Spočítejte si...

Zavřít

Poslední státní banka je prodaná!

Mimořádné napětí, neklidná atmosféra, divoké spekulace o konečné ceně, akcie Komerční banky jako na horské dráze a železné nervy vlády. Tak vypadaly poslední dny před vypršením stanoveného termínu pro prodej poslední banky z rukou státu.

Včera padlo definitivní rozhodnutí – má pravdu opozice, když tvrdí, že jde jen o další ztrátový obchod, nebo naopak vláda předvedla husarský kousek?

Mezi nejvýřečnější kritiky celé transakce patří stínový ministr financí za ODS Vlastimil Tlustý: „Je to prodej za zápornou cenu. Ono to sice vypadá jako cena kladná, ale když k tomu přičteme, kolik vynaložil stát během posledních dvou let na takzvané očištění Komerční banky, a hlavně v jakém rozsahu jsou ještě přijaty závazky státu vůči nabyvateli, tak je to nakonec pro český stát ztráta.“

Má pravdu, nebo jde jen o politickou hru na emoce? Nechme mluvit dnes už známá čísla, která mimo jiné zazněla i na včerejší tiskové konferenci po mimořádném zasedání vlády:

1. Výše prodejní ceny
Prodejní cena Komerční banky nakonec činí něco málo přes 40 mld. Kč. Vítěz soutěže, francouzská banka Société Générale, svou nabídku v poslední fázi licitací navýšila o 9 mld. Kč a zanechala tak za sebou dva další zájemce, italskou UniCredito (nabídka 37,26 mld.) a německou HypoVereinsbank (20,3 mld.). Pro vládu prý byla kritériem pouze cena. Pokud uvěříme slovům ministra financí Rusnoka, vláda za banku neposkytla žádné garance, prodejní cena by tedy měla být skutečným příjmem pro státní kasu. To, co skutečně Société Générale zaplatí, se však od zmíněné částky může lišit cca o 2 mld. Kč oběma směry, v závislosti na tom, jak vysoko ohodnotí auditor čistou hodnotu banky (pro zachování uvedené prodejní ceny se tato hodnota musí pohybovat mezi 19,5 až 28,08 mld. Kč).

2. Mohla být cena vyšší?
Za jednu akcii Komerční banky francouzská banka zaplatila 52 euro, což při současném kurzu činí cca 1750 Kč (obvyklá cena akcie se před prodejem pohybovala kolem 1100 Kč). Celkových 40 mld. Kč tak představuje 3,2 násobek vlastního jmění banky. Podle Rusnoka jde o „absolutně nejlepší prodej banky ve střední a východní Evropě.“ Už proto, že obvyklé prodejní koeficienty srovnatelných bank v oblasti se pohybovaly v rozpětí 1,5 až 2,3 násobku vlastního jmění banky, a to včetně naší ČSOB nebo České spořitelny. Vyšší cena se tak jeví jako nereálná a nebo jako populistická pravicová fata morgána.

3. Zisk, nebo ztráta? Úspěch, nebo prohra?
V každém případě úspěch – výše zmíněná srovnání s prodejem jiných bank mluví za vše. Ještě minulý týden se v tisku považovalo za úspěch jen 30 mld. Kč, které byly zmiňovány v některých spekulacích (to by se jednalo o násobek 2,2).

Navíc, podle čísel uvedených generálním ředitelem KB, Radovanem Vávrou, „celková historie Komerční banky se tak stává ziskovou.“ Stát od roku 1990 od Komerční banky a jejího budoucího vlastníka dohromady získal a získá bezmála 100 mld. Kč – jde o příjmy z daní, dividend a akcií. Na straně pasiv jsou přitom náklady na zvyšování základního jmění banky, na odkup špatných úvěrů a poskytnutí záruk na riziková aktiva – celkem za 85 mld. Kč. Rozdíl tedy činí přibližně 15 mld. Kč, které jsou ve prospěch státu a občanů.

Kromě toho i v případě, že by obdržená cena nepokrývala veškeré náklady, těžko to přičíst na vrub současné vládě. Na rozdíl od těch předchozích, které mimochodem měly (nikdy neuskutečněnou) privatizaci polostátních bank ve svých volebních programech, jen hasila jí samotnou nezaviněné ztráty těchto bank. Pravicoví politici jsou ti poslední, kdo by měl mít právo v tomto případě něco vyčítat.

4. Důsledky pro klienty a české hospodářství
Vstup strategického partnera do Komerční banky by se měl podle jejího generálního ředitele odrazit především v oblasti produktů, hlavně ve správě aktiv, životním pojištění a leasingu. Société Générale se chce zaměřit na drobné klienty, ale také na perspektivní podniky a životaschopné podnikatelské plány. Přínos z toho by měla mít celá ekonomika.

A kam dá utržené peníze vláda? Polovina by měla jít do Konsolidační banky na uhrazení dluhů a polovina do Fondu bydlení a na dopravní infrastrukturu. Vláda by měla peníze obdržet zhruba za dva měsíce v jedné splátce při podpisu smlouvy.

Příchodem investora do poslední polostátní banky by měla definitivně skončit éra tzv. „bankovního socialismu“, během které docházelo k tomu, že byly uměle udržovány při životě neperspektivní, ale z politického hlediska důležité podniky, ve kterých se utopilo neskutečné množství finančních prostředků.

5. Jaká je Société Générale?
Druhá největší francouzská banka působí v 75 zemích světa. Podle tržní kapitalizace patří mezi deset největších bank v Evropě. V České republice (respektive v Československu) působí už od roku 1982, kdy zde založila reprezentační kancelář. Dnes má v Praze svou pobočku a čistý zisk v této pobočce za loňský rok činil 643 mil. Kč.

Sama Société Générale byla privatizována až v roce 1987, protože po skončení druhé světové války byla zestátněna. Její historie přitom sahá až do konce 19. století. V poslední době významně posiluje svou pozici ve střední a východní Evropě, podobně jako u nás investovala už v Bulharsku, Rumunsku a Slovinsku.

6. Závěr?
Při prodeji Komerční banky sehrálo svou roli několik šťastně spojených faktorů – jednak stále větší zkušenost státních úředníků s podobnými transakcemi, dále fakt, že dvěma největším zájemcům nevyšly předchozí investiční záměry (Société Générale chtěla koupit Všeobecnou úvěrovou banku na Slovensku a UniCredito zase neuspělo při koupi Zagrebačka Banky v Chorvatsku), s čímž souvisí i to, že Komerční banka byla vlastně poslední velkou příležitostí v regionu. Navíc úředníci dokázali zabránit jakýmkoli podezřením z neprůhlednosti, podařilo se jim prodej uskutečnit transparentně, pouze pod heslem „Větší bere“.

O privatizaci bankovního sektoru se tedy dá – a jistě i v budoucnu bude – mluvit jako o jednoznačně největším počinu celých čtyř let Zemanovy vlády.