak může připravit o možnost s vámi zrušit pracovní poměr ve zkušební době.

Přistoupí-li pak zaměstnavatel k neplatnému zrušení pracovního poměru ve zkušební době, můžete trvat na dalším zaměstnávání a požadovat náhradu mzdy.

Tak tomu bylo i v případě, který rozhodl Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2444/2013 ze dne 24. 3. 2015. (Pochopitelně ale, je-li takto neplatně sjednána zkušební doba, nemůžete pracovní poměr jeho zrušením ve zkušební době ukončit ani vy.) Taková chyba – nerespektování pravidel zákoníku práce, spolu s dalšími zmatky – vedla k dlouholetému a pro účastníky náročnému soudnímu sporu.

Pozdě uzavřená pracovní smlouva vedla ke sporu

Zaměstnankyně pracovala na základě uzavřené pracovní smlouvy od 1. 7. 2009 jako ředitelka občanského sdružení EMAUZY ČR, o.p.s. a vedla Emauzský dům v Rychnově nad Kněžnou. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tři měsíce. Dopisem ze dne 28. 8. 2009 s ní ukončil zaměstnavatel pracovní poměr zrušením ve zkušební době. Zaměstnankyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti tohoto zrušení mimo jiné s poukazem na to, že faktický začátek výkonu práce pro zaměstnavatele začal před datem sepsání pracovní smlouvy. Případ se dostal po opakovaném projednávání soudy nižších stupňů a projednání Nejvyšším soudem znovu až k Nejvyššímu soudu ČR.

Nejednoznačný právní úkon

Nejprve se totiž muselo vyřešit to, že zrušovací úkon byl poněkud zmatečný. Jednak se nejmenoval zrušení pracovního poměru ve zkušební době, ale „Výpověď z pracovního poměru ve zkušební lhůtě“, a jednak byl dopis ze dne 28. 8. 2009, jímž žalovaný sdělil žalobkyni ukončení pracovního poměru, podepsán předsedou představenstva žalovaného zaměstnavatele s připojením vyjádření „nesouhlasím“, dále místopředsedou a třemi členy předsednictva, přičemž u jednoho z nich je u podpisu rovněž uvedeno „nesouhlasím“.

Nejvyšší soud ČR ve svém prvním rozsudku ze dne 14. 10. 2011, spis. zn. 21 Cdo 2901/2010, kterým zrušil žalobě vyhovující rozsudek nižšího soudu a vrátil mu věc k novému projednání, zdůraznil, že vzniknou-li pochybnosti o obsahu pracovněprávního úkonu tak, jako v projednávané věci o obsahu zrušení pracovního poměru ve zkušební době, lze nesrozumitelnost a neurčitost pracovněprávního úkonu odstranit pomocí výkladu projevu vůle.

Obsah zrušovacího projevu sice s ohledem na poznámky „nesouhlasím“ u dvou podpisů vzbuzuje jisté pochybnosti, ale při výkladu projevu vůle bylo třeba přihlédnout ke skutečnosti, že sama žalobkyně byla dne 28. 8. 2009 přítomna zasedání předsednictva žalovaného i jeho hlasování o ukončení pracovního poměru a věděla, jaký byl důvod (smysl) toho, že předseda žalovaného vedle svého podpisu na dopisu ze dne 28. 8. 2009 připojil poznámku „nesouhlasím“ (vyjadřoval tím svůj postoj k hlasování předsednictva). Proto neobstál v dovolacím řízení závěr, z něhož nižší soud vycházel, že tedy je-li neurčitý vnitřní projev vůle předsedy žalovaného, je neurčitý i samotný právní úkon.

Kdy vznikl pracovní poměr?

Nižší soudy tedy věc znovu projednaly – konečně se začala řešit otázka, zda pracovní poměr žalobkyně vznikl až na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2009 (kterou též byla sjednána zkušební doba), nebo zda mohl pracovní poměr vzniknout již před tímto datem – až se věc znovu dostala k Nejvyššímu soudu ČR.

Namítala-li žalobkyně, že zkušební doba byla sjednána 1. 7. 2009 poté, co již předtím vznikl pracovní poměr na základě jmenování do funkce ředitelky ze dne 29. 6. 2009, odvolací soud dovodil, že na základě tohoto aktu nemohl vzniknout platný pracovní poměr, neboť jmenování do funkce ředitele neumožňuje ani ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce, ani tato možnost nebyla ujednána ve stanovách žalovaného.

Podle názoru odvolacího soudu pak z velmi krátkého časového úseku jediného dne mezi neplatným jmenováním a platnou pracovní smlouvou nelze dovozovat, že by již dne 30. 6. 2009 mezi účastníky vznikl faktický pracovní poměr dle neplatného jmenování. Účastníci nemohli být oprávněně v domnění, že mezi nimi vznikl faktický pracovní poměr dne 30. 6. 2009, když ihned den následující spolu uzavřeli pracovní smlouvu, přičemž na tomto závěru nic nemění ani to, že by žalobkyně případně jediný den 30. 6. 2009 pro žalovaného fakticky vykonávala práci. Proti takovému rozsudku odvolacího soudu podala tedy žalobkyně dovolání.

Pravidla zákoníku práce

Nejvyšší soud ČR připomněl, že zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Zkušební dobu není možné sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl.

Pracovní poměr může vzniknout na základě jmenování jen v případech taxativně vypočtených v ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce. Jedná se vesměs o situace, kdy zaměstnavatelem je buď přímo stát (jeho organizační složky), nebo subjekt bezprostředně se státem svázaný. Okruh jmenovaných zaměstnanců je tak vymezen okruhem zaměstnavatelských subjektů. Žalovaný jako občanské sdružení ale mezi okruh těchto zaměstnavatelů nenáleží, takže pracovní poměr mezi ním a (vedoucím) zaměstnancem může být založen jedině pracovní smlouvou, což platí též o druhu práce ředitele zastávaného žalobkyní.

Za těchto okolností listina ze dne 29. 6. 2009 o jmenování žalobkyně do funkce ředitelky, které učinili „statutární zástupci“ žalovaného – předseda sdružení a místopředseda – s platností od 30. 6. 2009 sama o sobě nebyla způsobilá založit pracovní poměr mezi účastníky, bylo však třeba uvážit její význam z hlediska jejího významu pro vznik pracovního poměru účastníků na základě pracovní smlouvy.

Když není pracovní smlouva písemná

Zákoník práce požaduje, aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně, nespojuje však s nedodržením předepsané písemné formy výslovně neplatnost tohoto pracovněprávního úkonu.

Platná je proto pracovní smlouva nejen tehdy, byla-li uzavřena písemně, ale i v případě, že byla sjednána ústně, popřípadě jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel projevit (konkludentně).

Nejde-li o výslovné projevy vůle, lze považovat za sjednaný ten druh práce, který jste bez námitek začali pro zaměstnavatele vykonávat, za sjednané místo výkonu práce to místo (organizaci, společnost, její organizační složku), v němž jste začali pracovat, za sjednaný den nástupu do práce lze pokládat den, kdy jste takovou práci začali bez námitek se souhlasem zaměstnavatele skutečně vykonávat. Okolnost, že je dodatečně sepsána na příslušném formuláři „řádná pracovní smlouva“, jak tomu v řadě případů bývá, za této situace potom znamená, že taková listina má povahu potvrzení o obsahu dříve konkludentně sjednaných pracovních podmínek.

Pozdější podpis smlouvy znamená práci bez „zkušebky“

Uvedené vztaženo na posuzovaný případ znamená, že za situace, kdy žalovaná projevila „jmenováním“ žalobkyně vůli zaměstnat ji ve funkci ředitelky od 30. 6. 2009, protože právě v tento den byl Emauzský dům zpřístupněn, začalo se v něm ihned pracovat, s čímž žalobkyně vydatně pomáhala“, nelze jen bez dalšího dovozovat, že pracovní poměr vznikl až na základě později sepsané listiny ze dne 1. 7. 2006 a že „velmi krátký časový úsek jediného dne“ předtím vylučoval dřívější vznik pracovního poměru.

Nejvyšší soud ČR proto rozsudek odvolacího soudu svým rozsudkem ze dne 24. 3. 2015, spis. zn. 21 Cdo 2444/2013, zrušil, stejně tak rozsudek soudu prvního stupně a věc jim vrátil k dalšímu novému řízení.

Nejvyšší soud tak dal víceméně za pravdu žalující zaměstnankyni, s níž byl rozvázán pracovní poměr zrušením ve zkušební době neplatně, protože pracovní poměr vznikl ještě dříve, než byla uzavřena písemná pracovní smlouva, a tak už v ní nebylo možno platně sjednat zkušební dobu, ani posléze zrušit pracovní poměr ve zkušební době.

Použitá literatura: Liškutín, T., Šupej, D.: Právní následky pozdě sepsané pracovní smlouvy, epravo.cz, 7. 9. 2015