Nevím, co si kdo představuje pod pojmem internetové bankovnictví, mě stačí, když můžu zadat příkaz a zjistit kolik mám na účtu. A to bez toho, abych musel na PC instalovat speciální program, přepisovat generovaná čísla do nějakého autorizátoru a zase zpět nebo aby měla banka nějaké požadavky na prohlížeč či mobilní telefon (SIM Toolkit) a já se tak mohl mohl připojit v podstatě z libovolného počítače a to vše samozřejmě zdarma – žádné poplatky za pokyny, za odeslané SMS nebo za samotné převody.
Z internetových bankovnictví bank a záložen, které využívám (ING, mBank, Poštovní spořitelna, Fio, MPÚ) nebo jsem využíval (WSPK a (tehdy ještě) Živnostenská banka) mě nejvíce vyhovuje FIO. Internetové rozhraní je minimálně závislé na prohlížeči a umí být velmi jednoduché, zároveň ale má velké množství různých nastavení, způsobů vyhledávání a zobrazení pokud má klient zájem se v tom „rejpat“. Z mnou zmíněných ústavů má FIO jako jediný ústav naprosto svobodnou volbu přihlašovacích údajů do IB, bez omezení použitých znaků, atd. Velmi jednoduché a výkonově nenáročné je i prostředí od mBank i když pro někoho může být příliš strohé..
ING je velmi jednoduché na ovládání, ale už moc strohé (nezobrazuje název majitele protiúčtu, i když tato informace je pak na ročním výpise a jsou schopni ji sdělit po telefonu) na informace, MPÚ vyžaduje instalaci bezpečnostního certifikátu (funguje i např. pod Firefoxem na Linuxu) a IB Poštovní spořitelny (stejné by měla mít ČSOB jen v jiných barvách) mě přijde takové těžkopádnější a s pomalejší odezvou i když např. jako jediné ze zmíněných umožňuje dobíjení mobilního telefonu.
Pokud budeme vybírat v bezplatných účtech tak si myslím, že si vybrat může každý a když mu bude nějaká ta služba chybět, tak jí použije od jiného ústavu – a o tom tenhle článek je. Jak zkombinovat vlastnosti bezplatných účtů tak, aby si tam většina našla to, co potřebuje.
