Penzijní reforma z lidovecké dílny

S velkou pravděpodobností bude po příštích volbách realizována penzijní reforma, která zasáhne každého z nás, včetně našich dětí. V následujících volbách bychom proto měli být při výběru naší politické reprezentace dobře informovaní. Proto jsme pro vás připravili krátký seriál.

Od druhé poloviny devatenáctého století, během které německý kancléř Otto von Bismarck zavedl systém státního sociálního pojištění, uběhla hezká řádka let. Spolu s těmito roky jsou nenávratně pryč i doby, kdy se lidé ve většině nedožili ani toho, aby od státu čerpali své důchody. Dnes se důchodu dožívá podstatná část populace a tráví v něm kolem dvaceti let. Téměř třetina každé vydělané koruny směřuje do systému sociálního zabezpečení, který peníze rovnou posílá našim rodičům a prarodičům, kteří obdobným způsobem financovali penzi svých rodičů.

V podstatě lze říci, že systém sociálního zabezpečí se od dob kancléře Bismarcka příliš nezměnil, ale výrazným způsobem se změnily podmínky, za nichž jsou důchody vypláceny. Ve zkratce řečeno – žijeme déle, pracujeme produktivněji a méně, vyděláváme více, máme čím dál dražší zdravotní péči, do penze odcházíme sice později, ale trávíme v ní podstatně delší dobu, a obecně naše společnost rychle stárne, respektive některá i vymírá. To jsou hlavní faktory, které nutí ekonomy, politiky i občany k zamyšlení. Dlouhodobá neudržitelnost stávajícího systému je vcelku známou věcí, a proto se diskuse nad penzijní reformou začínají vyostřovat a politici s ekonomy po boku uspořádávají své vize do vlastních stranických koncepcí budoucího penzijního systému.

Je logické, že penzijní reforma výrazně ovlivní běh celé ekonomiky a zasáhne každého z nás. V nadcházejících volbách rozdáme karty a vítězná politická strana poté pravděpodobně zrealizuje vlastní vize penzijního systému, které se odvíjí zejména od základní ideologie, které se většina stran snaží držet a kterou si rozumný volič svým hlasem vybírá. Vzhledem k závažnosti a důležitosti penzijní reformy je proto dobré získat přehled o tom, která strana plánuje jakou reformu. Naše hlasování ovlivní hned několik generací a měli bychom proto přistupovat k celé věci velmi zodpovědně. Připravili jsme pro vás proto seriál, v jehož rámci vás seznámíme s koncepty penzijní reformy třech našich nejsilnějších demokratických stran. V tomto článku se budeme věnovat konceptu KDU-ČSL, v následujícím konceptu ČSSD a jako poslední si uvedeme vize ODS.

Reforma z „lidovecké dílny“

Důchodová reforma KDU-ČSL je podle slov jejích tvůrců postavena na principu svobody volby, kdy se občan může svobodně a dobrovolně rozhodnout, zda část svých povinných odvodů vyváže z rukou státu ve prospěch soukromých fondů (do tzv. II. pilíře), nebo je i nadále ponechá napospas státním úředníkům. Svůj důchod by při svém vyvázání se občan mohl dostávat z více zdrojů. Část ze státního systému financovaného na základě mezigenerační solidarity (současný model, dítě financuje svými odvody důchod svých rodičů). Další část by občan získal ze soukromých penzijních fondů, přičemž výše této části důchodu by byla dána objemem naspořených prostředků a jejich zhodnocením, které by tyto soukromé společnosti docílily.

Návrh KDU-ČSL tak v určité míře snižuje odvodové povinnosti občana tím, že povinné spoření má podobu individuálních úspor, a tudíž je na rozdíl od státního systému lze dědit, což odstraní různé perverzní situace (viz článek Zvrhlý důchodový systém), ke kterým mnohdy ve státním důchodovém systému dochází. Kromě toho uvažují lidovci o snížení odvodů rodinám s dětmi o jeden procentní bod za každé vyživované dítě a pracujícím osobám v důchodovém věku. Každé dítě by tak představovalo jednoprocentní úsporu na sociálním pojištění, avšak maximálně 3 % a maximálně do 18 let věku dítěte. Pracující důchodci by odváděli pouze polovinu odvodů na sociální zabezpečení.

Zároveň má být stanoven maximální vyměřovací základ pro odvody do systému na úrovni trojnásobku průměrné mzdy v ekonomice, čímž by vznikla i horní hranice odváděného pojistného, která je již zcela běžná v ostatních vyspělých zemích.

Reformou by tak vznikl důchodový systém složený ze tří pilířů, přičemž to, zda by jedinec všech třech využil, by záleželo na jeho preferencích. Proto je tento typ penzijního systému nazýván dobrovolným opt-out systémem, neboli důchodový systém s možností dobrovolného se vyvázání ze státního penzijního spoření (I. pilíř).

První pilíř by byl obdobou současného penzijního systému s několika malými rozdíly. Těmito rozdíly je zejména zvýšená věková hranice pro odchod do důchodu a zvýšení solidarity oproti stávajícímu systému, který je již dnes některými odborníky označován jako nejrovnostářštější na světě.

Odchod do důchodu

V současné době činí pojistná sazba na důchodové zabezpečení 28 % hrubé mzdy, z čehož je na starobní důchody určeno 20 % hrubé mzdy a na nestarobní důchody 8 % hrubé mzdy. Podle návrhu KDU-ČSL by si nově příchozí na trh práce mohli snížit pojistnou sazbu odváděnou do státního pilíře o 8 procentních bodů, a tuto sazbu spořit do penzijních fondů. Celková pojistná sazba na důchodové zabezpečení by tedy obsahovala tři složky:

  • 12 % hrubé mzdy by směřovalo do státního důchodového pilíře (I.), který by byl téměř shodný se současnou podobou našeho penzijního systému,
  • 8 % hrubé mzdy by putovalo do fondového pilíře, pro věkové skupiny pracujících mladších 50ti let (tzv. tranzitivní generace) 10 %,
  • a zbylých 8 % hrubé mzdy by směřovalo na nestarobní důchody, které by byly projevem solidarity společnosti.

Pojistná sazba odváděná do druhého fondového pilíře by nabíhala od zahájení reformy postupně a nově příchozí na trh práce by odváděli v roce 2007 sazbu 2 %, v roce 2008 4 %, v roce 2009 6 % a v roce 2010 8 %. Sazba tranzitní generace by tedy byla ve všech uvedených letech o 2 procentní body vyšší.

Stát by kromě řady dalších parametrů stanovoval i administrativní náklady ve fondovém pilíři. Ty by se musely skládat ze dvou částí: po dobu spoření by mohly administrativní náklady dosáhnout 2 % aktiv, při výplatě anuity by pak pojišťovny účtovaly jednorázový poplatek ve výši 7 % vstupních aktiv.

Podle propočtů by reforma v této podobě generovala 2 – 4 % chudoby, to znamená, že by byla každoročně 2 – 4 % z nově přiznaných důchodů pod hranicí chudoby. V případě důsledků reformy pro státní rozpočet není možné hodnoty určit přesně, neboť nelze přesně předpovědět, kolik občanů přejde od státu k soukromým fondům. Současný koncept KDU-ČSL nicméně počítá s počátečním výpadkem ve výši maximálně 1,5 % HDP, které by mělo být vykryto navýšením 5% sazby DPH na 8 %.

Shrnutí základních rysů

Návrh KDU-ČSL má tedy následující charakteristiku:

  • třípilířový důchodový systém (stát, fondy, připojištění),
  • využití druhého a třetího pilíře je dobrovolné,
  • stát reguluje poplatky fondů a pojišťoven,
  • ulevuje rodinám s dětmi a zvýhodňuje je,
  • prodlužuje odchod do důchodu až na 65 let,
  • snižuje odvody pro pracující důchodce,
  • náklady na zavedení systému kryje vyšší DPH,
  • zachovává současnou sazbu sociálního pojištění, pro některé generace ji zvyšuje.

Anketa

Zohledníte ve volbách koncepty penzijní reformy od jednotlivých stran?

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 2. 2006 2:34