Spočítejte si...

Zavřít

Personální zemětřesení v pojišťovnictví!

Ministr financí Pavel Mertlík odvolal minulý týden bez udání důvodu šéfa Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. Jaký měl pro to důvod, a co je za touto změnou doopravdy? Vyklízí snad post pro své blízké?

V průběhu minulého týdne došlo k významné personální změně pro celý sektor pojišťovnictví, kteréžto bohužel česká média nevěnovala takřka žádnou pozornost. Byl odvolán ředitel Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění ministrem financí Pavlem Mertlíkem. Bez udání důvodu. Zaměstnanci jsou otřeseni.

Tato zdánlivě nedůležitá změna ale může mít překvapivé pozadí. Standardní odvolání zpravidla vypadá tak, že odvolaný obdrží termín, kdy ve svém úřadu končí. Tato personální změna však proběhla jako blesk z čistého nebe. Navíc v době, kdy se Úřad stěhuje do nového působiště a prožívá značně hektické období. Podívejme se tedy zblízka na činnost zmíněného dozorčího orgánu a pokusme se najít důvod.

Kompetence Úřadu se vztahují zejména vůči dvěma subjektům finančních trhů. Pojišťovnám a penzijním fondům (dále např. pojišťovacím zprostředkovatelům a zajišťovnám). Měla ale až doposud některá pojišťovna závažnější problémy? Jedinou, která od počátku devadesátých let zkrachovala, byla pojišťovna Morava. Její zánik ovšem lze z velké části připsat tehdejším povodním. Jinak v České republice téměř neexistuje sektor, který by vzkvétal výrazněji, než pojišťovnictví.

Pokud jde o penzijní fondy, je situace o něco závažnější. Nicméně i zde byl většinu problémů Úřad schopen řešit bez závažnějšího ohrožení klientů a kauz, jako je ta ohledně penzijního fondu VIVA, je vskutku minimum.

Absurdita celé situace vynikne, porovnáme-li výsledky činnosti tohoto dozoru s výsledky činnosti ostatních dozorčích orgánů finančního trhu: České národní banky (ČNB) a Komise pro cenné papíry (KCP).

Podívejme se, kolik malých bank zbankrotovalo v devadesátých letech. Nebo ještě nedávná kauza ohledně IPB. Konec konců fakt, že IPB změnila auditora těsně před vydáním výroční zprávy přece musí trknout každého, kdo věci alespoň částečně rozumí, natož bankovní dohled. A přitom má ČNB podstatně více nástrojů, jak do bankovního sektoru zasáhnout (diskontní sazba, lombardní sazba, půjčky, povinné minimální rezervy, …), než dozorčí orgán v pojišťovnictví. Nicméně si nevzpomínám, že by některou z těchto kauz odnesl guvernér ČNB, popř. některý z členů bankovní rady.

A pokud jde o Komisi pro cenné papíry, můžeme sledovat analogické příklady. Stačí si vzpomenout na všechny ty investiční privatizační fondy, z nichž se peníze drobných důvěřivců ztratily neznámo kam. Mimochodem pojišťovny a penzijní fondy často investují v podobném měřítku, jako investiční fondy, nicméně je jejich portfolio často podstatně zdravější. A kolikrát bylo obměněno vedení Komise?

Zdá se tedy být přinejmenším diskutabilní, mělo-li odvolání šéfa Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění vztah k výsledkům činnosti tohoto orgánu.

Odpovědí na zmíněnou personální změnu může být fakt, že se jedná o velice významnou funkci s nezanedbatelným vlivem na rozvoj finančních trhů v ČR. V budoucnu se počítá s osamostatněním celého dozorčího úřadu od Ministerstva financí, a je tedy pro různé zájmové skupiny jedna z posledních možností, jak se významného postu zmocnit. Nezbývá, než vyčkávat, kdo že bude do vedení nově jmenován a třeba i ke které politické straně bude mít blízko.