Placení povinných odvodů ze mzdy (sociálního a zdravotního pojištění a daně z příjmu fyzických osob) se ve vyspělých zemích světa nevyhne žádný občan. Výše hrubé mzdy není pro zaměstnance nikde rozhodující údaj, hlavní je, kolik mu každý měsíc přijde na jeho bankovní účet.
Ukázka výpočtu
Ve většině zemí je způsob vyměření čisté mzdy obdobný jako v Česku, tj. z hrubé mzdy odvede zaměstnanec sociální a zdravotní pojištění (v některých zemích je pouze jedna sazba – sociální pojištění, ze kterého je následně hrazeno i zdravotní ošetření a léky) a měsíční zálohu na daň z příjmu fyzických osob.
Daňové formuláře na Měšci
- Interaktivní daňové formuláře pro snadné a rychlé zpracování daňového přiznání.
- Výpočet daňové povinnosti za rok 2006 – i společné zdanění manželů.
- Daňové formuláře platné v roce 2009.
V některých zemích se mimo centrální daně z příjmů fyzických osob odvádí taky regionální daň z příjmů fyzických osob (její výše je v jednotlivých regionech rozdílná), která je příjmem daného regionu.
Nesmíme rovněž zapomenout na skutečnost, že tak jako v Česku i v ostatních členských zemích Evropské unie odvádí sociální a zdravotní pojištění za svého zaměstnance i zaměstnavatel. Tato částka je pro mnoho zaměstnanců neznámá, přitom se jedná o značné sumy, které zvyšují zaměstnavatelům mzdové náklady.
Hrubá mzda | 20 211 Kč |
---|---|
Sociální pojištění hrazené zaměstnancem (8 %) | 1 617 Kč |
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnancem (4,5 %) | 910 Kč |
Záloha na daň z příjmů fyz. osob | 2 656 Kč |
Čistá mzda | 15 628 Kč |
Sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem (26 %) | 5 255 Kč |
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem (9 %) | 1 819 Kč |
Celkové mzdové náklady zaměstnavatele | 27 285 Kč |
Celková výše povinných odvodů (sociálního, zdravotního pojištění a daně z příjmu fyzických osob) na straně zaměstnance i zaměstnavatele, jak jsme si vypočítali, činí celkem u průměrné mzdy za celý loňský rok 42,7 %. V tabulce publikované OECD je výše zdanění uvedená 42,6 %.
Tento minimální rozdíl je způsoben tím, že v době publikování zprávy OECD nebylo počítáno s průměrnou mzdou za celý rok 2006 (ta byla publikována Českým statistickým úřadem teprve 7. 3. 2007), ale bylo počítáno s průměrnou mzdou během roku 2006, která byla mírně nižší, a proto ten nepatrný rozdíl 0,1 procentního bodu.
<calculator id=„18“></calculator>
Výše povinných odvodů nepatrně vzrostla
Za všechny členské země OECD vzrostla výše povinných odvodů o 0,3 procentního bodu (z 37,2 % v roce 2005 na 37,5 % v roce 2006). V Česku došlo ke snížení daňové zátěže o 1,2 procentního bodu, což je nejvíce ze všech členských zemí OECD (promítlo se zde snížení daňových sazeb). Tak vysoké snížení neproběhlo v žádné členské zemi.
Ve většině zemí zůstala míra zdanění stejná, nebo došlo k mírnému zvýšení (nejčastějším důvodem bylo zvýšení průměrné mzdy oproti roku 2006, takže při výpočtu spadla část mzdy do vyššího daňového pásma).
Z přiložené tabulky vidíme, že nejvyšší zdanění průměrné mzdy je v Belgii (55,4 %), Německu (52,5 %), Maďarsku (51,0 %) a Francii (50,2 %). Česku patří 12. pozice a míra zdanění je vyšší o 5,1 procentního bodu, než činí průměr za OECD jako celek.
Naopak nejnižší povinné odvody u průměrné mzdy jsou v Mexiku (15,0 %), Jižní Koreji (18,1 %) a na Novém Zélandu (20,9 %). V Evropě jsou nejnižší povinné odvody v Irsku, kde činí 23,1 %, a Švýcarsku (29,7 %).
Zdanění v Evropě je vyšší
Celkové povinné odvody, jak vidíme z přiložené tabulky, jsou v evropských zemích podstatně vyšší než v ostatních vyspělých zemích světě. Hlavním důvodem jsou štědré evropské sociální systémy, které jsou náročné na dostatek finančních prostředků. Evropané nacházející se v ekonomicky složitých životních situacích (nemoc, nezaměstnanost, penze, …) však dostávají od státu dostatek peněžních prostředků k důstojnému životu.
Ve Spojených státech amerických, Jižní Koreji či Austrálii jsou občané více odkázáni sami na sebe a svoji rodinu.
Např. v Austrálii je nízké zdravotní pojištění, ale pouze 65 % výdajů na zdravotnictví je hrazeno z veřejných zdrojů, zbytek finančních prostředků proudí do zdravotnictví přímo od pacientů (hotově nebo formou komerčního zdravotního pojištění).
Léky si v Austrálii ve většině případech hradí pacienti sami. Zdravotnictví je na vysoké úrovni, ale také drahé (např. za návštěvu všeobecného lékaře se většinou platí 50 AUD, za návštěvu odborného lékaře 100 AUD, za jeden den pobytu v nemocnici 500 AUD, antibiotika 20 AUD za jedno balení, za rentgen se většinou platí 120 AUD, …).
Výše životního minima v Austrálii závisí na konkrétní životní situaci rodiny. Celkově můžeme říci, že sociální dávky jsou velmi nízké. Průměrná měsíční hrubá mzda činí cca 4 300 AUD a měsíční životní minimum (u svobodného, bezdětného) činí 181 AUD, což je 4,3 % z průměrné hrubé mzdy (v Česku je to přibližně 24 %). Stejný princip je uplatňován u všech státních dávek v Austrálii.
Obdobná situace je ve všech mimoevropských zemích.
Země | Rok 2006 (v %) |
---|---|
Belgie | 55.4 |
Německo | 52.5 |
Maďarsko | 51.0 |
Francie | 50.2 |
Rakousko | 48.1 |
Švédsko | 47.9 |
Itálie | 45.2 |
Nizozemí | 44.4 |
Finsko | 44.1 |
Polsko | 43.7 |
Turecko | 42.8 |
Česko | 42.6 |
Dánsko | 41.3 |
Řecko | 41.2 |
Španělsko | 39.1 |
Slovensko | 38.5 |
OECD | 37.5 |
Norsko | 37.3 |
Lucembursko | 36.5 |
Portugalsko | 36.3 |
Velká Británie | 33.9 |
Kanada | 32.1 |
Švýcarsko | 29.7 |
USA | 28.9 |
Japonsko | 28.8 |
Island | 28.6 |
Austrálie | 28.1 |
Irsko | 23.1 |
Nový Zéland | 20.9 |
Korea | 18.1 |
Mexiko | 15.0 |
Pramen: OECD: Presse from 28. 2. 2007 (OECD’s Taxing Wages shows little change in taxes on individual wage earners)