Spočítejte si...

Zavřít

Porážky u soudu budou finančně spravedlivé, vymahači dostanou méně

Ústavní soud zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku, podle níž dostával vítěz soudního sporu náhradu nákladů řízení podle – zpravidla vyšších – paušálních sazeb neodpovídajících realitě, a ne podle toho, co skutečně právníkovi zaplatil.

Ústavní soud 25. 4. 2013 zrušil palmární náhradovou vyhlášku č. 484/2000 Sb. Smyslem tohoto předpisu bylo původně zjednodušení výpočtu odměny za právní zastupování v občanském soudním řízení. Vyhláška tak stanovila náklady právního zastoupení paušální výší odměn právních zástupců, přičemž nerozlišovala složitost věci, časovou náročnost a počet provedených úkonů právní služby.

Osvobození soudů od výpočtů a výnosný byznys vymahačů dluhů

Přísudková vyhláška naopak motivovala věřitele k soudním sporům o bagatelní částky, přičemž jejich ziskem nebyl samotný předmět sporu (dluh), ale paušální (a vzhledem k předmětu řízení nepřiměřená) výše odměny právního zastoupení, neboť soudem přiznané náklady právního zastoupení vítězi sporu často významně převyšovaly ty náklady, které byly skutečně vynaloženy.  To vedlo ke vzniku trhu s bagatelními pohledávkami a jejich skupování různými vymahačskými agenturami. Jejich vymáhání se stalo výnosným podnikáním, přičemž ziskem samozřejmě nebyla samotná pohledávka, ale právě náhrada nákladů právního zastoupení vypočtená podle přísudkové vyhlášky. Více: Malé dluhy, přemrštěné platby právníkům: Co proti tomu stát dělá?

Vymahačské firmy si účtovaly paušálem tisíce korun za pouhé podání žaloby. Oficiálně tyto peníze získal klient, tedy ten, který peníze vymáhal, a advokát mu měl peníze předat. Postupem doby ale vznikla praxe, kdy dluhy skupovaly právě specializované vymahačské firmy, které podávaly prostřednictvím na ně napojených advokátů jednoduché formulářové žaloby, aby následně mohly inkasovat vysoké náhrady odměny. Nyní budou muset prokázat, kolik úkonů musel právní zástupce v soudním řízení skutečně učinit a zda bylo skutečně právní zastoupení advokátem nezbytné a podle toho budou mít nárok na odměnu. Náhrada nákladů řízení se bude počítat tak, jako tomu bylo před r. 2000, tedy podle tzv. advokátního tarifu.

Změny se netýkají jen vymáhání dluhů, ale každého, kdo se účastní soudního sporu.

Podle úspěchu ve věci

Účastníku sporného řízení, který měl ve věci plný úspěch, přiznává totiž soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účastník, jenž spor prohrál, tak nakonec nese bez náhrady své náklady, které v průběhu řízení měl, ale hradí nadto úspěšnému účastníkovi jím vynaložené náklady.

Náklady řízení jsou zejména:

  • hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, např. jízdné, poštovné;
  • soudní poplatek;
  • ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců;
  • náklady na zjištění, zajištění a provedení důkazů, včetně tzv. svědečného,
  • úplaty za znalecké posudky,
  • náklady právního zastoupení.

Palmární odměna za zastupování patří ke kompenzovaným nákladům řízení jen, je-li zástupcem advokát (popř. za stanovených podmínek notář nebo patentový zástupce); je-li zástupcem kupř. podnikový právník nebo jiný právník, který není zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, nebo obecný zmocněnec, jemu zaplacená odměna se vítězi soudního sporu nekompenzuje.

Dluhová a insolvenční odborná poradna

Paušální sazby se ale zdaleka netýkaly jen vymahačů a dlužníků

Právník – advokát se s klientem mohou dohodnout na libovolně vysoké smluvní ceně (palmární odměně) za právní zastoupení. Nedohodnou-li se, tak platí klient za poskytnuté služby podle advokátního tarifu (ceníku), tedy vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění. V prvém případě jde o smluvní odměnu, ve druhém o tzv. mimosmluvní odměnu. Viz: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem se však od r. 2000 zásadně stanovila nikoliv ve výši skutečně vynaložených (právníkovi zaplacených) částek, nýbrž podle paušálních sazeb předepsaných vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., pro civilní soudní řízení v jednom stupni. V praxi v důsledku této nešťastné a výkon soudcovské činnosti přepjatě zjednodušující právní úpravy docházelo k tomu, že skutečně zaplacená mimosmluvní odměna (ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo i smluvní odměna na straně jedné a přisouzená náhrada palmární odměny (dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) na straně druhé se diametrálně lišily, v jednoduchých případech paušální odměna výrazně převyšovala skutečnou. Paušální sazba totiž odpovídala zpočátku vždy a posléze u vyšších částek zhruba 6 úkonům právní služby, zatímco právník ve skutečnosti vykonal třeba jen 2. Na druhou stranu ve složitějších případech, kdy musel právník učinit mnohem více úkonů, než jen 6, mohla být naopak paušální odměna nižší. Prostě paušálně stanovená odměna jen málokdy odpovídala realitě, proto je dobře, že nadále budou kompenzovány jen skutečně vynaložené výdaje a nebude se postupovat podle paušálních a ve své podstatě fiktivních sazeb.

Příklad – z vymáhaných 100 000 Kč zisk 40 %

Řekněme, že je vymáháno zaplacení bagatelního dluhu ve výši 1012 Kč. Je-li podána formulářová žaloba, lze účtovat jeden úkon právní služby, a to je podle advokátního tarifu 1000 Kč, plus případná DPH. Pokud by se však náhrada nákladů řízení počítala podle paušálů, tak bude činit 3750 Kč, plus případná DPH. 2750 Kč je tak ziskem vymáhajícího věřitele a nikoliv náhradou nákladů řízení.

Pokud byla vymáhána částka např. 100 000 Kč a právník ve věci, která byla vyřízena hladce vítězstvím věřitele, vykonal 2 úkony právní služby (sepsání žaloby a účast na 1 jednání soudu), tak skutečné náklady na advokátovu odměnu činily podle advokátního tarifu 2×5100 Kč, tedy 10 200 Kč (plus případná DPH). Podle paušálních sazeb však činí náhrada 22 800 Kč (plus případná DPH), rozdíl je zase neodůvodněným ziskem věřitele. Ale případ mohl být i složitý, právník mohl vykonat 8 úkonů právní služby, pak by cena právních služeb podle advokátního tarifu činila 40 800 Kč (plus případná DPH) a rozdíl je tentokrát naopak neodůvodněnou ztrátou věřitele.

Zrušená vyhláška č. 484/2000 Sb.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 5. 2013 12:32