Podejte své vlastní daňové přiznání (vánoční zamyšlení)

Jsou lidé, kteří se na Vánoce těší. Jsou lidé, kteří je nenávidí a jsou lidé, pro které jsou Vánoce jen vzduch. Vánoce a závěr roku však k bilancování přímo vybízí.

Vánoce jako dar

Vánoce vždy nějak „vyčuhují“ z naší každodennosti. Nejen svou poetičností a nezaměnitelnou atmosférou, která k nám mluví zvenčí, ale především skutečností dárků, kde se i my sami hodně uplatňujeme. Ledaskdy se rodí otázky: Co dát? A co chceme dostat?

Jedinečnost Vánoc vychází z darů; a ty mají svůj základ v životní hlubině, kdy krásy života, ba život sám jsou chápány jako dar. Máme sklon druhé lidi mít a vlastnit – svou ženu, svého muže, své děti, spolupracovníky, zaměstnance atd.

Vánoce ukazují na rozměr daru. Ti lidé nám jsou darováni, v té či oné podobě, způsobem bližším či vzdálenějším.

Vánoce, vycházejíce z křesťanské tradice, jsou oslavou Daru: do lidské každodennosti a ubohosti přichází Dar spočívající v přijetí lidského údělu samotným Bohem, dokonce v extrémní nuzotě – jako odpověď na lidské sténání v nouzi a potřebnosti, odpovědi a hony vzdálené netečnosti a pouze vnější blahosklonnosti.

Náš život není krásný hlavně tím, čeho jsme dosáhli. Je „sličný“, až půvabný tím, že jsme si navzájem darováni – což mnohdy i ledasco stojí, nedá se to oddělit od námahy a oběti pro druhé. Tuto jemnou prozářenost může nechat vstoupit do života ten, kdo zná a žije svou vlastní nesoběstačnost, svou potřebu být obdarován i svou schopnost darovat kus sebe sama – to, co nazýváme srdcem. Protože jenom srdcem – zdůrazňuje Antoine de Saint-Exupéry – lze vidět to nejdůležitější. Jenom srdce je opravdovým darem, a daleko víc než velikost a (kupní) hodnota daru spočívá jeho pravá hodnota ve srdečností s ním spojené – a tehdy už jeho vnější velikost není zásadní. Tak se dobrota a rozdávání ukazují jako šance vedoucí k opravdovosti a sličnosti (latinsky claritas) života.

To všechno se o Vánocích projevuje v jejich poetičností a nezaměnitelné atmosféře. Proto všem čtenářům serveru Měšec.cz ze srdce přejeme Vánoce jako dar vycházející ze srdce, srdce proměňující a oblažující.

P. doc. Damián Němec, OP, vedoucí Katedry církevního práva Cyrilometodějské teologické fakulty 

Stačí dobrý základ. Ostatní bude následovat

O vánočních svátcích a zejména pak o Silvestra máme ve zvyku hodnotit uplynulý rok a zároveň si přát do nového roku „hlavně to zdraví".  Jako věřící křesťan často myslím na výrok, jež je připisován biblickému králi Šalomounovi: Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život (Bible, Přísloví 4,23). Ano, tolikrát opakovaný důraz, který se týká „našeho zdraví“ má počátek svého naplnění v našem nitru, neboli srdci. Přeji čtenářům serveru Měšec.cz přesně tento typ zdraví – tedy dobré vztahy s bližními, čisté svědomí, vyrovnaný postoj k sobě samému i k životu obecně. Ostatní bude následovat.

Martin Moldan, biskup Apoštolské církve

O čem že ty Vánoce vlastně jsou

Vánoce jsou pro mě dobou čistoty. Absolutní. Slavíme je proto, že  se nám narodil Spasitel. Jeho rodiče byli čistí, Josef uvěřil andělovi, který mu sdělil, že Maria je čistá, že ji tedy jako těhotnou musí ctít a ochraňovat, i když není otcem jejího dítěte. Ježíš sám přišel na svět proto, aby nás očistil od hříchů, vzal je všechny na sebe. Zemřel na kříži. Kolik skvělých, čistých lidí se pak řídilo jeho příkladem a obětovalo svůj život za druhé.

O Vánocích myslím na všechny, kteří se pustili do zápasu se zlem, aniž mohli vědět, jak zápas dopadne. Vojáci na obou frontách poslední evropské války, lidé z odboje. Jednali čistě, nekalkulovali. Těmto čistým lidem vděčíme za svůj život. Bez nich by Evropa patřila Hitlerovým a Stalinovým pacholkům.

Nedá se nic dělat, ale musím se ujmout role pedagoga, na sklonku mé životní dráhy je to ostatně už role jediná a poslední, jsem ale moc rád, že ji smím mít. Nadpis této mé krátké úvahy pochází ze zadání, které jsem dostal. Jeho čeština není čistá. Poslední dobou se nám hodně kazí, slýcháme třeba, že hokej je o rychlosti, že  vánoce jsou o dětech, že  nejsou jen o penězích. To je špatně. Hodně špatně. Někdy je čeština tak špatná, že pod nečistotou úplně zmizí smysl zamýšleného sdělení.

doc. Tomáš Ježek, Katedra institucionální ekonomie, Vysoká škola ekonomická v Praze

Přání čtenářům

Ať už věříte v Boha, v přírodu, v zemi, v sama sebe nebo v něco/někoho jiného, každý z nás jednou bude podávat své vlastní daňové přiznání. A na jeho konci bude vyvážený podíl „má dáti-dal“, přeplatek, nebo nedoplatek. Přeji Vám, našim čtenářům, ať těch nedoplatků máte co nejméně.

Krásné Vánoce!

Dalibor Z. Chvátal, šéfredaktor

Anketa

Věříte v Boha?

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 12. 2010 18:10