Hlavní navigace

Pracovní doba v Česku a ve světě

24. 4. 2006
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Pracovní doba je v České republice a v Evropě striktně omezena. Není tomu tak ale ve všech vyspělých státech. Jak dlouho smí pracovat Češi a v jaké zemi mohou zaměstnanci pracovat 24 hodin v kuse? Za jakých okolností může zaměstnavatel prodloužit pracovní dobu a kolik nesmí přesáhnout?

Téměř v žádné jiné hospodářské oblasti není tak propastný rozdíl mezi Evropou a dalšími vyspělými zeměmi světa (USA, Japonsko, Austrálie, Korea či Nový Zéland) jako ve fungování trhu práce, zákonné úpravě pracovních podmínek a pracovních zvyklostech. Legislativní strnulost trhu práce a sociální výhody zaměstnanců v Evropské unii jsou jedním z hlavních důvodů, proč jsou Spojené státy americké a Japonsko ekonomicky vyspělejší než Evropa. Podívejme se tedy blíže na zákonné rozdíly v pracovní době v jednotlivých zemích světa.

Nejkratší pracovní týden mají Francouzi

Evropané pracují v průměru méně hodin než zaměstnanci v ostatních vyspělých zemích světa. Vždyť ve Francii je zákonem stanovená týdenní pracovní doba dokonce 35 hodin a i v dalších evropských zemích docházelo v minulých letech ke snižování zákonné pracovní doby.

Při snížení státem uzákoněné pracovní doby musí zaměstnavatel přijmout nové zaměstnance, aby byly splněny termíny zakázek. Dochází tak ke snižování nezaměstnanosti v zemi. Na druhou stranu rostou zaměstnavateli mzdové náklady, a ztrácí tak v boji s konkurencí na světových trzích.

V drtivé většině evropských zemích činí zákonná týdenní pracovní doba 40 hodin týdně (včetně Česka). Kratší pracovní týden je ještě v Dánsku (37 hodin) a v Belgii (38 hodin).

Absolutně nejvíce hodin v práci stráví občané v asijských zemích (Malajsie, Thajsko či Japonsko), kde odpracují zaměstnanci v průměru více než 2000 hodin za rok, což je pro Evropany něco těžko představitelného. Vždyť průměrný Francouz odpracuje za rok 1431 hodin a Dán 1475 hodin. Rekordmani v počtu opracovaných hodin jsou potom Korejci (2390 hodin za rok).

Zákonná úprava v Česku

Délka pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny se stanovená týdenní pracovní doba stanovuje tak, aby délka směny nepřesáhla devět hodin. Délka směny nesmí u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby překročit 12 hodin.

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin. Odpočinek může být zkrácen až na osm hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku:

  • v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
  • v zemědělství,
  • ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních a při poskytování jiných služeb,
  • u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
  • při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.

Nejnižší omezení v USA

V Americe je zákonnou úpravou pracovně-právních vztahů zvýhodněn zaměstnavatel (krátké výpovědní lhůty, malé omezení ohledně druhů smluv, pracovní doby, …). Trh práce je tak v USA nesmírně pružný a ve svém konečném důsledku je výhodný i pro zaměstnance. Flexibilní trh práce je jedním z hlavním důvodů ekonomické vyspělosti USA a nízké nezaměstnanosti v zemi.

Jak vidíme z přiložené tabulky, nemají nejvyspělejší mimoevropské země světa (USA, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland) omezen maximální možný počet hodin nepřetržitě odpracovaných pracovníkem. Zaměstnanec tedy může vykonávat svoji práci „24 hodin v kuse“, což je nesmírně výhodné pro optimalizaci počtu pracovníků.

Austrálie, USA a Nový Zéland nemají dokonce zákonem stanovený nutný počet hodin volna pro zaměstnance během týdne. Zaměstnanec tak může v podstatě pracovat sedm dní v týdnu dvacet hodin denně.

skoleni_15_4

Z evropských zemí je možno v zákonem stanovených případech pracovat nepřetržitě nejdéle v Česku a Slovensku (16 hodin). Naopak nejméně hodin nepřetržité práce je povoleno ve Španělsku a v Itálii (pouze 9 hodin).

Ukazatele pracovní doby ve světě
Země Max. počet hodin nepřetržité práce Max. počet pracovních dní v týdnů
Austrálie 24 7
Belgie 12 6
Česko 16 6
Dánsko 13 7
Estonsko 12 5
Finsko 13 6
Francie 10 6
Irsko 13 6
Itálie 9 6
Japonsko 24 6
Korea 20 6
Litva 12 6
Lotyšsko 12 6
Maďarsko 12 5
Malajsie 20 6
Německo 10 6
Nizozemí 12 6
Norsko 14 6
Nový Zéland 24 7
Polsko 13 6
Portugalsko 10 6
Řecko 12 5
Slovensko 16 6
Španělsko 9 6
Švédsko 13 6
Švýcarsko 15 6
USA 24 7
Velká Británie 13 6

Pramen:
The Worldbank, Doing Business 2005
Zákoník práce v platném znění

Kolik hodin týdně pracujete?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vydané knihy:. Evropská unie v otázkách a odpovědích (2002). Matematika zábavně a hravě (2002) . Sportovní matematika (2004) . Další publikační činnost: . Daně a právo v praxi (Aspi, a.s.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).