Spočítejte si...

Zavřít

Poštovní spořitelnu už opravdu ne...

Zhruba jednou za rok od Poštovní spořitelny něco potřebuji. Zhruba jednou za rok mě pak její vstřícný přístup donutí napsat pár řádek o jejím vztahu ke klientům a o slavné MAX kartě, kterou se banka tak ráda chlubí.

Zběsilé povídání o tom, jak jsem se přibližně před rokem marně pokoušel získat od Poštovní spořitelny několik tiskopisů pro vklad v hotovosti na účet, je možné nalézt ve textu Jak jedná Poštovní spořitelna s klienty. V té době jsem si myslel, že banka bude pod vedením ČSOB již jen vzkvétat a k podobným nedorozuměním již docházet nebude.

Opak byl pravdou a zmíněná finanční instituce svůj přístup ke klientele příliš nezměnila. Ne že by se její zaměstnanci nesnažili, těm mnoho vytknout nemohu. Co ale nemá obdoby, je způsob, jak je komunikace technicky zabezpečená.

Má letošní zkušenost souvisí s kasovním trhákem Poštovní spořitelny, s tzv. MAXkartou. Na internetových stránkách o ní banka píše následující:

„MAXKARTA – NEJLEPŠÍ PLATEBNÍ KARTA K VAŠEMU ÚČTU!“

„Protože Maxkarta toho umí opravdu hodně! Zaplatit v obchodě? Zaplatit na poště? Vybrat peníze z bankomatu či na přepážce pošty? Poslat peníze do jiné banky? Vložit na svůj účet? Žádný problém, máte-li Maxkartu!“

Vzhledem k tomu, že již mám se zmíněnou kartou zkušenosti, působí celý výše uvedený odstavec přinejmenším úsměvně. Vybrat peníze z bankomatu jsem se snažil přes půl roku, než se mi dostalo odpovědi, že to právě s tou mojí MAXkartou nejde. Na překvapené pohledy prodavačů poté, co se s ní pokouším někde zaplatit, jsem si již zvykl.

Údajně prý tuto kartu, pokud na sobě nemá logo Cirrus/Maestro, neberou. Ptal jsem se tedy po seznamu míst, kde se karty akceptují. Bylo mi řečeno, že je prý tak velký, že mi ho v žádném případě dát nemohou. Nadále jsem se tedy snažil kartou platit a nadále mi bylo naznačováno, ať neprovokuji.

Od té doby jsem již dostal kartu novou. Nutno poznamenat, že s několikaměsíčním zpožděním (slovy sedmnáctiměsíčním) od té doby, co mi byla slíbena. Karta se dlouho tvářila jako výborný společník mladého gentlemana. Až donedávna.

Na kartě mám navolen peněžní limit pro výběr v bankomatu i u přepážky banky. Vyčerpám-li limit v bankomatu, stále mohu vybírat peníze na pobočce banky. To se mi přirozeně líbilo. Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsem chtěl něco podobného vyzkoušet.

Poté, co jsem vyčerpal limit prostřednictvím bankomatu, údajně (alespoň podle pracovnice na pobočce banky) jsem měl vyčerpaný limit i pro výběr v hotovosti na přepážce. Nutno poznamenat, že mi nikdo z Poštovní spořitelny tento fakt nebyl schopen uspokojivě vysvětlit.

Jediná informace, která se ke mně dostala, hovořila o údajných množících se problémech podobných tomu mému, přičemž vinu může nést porucha systému následkem povodní. Škoda, že o ničem takovém banka své klienty neinformovala. Vždyť jde přeci jenom o peníze.

Další veselá historka, kterou jsem díky Maxkartě zažil, se odehrála na benzínové pumpě. Aniž bych v posledních několika dnech použil kartu k přímé platbě v obchodě (na nové kartě jsou již všechna potřebná loga, jaká má správná platební karta mít) a aniž by mi klesnul zůstatek na účtu, kartou údajně nebylo možné zaplatit. Podle zaměstnance čerpací stanice jsem měl pravděpodobně nedostatečný zůstatek na účtu.

Jelikož jsem u sebe neměl dostatek korun, byl jsem nucen platit v eurech. Zde je vhodné varovat důvěřivé motoristy, kteří by se snad někdy o něco podobného pokusili u benzínových stanic Shell. V jejich soukromém vesmíru totiž platí, že 1 EURO = 25 Kč.

Když jsem kvůli celé nepříjemnosti po velkých peripetiích konečně dovolal do banky, bylo mi sděleno, že je chyba pravděpodobně na straně benzínové stanice. Benzínová stanice se naopak velmi jasně vyjádřila ve smyslu, že chyba může být pouze na straně banky.

Zlatým hřebem mého snažení byla komunikace se zástupci banky. Na internetových stránkách Poštovní spořitelny jsem se nejprve pokusil dopátrat se nějakého telefonního čísla, kde by mé problémy někdo vůbec začal řešit. Po kratším pátrání jsem se na konci jedné stránky „doklikal“ ke třem číslům Živnocentrály, kde se údajně na dotazy klientů odpovídá.

Kdo někdy volal do rádia, jistě mě pochopí. Podle mých dosavadních zkušeností se na linkách Živnocentrály klientům neodpovídá, a to z toho důvodu, že je neustále obsazeno. V loňském roce jsem se jim pokoušel volat několik hodin, v tom letošním mi došla trpělivost po slabé hodince. Ostatně, každý si to může vyzkoušet sám. Telefonní čísla Živnocentrály jsou 267 967 101–3. (Pozn. redakce: V dopoledních hodinách jsme se dovolali po dvouminutovém čekání v pořadí.)

Už jsem se ani nerozčiloval kvůli tomu, že asi desetiminutové čekání „v pořadí“, přestože bylo nakonec stejně přerušeno obsazovacím tónem, platí čekající klient.

Po dalších neúspěšných pokusech jsem si zavolal na bezplatnou linku ČSOB a pokusil se nechat na klientský servis Poštovní spořitelny oklikou přepojit. Tam mi bylo řečeno, že Poštovní spořitelna má bezplatný servis na čísle 800 161 162, kam jsem se také bez nejmenších problémů dovolal.

Když jsem se pokoušel v bance zeptat, proč tedy není zelená linka uvedená na internetové prezentaci banky, bylo mi ochotnou paní sděleno, že „na všech papírech, které kolem sebe má, to číslo napsané je“. Zájemcům doporučuji, ať úroveň internetové prezentace banky posoudí sami.

Proč Poštovní spořitelna na svých stránkách tají svoji zelenou linku, to opravdu netuším, zvláště když na většině tiskopisů toto číslo uvedené je. Zvláštní. Taková je ale Poštovní spořitelna.

Anketa

Jaké jsou vaše zkušenosti s Poštovní spořitelnou?

58 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 2. 2003 9:05