Pět dobrých a pět špatných plánů vlády, které se dotknou vaší peněženky

Již víme, že pokud koaliční vláda složená z ODS, TOP 09 a VV skutečně vznikne (dojde až k tomu, že předstoupí před poslance a požádá o důvěru; kterou se 118 koaličními hlasy jistě získá), budeme si kolektivně utahovat opasky. Známých úsporných návrhů je už tolik, že z nich není těžké sestavovat žebříčky. Na následujících řádcích nabízím vlastní pohled na to, kterých pět úsporných opatření je jednoznačně pozitivních a pět opačných. To lepší si necháme na konec.

5 špatných návrhů

1) Zvýšení DPH základem reformy důchodů

Koalice vyšla z návrhu Bezděkovy komise a hodlá reformu penzí spolufinancovat přes postupné zvyšování daně z přidané hodnoty. Spodní sazba (nyní 10 %) se má postupně zvyšovat, až se obě sazby sjednotí na hranici 19 %.

S takovým návrhem nesouhlasí (a zřejmě nikdy nebude) levice. Přinese totiž zdražení léků či potravin, což se dotkne nejvíce nízkopříjmových skupin. A stavět zásadní reformu na politicky nestabilním základu je cestou do pekel. Přitom sami zástupci koalice volali při prosazování zásadních reforem po dohodě s opozicí. Pokud se tak nestane, hrozí důchodové reformě, že se sesype hned po prvním volebním vítězství ČSSD.

Nebylo by lepší nesnižovat sociální pojištění a spodní sazbu DPH případně (pro dorovnání potřebných financí) zvýšit jen částečně? Na takový kompromis by ČSSD mohla přistoupit, čímž by byla zajištěna potřebná stabilita systému.

2) Nahrazení daňového zvýhodnění hypoték podporou bydlení

Bydlet v nájmu není příliš pohodlné, protože člověk se tak stává závislý na vůli majitele, a částečně tak ztrácí svobodu rozhodování. V případě, že majitel bude mít s bytem jiné plány, bude se muset nájemník po konci výpovědní lhůty vystěhovat. To může být zvláště nepříjemné pro mladé rodiny. Právě těm by se totiž mělo nejvíce pomáhat k vlastnímu bydlení.

Proto by spíše než plošné rušení daňového zvýhodnění hypoték bylo smysluplnější omezit jeho dostupnost na základě věku. Odečítat by tak mohl ten, kdo se teprve realizuje na trhu práce, hranice by se tak pohybovala někde kolem 35 let.

Petr Nečas hovořil o tom, že si dovede představit náhradu v podobě odečitatelné položky za bydlení. To by pak ale neodečítali jen bezdomovci. Taková položka nedává smysl, to můžeme od daní odečítat třeba i chuť k jídlu.

3) Zrušení porodného

Rušit tuto dávku je asociální. Plán je poskytovat porodné jen na první dítě a uplatnit ho budou moci jen rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima.

Zeptejte se ve svém okolí, jak moc novorodičům porodné pomohlo. V době rostoucího schodku se jistě šetřit musí, ale ne bezhlavě. Souhlasím s argumentem ministra financí Miroslava Kalouska, že druhé a další dítě již nestojí tolik co první (spoustu věcí podědí). Pojďme tedy dávku odstupňovat, ale že by se muselo porodné rušit celé?

4) Snížení příspěvku na péči pro postižené

Směr státní kasa

Příspěvek na péči pro postižené v nejlehčím stupni invalidity má klesnout z 2000 Kč měsíčně na 800 Kč. Při prosazování tohoto opatření argumentuje ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek tím, že v 1. stupni invalidity je zastoupena různorodá skupina lidí. Jinak řečeno, že spousta lidí této dávky zneužívá.

Řešení je přesně z kategorie šetření státních peněz u nemocenské a vychází z principu kolektivní viny. Za neefektivní fungování systému jsou tak trestáni ti, kterým dávka skutečně pomáhá. Když politici nejsou schopni narovnat pokřivený systém, měli by najít jiné řešení, jak nepostihovat potřebné. Nabízí se např. vázání dávek na konkrétní účely.

5) Zdanění poslaneckých náhrad a snížení platů ústavních činitelů o 5 %

Toto opatření se sice nedotýká našich peněženek, ani netvoří výraznou položku státního rozpočtu, je však zajímavé sledovat, jakým způsobem jdou příkladem ti, kteří ordinují celé zemi úsporná opatření.

Je hezké, že si poslanci sníží platy (stejně jako je sníží např. soudcům) a zdaní náhrady, člověk by tak ale trochu při proklamacích o maximálním zjednodušení daňové soustavy očekával zjednodušení i u poslaneckých výhod (příspěvek na kancelář, asistenta, dopravu apod.). Nejlépe všechny seškrtat, a pak třeba i zvýšit plat, který by byl jediným příjmem.

5 dobrých návrhů

1) Zdanění podpory stavebního spoření i u již dříve uzavřených smluv

Spousta z nás to ponese nelibě. I když takový postup není dobrým příkladem obchodního jednání, je při podmínce splnění účelu (šetření státních peněz) jediný možný. Pokud by se tak neučinilo, státní výdaje by naopak jednorázově o několik miliard rostly (příklad roku 2004).

To, jestli je prospěšné podporu snížit na polovinu, je na jinou diskusi, ale hodně vypovídá fakt o tom, kdo spoření využívá (střední třída a bohatí lidé), a komu by spoření mělo sloužit (nízkopříjmové skupiny, mladí lidé). I přes 50% snížení státní podpory bude ale stavební spoření nabízet nadstandardní zhodnocení u bezrizikových forem spoření.

2) Eliminace daňové degrese

Současná rovná daň z příjmů (jedna sazba ve výši 15 %) vypočítaná ze superhrubé mzdy, se chová do šestinásobku průměrné mzdy progresivně, poté má degresivní (daňová sazba se s rostoucím příjmem snižuje) charakter. Tuto degresi vláda v koaliční smlouvě slibuje eliminovat od roku 2012 v souvislosti s důchodovou reformou.

To je naprosto logické zvláště v situaci, kdy se budou stropy pro odvod sociálního pojištění snižovat na trojnásobek průměrné mzdy (ke snížení dojde v souvislosti s verdiktem ústavního soudu o nespravedlivém důchodovém systému, který je v rozporu s ústavou). S degresivní daní bychom byli světovou raritou.

3) Zrušení poplatků za položku na receptu

Tento poplatek bolel pacienty asi nejvíce a zvláště dlouhodobě nemocným výrazně ztěžoval situaci. Je dobře, že bude zrušen a nahrazen povinností plně hradit levné léky, které jsou určeny spíše krátkodobě nemocným.

4) Rozumná výše školného a možnost odkladu placení

O podfinancovaném vysokém školství se mluví dlouho a o tom, že se peníze najdou v děravé státní kase nemohla být ani řeč. Proto bylo zavedení školného pouze otázkou času.

Je dobře, že bude zavedeno v rozumné výši – maximálně 10 000 Kč/semestr (soukromé školy začínají cca od 20 000 Kč) – a také je dobře, že koalice zajistí systém studijních půjček, které budou moci studenti splácet až v momentě, kdy dosáhnou průměrného platu (co se stane, když na něj nedosáhnou, koaliční smlouva neuvádí).

5) Reformní plány

Nejobecnější ze všech deseti bodů, nicméně zásadní. Nezbývá než doufat, že opět nezůstane pouze u slov, a že klíčové reformy penzí, zdravotnictví a školství budou zrealizovány. A nejlépe tak, že v zásadních bodech koalice najde průnik s ČSSD.