Platit faktury včas se moc nenosí

Včasné placení závazků a faktur by mělo patřit mezi nepsaná automatická pravidla dobrých obchodních vztahů. Jenže jednou věcí je doba splatnosti na faktuře a druhou obchodní vztah. Zvláště malý dodavatel je nezřídka šikanován, když se považuje za běžný „standard“ neplacení faktur v termínu. Přitom nejde jen o české specifikum, problémy s pozdními platbami najdeme všude.

Polovina odběratelů neplatí včas

Zatímco běžný zákazník má 14denní splatnost faktury, například za svůj mobilní telefon, ve firemních podmínkách v odběratelsko-dodavatelských vztazích je situace odlišná. České firmy platí faktury po 32 dnech, průměrná předepsaná doba splatnosti je přitom o šest dní kratší, tedy 26 dnů. I když faktury byly nakonec proplaceny, v posledních šesti měsících 83 % podnikatelů zaznamenalo výpadky v platbách od odběratelů. To jsou čísla průzkumu pojišťovny Atradius. Záměrně přetahování termínů plateb o několik dní patří mezi běžné zvyklosti a neplnění závazků některým odběratelů evidentně starosti nedělá.

Jen 40 % českých společností používá různé předepsané doby splatnosti, např. podle oboru podnikání odběratele, místa, délky spolupráce atd. V západní Evropě to dělá 54 % firem a více rozlišují obchodní partnery i podle jejich platební morálky. S ohledem na velké množství českých respondentů se zkušeností se zpožděním úhrady faktur by se dalo očekávat číslo mnohem vyšší, říká Robert Čapka, ředitel Atradius pro Českou republiku. Podle průzkumu se pak 83 % dotázaných se v uplynulých šesti měsících setkalo s problémy se zaplacením, alarmující je, že polovina z nich pak více nebo velmi často. Na dotaz, zda se situace zlepší nebo zhorší, odpovědělo pozitivně 16 % respondentů, naopak 20 % očekává zhoršení platební morálky.

Není proto divu, že necelá polovina dotazovaných respondentů potvrdila, že se ve stejném období potýkalo přímo s úplným výpadkem zaplacení u svých odběratelů. Nejsou-li obchodní vztahy dobře nastaveny, špatně se podniká. Jenže pro dodavatele zboží či služeb, který je nezřídka závislý na konkrétním odběrateli, je situace s pozdním placením faktur podobná začarovanému kruhu. Chce-li nadále obchodní vztah udržet, musí se s pozdním splácením smířit.

Problémy jsou i na straně zahraničních partnerů. Zatímco předepsaná doba splatnosti pro cizí firmy je rovněž 26 dnů, peníze přichází na účet v průměru ještě o dva dny později než od českých odběratelů, často i po 34 dnech. Se zpožděním úhrad ze zahraničí se setkalo 51 % podnikatelů, 19 % celkem nebo velmi často. Úplné nezaplacení postihlo 15 % dotazovaných, u 4 % to bylo pravidelně.

Výsledky průzkumu Atradius Credit Insurance, kterou vypracovala agentura Factum Invenio. Dotazováno bylo 200 firem napříč obory a s různou výší obratu.

Obchodování na úvěr

Další zajímavou studii obchodních vztahů vypracovalo Centrum výzkumu úvěrového managementu při univerzitě v Leedsu ve Velké Británii. Studie určená pro úvěrovou pojišťovnou Euler Hermes sledovala 2000 firem a zkoumala činnost úvěrového managementu v deseti evropských zemích.

V Evropě je obvyklé, že většina obchodních transakcí probíhá na bázi obchodních úvěrů, tzv. otevřených účtů. To může být pro firmy zrádné, protože své prostředky vystavují úvěrovému riziku. Výsledky průzkumu jsou opět smutné. 76% cash flow všech firem je postiženo opožděnými platbami klientů a 98% všech firem se s opožděnými platbami setkalo.

Pozitivní motivace vždy nepomáhá

Jak motivovat k včasnému placení závazků, které by mělo být samozřejmostí? Mezi nejčastější metody, které firmy používají k ochraně svého cash flow a zajištění dostatečné likvidity, patří především opoždění vlastních plateb (42%) a slevy dodavatelů za včasné platby. Když slevy nepomáhají a platby jsou stále opožděné, nastává proces vymáhání pohledávky třetí stranou, ale nejčastěji dochází k zastavení dodávek zboží či služeb. To si ovšem může dovolit jen dodavatel takového zboží či služby, na kterém je odběratel závislý.

Lavinový efekt dluhů

Problémy s neplacením se šíří lavinovitě, zvláště v případě, kdy výrobní společnost není schopna výpadek příjmů odběratele opakovaně pokrýt. Druhotná platební neschopnost už položila stovky firem, zvláště v devadesátých letech, kdy bylo obvyklé vydávat zboží či službu tak zvaně na fakturu bez prověření odběratele. Následný proces insolvence je jen přirozeným důsledkem neschopnosti firmy dostát svým závazkům. Že firmě přitom také někdo nezaplatil, zpravidla již nikoho nezajímá.

Řešení je několik

Kvalitní obchodní vztah nelze vždy zaručit, a tak se v obchodním světě musí firma či podnikatel rizikům neplacení bránit. Nejčastěji jsou využívána tři řešení. Prvním je pojištění u specializované pojišťovny, která kryje riziko pojištění pohledávek. Nezřídka jsou klienty specializovaných pojišťoven i faktoringové společnosti, které se u nich také pojišťují, a poté služby zprostředkovávají dál. Nevýhodou je, že takto specificky zaměřených pojišťoven je velmi málo a pojištění nepatří zrovna mezi nejlevnější, zpravidla se pojistné pohybuje v promilích z obratu pojištěných transakcí. V České republice toto pojištění poskytují pouze čtyři pojišťovny:

• Atradius
• Coface Austria Kreditversicherung
• Euler Hermes
• Komerční úvěrová pojišťovna EGAP

Druhým řešením je bankovní úvěr, který překlene nedostatek financí vlivem nezaplacené pohledávky. Problém nastává v případě, kdy banka úvěr nepřidělí a dalším rizikem je, že v případě nesplacení pohledávky zůstane věřiteli nejen tato pohledávka s dalšími náklady na její vymáhání, ale i úvěr, který musí bance splatit.

Třetím řešením je snížení počtu odběratelů a motivovat většími slevami v případě včasných plateb.

Jistotu vám nezaručí nikdo, ale kombinací těchto řešení lze získat větší šanci, že firma přežije a pohledávky budou uhrazeny. Třeba pojišťovnou. Důležité je obstát v konkurenci a vyhnout se zbytečným procesům nechtěné insolvence.