Penzijní připojištění ztrácí na atraktivitě

Zájem o penzijní připojištění roste navzdory klesajícím výnosům

Podle údajů Asociace penzijních fondů České republiky (APF ČR) v loňském roce stoupl počet účastníků penzijního připojištění o 351 tisíc, tedy o 9,7 %. To je podobná dynamika růstu jako v roce 2006. Na konci roku 2007 mělo penzijního připojištění sjednáno 3962 tisíc osob, což představuje přes 60 % ekonomicky aktivní populace. Prostředky evidované ve prospěch účastníků penzijního připojištění vloni vzrostly téměř o 26 miliard korun (19,1 %) a překročily hranici 162 miliard korun.

Zdroj: APF ČR

Podstatně horší to ale bylo s výsledky hospodaření penzijních fondů. Zvláště druhá polovina roku, která se odehrávala ve znamení prohlubování americké hypoteční krize, přinesla poměrně dramatický vývoj, který podnikání fondů příliš nepřál. Turbulence na kapitálových a finančních trzích neměly negativní dopad jen na ceny akcií. S růstem úrokových sazeb výrazně klesla atraktivita dříve nakoupených dluhopisů a termínovaných vkladů, které v Česku tvoří zhruba 85 % aktiv penzijních fondů.

Tyto konzervativní investice dosud přinášely roční výnos kolem 3 %, což donedávna stačilo. Základní cíl, zhodnotit vklady účastníků alespoň mírně nad úrovní inflace, se fondům dařilo splnit. O zbytek se postarala poměrně štědrá státní podpora spočívající ve výplatě státního příspěvku, daňových výhodách a v neposlední řadě i mediální popularizaci penzijního připojištění. Loni v září se však situace výrazně změnila. V období od října do prosince vzrostla inflace v Česku z 2,8 % na 5,4 %, což je nejvíc za posledních devět let.

Porazily penzijní fondy inflaci?

Tato poměrně jednoduchá otázka nemá jednoznačnou odpověď. Záleží totiž na tom, s jakou inflací se uvažuje, a také co všechno se do výnosů fondů zahrne. Nejprve k té inflaci. Na stránkách Českého statistického úřadu se lze dočíst, že inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny v čase a obvykle se vyjadřuje pomocí indexů spotřebitelských cen. Zároveň je zde upozornění, že inflace je více druhů. V různých případech se proto mají používat ty správné údaje, které je třeba věcně, prostorově a časově vymezit.

V médiích se lze dočíst, že inflace v roce 2007 byla buď 2,8 %, nebo také 5,4 %. Zní to divně, ale oba tyto údaje jsou správné. Jen je třeba je správně interpretovat. První z uvedených údajů, 2,8 %, je míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen. Vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru dvanácti předchozích měsíců. Používá se při úpravách a posuzování průměrných veličin, např. při propočtech reálných mezd, důchodů atd.

Hodnota 5,4 % v daném případě představuje prosincovou míru inflace vyjádřenou přírůstkem indexu spotřebitelských cen k prosinci roku 2006. Tato míra inflace tedy vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny v průběhu roku 2007. Používá se zejména při propočtech reálné úrokové míry, reálného zvýšení cen majetku, valorizací atd. Má-li být posuzováno, zda nějaká investice v průběhu roku 2007 získala nebo ztratila kvůli inflaci na hodnotě (kupní síle), měl by být vzat v potaz i údaj o 5,4% inflaci.

Přelomový rok 2007

Průměrné zhodnocení připsané účastníkům penzijními fondy za rok 2007 dosáhne hodnoty 2,88 %, resp. 2,47 % (viz tabulka). To je nejméně v dosavadní historii českého penzijního připojištění, která se začala psát v roce 1995. Co je ale horší, prakticky všechny penzijní fondy prohrály souboj s inflací. Ať už se inflace v minulosti pohybovala kolem hranice 10 %, jako tomu bylo v polovině devadesátých let, nebo naopak byla velmi nízká, jako v letech 2002 a 2003, většině penzijních fondů se vždy podařilo nad ní zvítězit. Loni však poprvé nikoliv.

Nejvyšší zhodnocení, 4,50 %, svým klientům za loňský rok připsal nováček na trhu, penzijní fond AEGON, jehož tržní podíl je prozatím minimální. Navíc se jedná spíše o marketingový tah. Hospodaření fondu skončilo se ztrátou 18,5 mil Kč, kterou uhradili jeho akcionáři. Reálnější základ má zhodnocení 4,10 %, které svým klientům připisuje penzijní fond Generali. Vykázal totiž zisk přes 52 mil. Kč po zdanění a na konci roku spravoval majetek účastníků v objemu necelých 1,3 miliard korun, čemuž připsané zhodnocení zhruba odpovídá.

Pomyslnou třetí příčku v pořadí úspěšnosti hospodaření obsadil penzijní fond České spořitelny s připsaným zhodnocením 3,07 %. Jde o druhý největší penzijní fond na českém trhu s tržním podílem 16 % (měřeno počtem účastníků). Těsně za ním se umístil penzijní fond Allianz s připsaným zhodnocením 3,05 %. Zbylých šest fondů svým klientům připsalo zhodnocení pohybující se v rozmezí od 2,05 % do 2,5 %. V porovnání s průměrnou 2,8% inflací, resp. 5,4% inflací na konci roku tedy žádná velká sláva.

*) Předběžné údaje.
**) Vážený průměr zohledňuje velikost fondů podle objemu prostředků evidovaných ve prospěch účastníků.
Zdroj: APF ČR, Penzijní fondy, výpočet autora

*) Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen.
**) Míra inflace v prosinci vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k prosinci předchozího roku.
Zdroj: ČSÚ

Státní podpora situaci nezachrání

V souvislosti s hodnocením výkonnosti penzijních fondů a výhodností penzijního připojištění se nelze nezmínit o státní podpoře. Její hmotná část sestává z poskytování státního příspěvku ve výši až 150 korun měsíčně a z daňových výhod. Při splnění zákonem stanovených podmínek si účastník penzijního připojištění může snížit svůj daňový základ až o 12 000 korun ročně. Zvýhodněny jsou i platby, kterými na penzijní připojištění zaměstnancům přispívají jejich zaměstnavatelé.

Poskytování státní podpory nepochybně činí penzijní připojištění pro investory zajímavějším. Samo o sobě však výhodnost této formy dlouhodobého spoření zaručit nemůže. Státní příspěvek sice navyšuje každou úložku, ale na zhodnocování naspořených prostředků v dalších letech již nemá žádný vliv. Totéž platí pro daňové úlevy. O tom, zda kupní síla úspor bude postupem času růst, nebo klesat kvůli inflaci, rozhoduje hospodaření penzijního fondu, který je spravuje. To si však většina lidí příliš neuvědomuje.

Resumé je tedy jasné: penzijní fondy musí být schopny zajistit zhodnocení úspor účastníků penzijního připojištění nad úrovní inflace. Pokud toho schopny nebudou, postrádá tato forma spoření smysl. Berlička v podobě státní podpory na tom nic nezmění. K vyřešení tohoto problému se český systém penzijního připojištění musí zbavit dvou hlavních neduhů. Prvním z nich je přísné legislativní omezení investičních možností penzijních fondů. Druhým pak malá transparentnost jejich hospodaření. Na léčbu obou neduhů je nejvyšší čas.