Spočítejte si...

Zavřít

Prachy v bance? Už nikdy!

Mockrát sem si říkal, že se poučím. Ale ne, nakonec jsem ty peníze stejně do tý banky vodnes. Ne do stejný, to ne, ale stejně to dopadlo úplně stejně... špatně...

Nevím, jak vy, ale já jsem tu změnu před těma dvanácti lety přivítal. Ne že by se mi žilo nějak špatně – měl jsem svý jistý, škodovka tahala a na tu naší chajdu jsme se s ní dycky nějak dostali. Vo prázdninách na dva tejdny do Jugošky, to ještě nebyla rozbitá vod války, moře čistý a tak. Vážně, ne že bych si nějak moc stěžoval, i když to byl vopruz, banány jako svátek a knížky děckám jenom na frontu ve čtvrtek.

I tak jsem tu změnu přivítal, ve třiceti je člověk ještě pozitivně naladěnej, má chuť se do toho pořádně vobout a taky kuráž. Řek sem si, že se taky dám na podnikání, ne proto, že by to byla móda, což teda tenkrát byla, ale lákalo mě postavit se na vlastní nohy a nebejt nikomu nic povinovanej.

Tak sem si založil firmičku, takovou malou, nářadí sem rozuměl, vod střední jsem pořád s něčim dělal, takže sem věděl, co to vobnáší a co slušnej řemeslník potřebuje. S účetnictvim pomohla manželka, a tak se nám to docela fajnově rozjíždělo. Bylo jasný, že budem točit docela dost peněz, aspoň ve srovnání s tím, co dřív.

A že teda musíme mít konto, podnikatelský, když jsme teda ty podnikatelé. No, dřív jsme jen měli dvě vkladní knížky u spořky, ale s těma už to nešlo, navíc ty peníze, co na nich byly, jsme vrazili do vobchodu. Účty u spořky nás nelákaly, byly tam malý úroky, tak jsme zvolili jinou banku, novou, takovou menší, co byla jenom tady u nás v kraji. Ty nechtěli za poplatky skoro nic a slibovali dvakrát větší úroky než kdekoliv jinde. Řikali jsme si, že podnikatel musí mít čuch na příležitost a že ji musí využít. No, jasný, začínali sme, tak jsme neměli přehled a nevěděli, co a jak.

Nejdřív šlo všechno jako po másle, jenže za tři roky šla banka do háje a naše peníze s ní. Stopli nám účet a my sme to mohli stokrát vykládat dodavatelům, že za to nemůžem. Prachy nám pak vrátili, teda jen těch 90 % do 400 000, aby to bylo podle zákona a až někdy úplně zpožděně ještě trochu, když na to udělali speciální zákon. Jenže během tý doby jsme málem krachli sami – nebejt tchánovejch rezerv a toho, že nám to vopravdu šlo, tak se z toho nevylížem. Fakt bída.

Jenže účet sme si museli založit novej. A co teď? Řekli sme si, že to byla chyba a že se pro příště budem držet při zdi, zkrátka konzervativně, nebo jak se tomu řiká. Takže zase spořka, za to, že sme ji tenkrát vopustili. Lákaly nás kampeličky, že si lidi jako pomůžou, ale radši sme počkali, jak se to vyvrbí a taky že jo, ještě že jsme tam nešli.

U spořky to docela šlo, žádný problémy a tak, jen vobčas mě naštvali s bankomatem – chápu, že jich maj nejvíc, takže to maj nejhorší na vobsluhu, ale stejně mi ty výpadky přišly moc častý. Zvlášť když u nás dlouho žádnej jinej nebyl a vobčas sou prachy znenadání potřeba. No, jenže pak spořka začala zvedat poplatky a zavedla ty sběrný boxy, či co. No, šak víte, takový ty krabice, co se do nich hoděj všechny příkazy a voni to pak podle nich naťukaj do počítače. Zkrátka, abyste nestáli frontu před úřednicí, vyplní to ta ženská někde pěkně vzádu bez vás. A zaplatíte míň.

No, řeknu vám, vod začátku se mi to nějak nezdálo. A taky že jo – půl roku nic, všechno v pohodě a pak najednou nemám na zaplacení zboží. Řikám tý ženský, co sem za ní zašel s fakturou, že je to divný, zavolala i šéfku a že prej sem si minulej tejden vybral napětkrát čtyristapadesát tisíc, tak co se divim. Já na to, že nevybral a voni, že prej příkazem přes sběrnej koš.

Dodneška sem peníze neviděl a toho, co to udělal, taky ne. Prej je to snadný – stačí napodobit podpis a úřednice udělá, co je na tom papíře napsaný. Vážně mě to nakrklo, ještě navíc prej nemám důkazy, že sem to nevybral, takže mě maj za zloděje. Jako chabou pomstu sem hned zrušil účet a šel do ČSOB. Nevim, proč zrovna tam, asi proto, že teď to má bejt největší banka.

A byl sem spokojenej, celou dobu. Až teď, úplně nedávno, sem jel do Prahy. Objednával jsem zboží s dodavatelem a při tý příležitosti sem vytáh manželku a děcka, že se mrknem do zoo, jak tam maj nový pavilony a taky něco nakoupíme a tak. Vytáh jsem z bankomatu dodatečný dva tácy a na výpisu se mi pak objevilo, že sem jich vybral o dvacet víc. Řikám si, že to neni možný, to je nějakej tiskovej vomyl. A vono ne, nebyl sem sám, ale to byla blbá útěcha. Ale banka ujišťuje, že peníze hned vrátí. Jen prozkoumá, jestli jsem vybíral opravdu jen ty dva tisíce.

No, a já sem bezradnej – ať dělám, co dělám, vždycky v bance přijdu vo prachy. Tak jsem začal přemejšlet nad tim, že bych se na to vykašlal. Myslim na banku – že bych konto jako měl, když je to povinný, ale nepoužíval bych ho a nebo jen když to vopravdu jinak nepůjde. Buď mi budou všichni platit na dřevo, nebo hned jak přijdou peníze do banky, tak je vyzvednu a schovám doma. Úroky stejně za nic nestojej, takže vo nic nepřídu.

Jenže… když budu mít ty peníze doma a když mám takovou smůlu, to abych se připravil na kradaře, co řikáte?

Anketa

Věříte bankám?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 11. 2001 14:35