Názor k článku
Platit škodu musíte i za zvíře, které není vaše

Pitomost to není, ale…
Jak žít v souladu, v krajině kde všechny současné polní cesty se asfaltují a označují (často ani to ne, protože některé úseky takových cest jsou naštěstí stále soukromé) se cedulkou „cyklostezka“, a tudíž se po nich bezohledně prohání mládež na in-line bruslích, mezi nimy se proplétají pejskaři (často s ne malými „pejsky“), maminky s kočárky jezdící zásadně ve dvojstupu, trénující cyklozávodníci jezdící zásadně v třístupu a městští policisté na koních…? Opravdu nevím!
.
Nové cesty se budují jen minimálně, prostě se používají ty staré a méně používané cesty…
Protože v krajině nelze často novou cestu ani vybudovat, je to o lidech. Znám i případy, kteří tvrdí že když je tam značka cyklostezka, tak tam pěší nemají co dělat a pořádají tam závody. Argument, že cesta mezi vesnicemi tama vedene několik století a jiná není a nebude a musí ji používat všichni, zejména místní často nechtějí tato individua slyšet.
Setkal jsem se dokonce i s nesmyslem, kdy městští strážníci si chtěli vynutit opuštění jedné vyasfaltované polní cesty po které lidé vodili koně k plavení. Ti však po upozornění že cesta je zde odjakživa, je soukromá a zatím není součásti cyklostezky přibrzdily. Co se stane až místní zemedělec povolí aby se cesta součástí cyklostezky (s výjimkou pro něj) nechci domyslet.
.
Pak jsou tu pochopitelně stále ještě silnice, z nich byly pěší a ostatní se zvířecími povozy vytlačeni již dávno. Mnohdy je to dnes méně stresující varianta než „polní cesty“.